Z kraje slivovice, jak se také někdy říká Uherskohradišťsku, pochází Alois Minařík, dnes obyvatel Vrbna pod Pradědem.

Plastikář, kterého odjakživa bavilo kreslit a malovat, je jedním z těch, kteří se podíleli na vývoji legendárních dětských saní Kamzík ve vrbenských lisovnách. A pokud jde o jeho tvorbu uměleckou, své práce představuje do 13. října ve Středisku kultury a vzdělávání Střecha na ulici Ve Svahu.
Ve Střeše vystavuje vrbenský umělec malby a plastiky. Alois Minařík se cítí být především návrhářem plastů, svou tvorbu vnímá jako vedlejší, ryze amatérskou činnost.

„Vystavené plastiky jsou v podobě mé matky, otce a babičky. Je pravdou, že to taky každý neumí udělat,“ skromně hodnotil Minařík. Je zajímavé, že si v mládí po vyučení nevybral k dalšímu studiu obor malby, který byl jeho srdci bližší, ale přihlásil se na uměleckoprůmyslovou školu.

„Nevybral jsem si obor malby, protože se mi zdálo, že malířů je už dost a těžko bych se mohl malováním uživit,“ pokračoval Minařík. Proto si ke studiu v mládí vybral tehdy nově vzniklý obor navrhování výrobků z plastických hmot. Od roku 1954, kdy dostudoval, jezdil takzvaně na zkušenou po plastikářských závodech v Čechách. Než zakotvil ve Vrbně pod Pradědem, působil sedmnáct let jako návrhář, designer ve Fatře v Napajedlích.

Ve Vrbně pod Pradědem žije příjemný muž spolu s rodinou od roku 1975. V témže roce se začal podílet na vývoji nových výrobků z plastu. Své znalosti a zkušenosti zužitkovával ve své práci i při své amatérské umělecké tvorbě.

„Na umprumce v Uherském Hradišti jsme měli takovou průpravu, kreslení, ale více modelování. Dovednost nás učili proto, abychom si mohli vyrobit model, a abychom se také seznámili s materiálem,“ vysvětlil Minařík. Malbu nechal v mládí poněkud stranou, ale vždy, když se našel čas, vracel se k ní. Ve Střeše autor vystavuje v drtivé většině svá ranná díla. Jak říká, ve svých osmdesáti letech už malovat nebude. Ke shlédnutí je však i jeho novodobá dřevořezba. Malby, znázorňující přírodu, okolí Vrbna pod Pradědem a motivy květin, musel pro výstavu vyptat od přátel. Těm se práce tak zalíbily, že si je jako poklad střeží v soukromých sbírkách. Obdaroval řadu svých známých a příbuzných z Uherskohradišťska.