Poslední dobou se tu rozvíjí i sakrální a vzdělávací turistika. Na faře v Bohušově vzniklo muzeum s expozicí geologických a paleontologických nálezů a v místním kostele svatého Martina zase archeologové a památkáři nachází jednu zajímavost za druhou. Při průzkumu nejstarších vrstev se dokonce našly indicie, že Osoblažsko bylo v 6. století osídleno germánskými kmeny. To je převratný objev, protože dosud zde byla potvrzena přítomnost jen Slovanů a Keltů.

"Mezi turisty přibývá lidí, kteří se zajímají o církevní objekty z náboženského nebo z historického hlediska. Kostel v Bohušově by se mohl stát vzdělávacím centrem, protože je na něm názorně vidět kudy kráčela historie," uvedl pastorační asistent farnosti Jan Huplík. Kostel poškodily povodně v roce 1997 a generální rekonstrukce spojená se statickým zajištěním budovy si vyžádala archeologický i stavební průzkum, aby projektant věděl, na co se může při stavebních pracech narazit. Na kostele je až didakticky názorné střídání stavebních slohů. Na gotiku presbytáře ze 13. století navazuje renesanční část, která byla později barokizována oblouky. Proměny kostela končí klasicistní přístavbou věže z počátku 19. století. Na presbytáři bylo obnaženo gotické okno a na něm se dochovala červená linka, kterou ve středověku zdobily stavební prvky a našel se i původní úzký gotický vchod, který dokazuje, že naši předci byli drobnější postavy.

Kostel, který byl jedinou kamennou stavbou široko daleko, postavili za časů Přemysla Otakara II. první osídlenci. "Chrám je místem nejen pro motlitbu, ale také pro setkávání lidí, takže může současně plnit funkci místa pro bohuslužby, společenský život, kulturu, vzdělávání i turistický ruch. Někdy sami nestačíme žasnout nad bohatstvím archeologických vykopávek a nálezů, které určitě budou zajímat nejen věřící, ale širokou veřejnost. Například odkryté hrobky šlechticů byly samostatně vyhlášeny kulturní památkou, bez ohledu na okolní kostel. Především náhrobní kameny biskupa a rytíře, kteří pochází z rodu Suppů z Fulštejna, jsou skutečnými skvosty. Překvapivě na nich není latina ani němčina, ale staročeština, což byl v 16. století úřední jazyk olomouckého biskupství," uzavírá farář Pavel Zachrla.