Kliknutím zvětšíte„Krnovská knihovna byla ústřední místo mého dětství a mládí,“ zahájila Daňhelová besedu spojenou s autorským čtením.
V publiku seděla její sestra Vlaďka, která potvrdila, že k jejich nejoblíbenějším dětským hrám patřila hra na knihovnice. „Sestřička při té hře nejraději psala upomínky čtenářům, kteří knihy vraceli pozdě,“ smála se Lenka Kuhar Daňhelová při vzpomínce jak se krnovská knihovna promítla do holčicích her.
Milostná báseň v deseti letech
Krnovany zajímalo, kdy poprvé pocítila potřebu napsat báseň nebo kdy si poprvé uvědomila, že literatura bude její profesí.
„Když se mě někdo ptá na začátky mé poezie a prózy, vybaví se mi dvě události z dětství. Bylo mi asi deset let, když jsem se nešťastně zamilovala a napsala jsem tomu dotyčnému báseň. Chtěla jsem mu ji strčit do kapsy bundy. Už nevím, jestli jsem to nakonec udělala nebo ne. Další vzpomínka je, jak jsem do své první knihy kreslila mapu. Byla to jen špatná napodobenina knih E.T. Setona, ale psala jsem ji vášnivě a ráda. Tehdy jsem si říkala: no jo, asi budu spisovatelka. Pak jsem sebekriticky zjistila, že jen píšu jinými slovy to samé, co už napsal Seton. Opisování od slavných autorů mě přivedlo k poznání, že tvůrčí proces musí fungovat jinak,“ uvedla Lenka Kuhar Daňhelová s tím, že spousta věcí z rané tvorby se nedochovala. Přišla o ně, když krnovské sídliště v roce 1997 zaplavila povodeň. Krátce po této události se přestěhovala do Bruntálu.
Krnovsko má prochozené
Lenka Kuhar Daňhelová se moc často do Krnova nedostane, tak se snaží aspoň přes sociální sítě sledovat, co je tu nového. V dětství se Krnovem něco nachodila, když ze sídliště několikrát týdně vyrážela přes celé město do Kostelce ke koním.
„Táta byl vášnivý rybář, takže byl pořád u řeky a my s ním. V dětství jsme byli v Nových Heřminovech jako doma a znali jsme i okolní vesnice. Když jsme zrovna neřádili u řeky, jezdili jsme na houby do Jeseníků. Prožila jsem plnotučné dětství a mládí v přírodě tohoto regionu. Nemám ale potřebu psát místopisné básně a opěvovat krásu konkrétní lokality. Občas dětství a Krnov mé tvorby pronikne nepřímo, jako by mimoděk. Něco z krnovských inspirací by se dalo najít ve sbírce Hořem. Knížka Pozdrav ze Sudet je zase účtování s Bruntálem,“ ohlédla se Daňhelová za dětstvím.
Účtování s Bruntálem
Když se Lence Kuhar Daňhelové v Krnově nepodařilo sehnat vlastní bydlení, odešla na pár let do Bruntálu.
„Nevím, jestli jsou všechny části Bruntálu takové, ale já jsem se ocitla v místě, kde bydleli lidé s vědomím, že tohle je jejich poslední štace. Důchodci, kteří vzpomínali na úplně jiný život. Všechno jim připadalo strašně komplikované, protože byli staří a nemocní. Většinou byli vůči současnému světu hnusní a záštiplní,“ popsala Daňhelová svou bruntálskou zkušenost.
Bydlela na konci města, kde končí zástavba a začíná lesní školka. V zimě hned za domem nasadila běžky a vyjela se několik hodin toulat přírodou.
Nádherná příroda, ale…
Lenka Kuhar Daňhelová si z Bruntálu odnesla rozporuplné ambivalentní pocity.
„Příroda tam byla nádherná. Už tam nebyla obrovská kasárna a velký vojenský prostor byl taky zrušený. Když ale člověk zaplul na sídliště mezi prostý lid, tak bylo to hodně divné. Nemám pocity křivdy nebo ublíženosti, ale fascinovalo mě, jak strašně se tam lidé chovali vůči sobě navzájem. Škaredě se chovali i v rámci rodiny, třeba manželé. Kolik tam bylo ztracených existencí, které všem ostatním byly jedno. I kdyby se tam váleli na zemi, tak se nikdo nezeptá, jestli potřebují pomoc. Celé to sídliště bylo hrozně temné, ale našla jsem tam skvělou kamarádku, asi osmdesátiletou paní, které jsem věnovala báseň Stará vdova. Ta byla v mých dojmech z Bruntálu světlá výjimka stejně jako naši sousedi Romové. Na ty jsem se mohla spolehnout, když jsem něco potřebovala. Byli jediní široko daleko, s kým jsme se v Bruntálu trochu víc sblížili,“ uzavřela Daňhelová bruntálskou epizodu ve svém životě.
Povodně, Heřminovy a přehrada
Lenka Daňhelová je také autorkou dvou publicistických knih Nové Heřminovy - Neu Ebersdorf (2003) a Jak žít s povodněmi (2005). Pracovala jako redaktorka týdeníku Patriot, když dostala úkol připravit dvojstránku o historii Nových Heřminov.
„Začala jsem jezdit za panem starostou Milanem Mlýnkem. Už se vědělo, že ta vesnice má skončit na dně přehrady. Materiály, se kterými jsem se setkala, byly moc zajímavé. Tak jsem si uvědomila, že by bylo fajn příběh Heřminov zpracovat dřív, než všechno změní voda. Panu Mlýnkovi se ta myšlenka líbila a moc mi pomohl. Myslím, že jsme na knížku získali grant nadace Via,“ zavzpomínala Daňhelová jak se zrodil nápad zachovat z Heřminov co nejvíc aspoň na papíře a zachytit vesnici ve stavu, který brzy pomine.
Místo hodnotných domů proluka
Když dnes Lenka Kuhar Daňhelová přijíždí vlakem do Krnova kolem Heřminov, je jí těžko. Krásné staré venkovské domy, které v Heřminovech obdivovala, už tam nejsou.
„Byly to památkově moc zajímavé domy. S mnohými majiteli jsem osobně hovořila. Při pohledu na tu vybouranou proluku se mi pořád vrací rozhovor s jedním majitelem, který říkal: „Já svůj dům nikdy neprodám. Ten zbourají jen přes mou mrtvolu.“
Jeho dům už v Heřminovech nestojí. Pořád přemýšlím, jestli majitel zemřel a prodali to jeho dědici, nebo zda se našel způsob, jak jeho přesvědčení zlomit. Je pro mě těžké dnešními Heřminovy projíždět. Aspoň ta knížka zůstala,“ uzavřela Lenka Kuhar Daňhelová setkání v krnovské knihovně.
Lenka Kuhar Daňhelová
Básnířka, prozaička, výtvarnice, překladatelka dosud vydala čtyři básnické sbírky a jeden román. Spolu s překladovými tituly má za sebou celkem dvaadvacet knih. Po studiu pracovala na ekologické farmě v Jeseníkách a věnovala se koním (1993–1996). Od roku 1996 do roku 1998 pracovala jako novinářka. Spolupracovala s Rádiem Svobodná Evropa (1998–2001). Poté pracovala v neziskovém sektoru v oblasti ekologie v Moravskoslezském kraji (2001–2005).
Pracuje jako překladatelka a tlumočnice z polštiny, slovinštiny, italštiny a francouzštiny. V letech 2018 a 2019 byla také porotkyní cen Magnesia Litera za poezii. Vydala dvě publicistické knihy – Nové Heřminovy – Neu Ebersdorf a Jak žít s povodněmi. V roce 2004 vydala román Cizinci a na svém básnickém kontě má pět básnických sbírek. Za tu poslední "Jaká nesmrtelnost?" získala literární cenu Jantar Moravskoslezského kraje. Své básně a prózu zveřejňuje v českých i zahraničních časopisech. Se svým slovinským manželem Petrem Kuharem pravidelně pořádají mezinárodní literární festival Stranou – evropští básníci naživo - více na lenkadanhelova.webnode.cz
15
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
