Na letošních Shakespearovských slavnostech proběhla derniéra Komedie omylů. S jakými pocity jste s touto inscenací se loučil?
Komedie omylů byla spjata se začátkem Shakesparovských slavností Ostravě v roce 2008. Jsem rád, že jsme se tenkrát rozhodli s Petrem Sýkorou a Andrejem Harmečkem, že společnost PaS de Theatre bude dělat vlastní inscenace s ostravskými herci. Byl to velký risk, jestli bude vůbec o představení v Brně, v Bratislavě a v Praze zájem. Ale zároveň výborný nápad (myslím, že Petrův) po deseti letech udělat obnovenou premiéru.

Jak bylo těžké hru znovu nastudovat?
Obligátně bych mohl odpovědět, že jsme spoléhali na režiséra Petera Gábora. Ale také nám pomohl záznam České televize, který byl pořízen při dvou mimořádných představeních na Hukvaldech. Navíc bylo skvělé, že do toho šla drtivá většina herců a někteří mladí mají fenomenální paměť.

Komedie omylů na Shakespearovských slavnostech v Ostravě:

Kolik máte za sebou shakespearovských rolí?
Pokud sečtu role v rámci Shakespearovských slavností a svého působení v NDM, tak je to čtrnáct rolí. Navíc 1. srpna jsem měl malé výročí, 25 let od podepsání smlouvy s NDM. Ale už dva roky před tím jsem byl v souboru jako stipendista placený Českým literárním fondem. Má první krásná role v šestnácti letech byl Silvius ve hře Jak se vám líbí, kterou režíroval Juraj Deák. Díky festivalu jsem se k té hře vrátil v roli šaška v režii Michala Langa. Právě hry Williama Shakespeara, ke kterým jsem se dostával v prvních sezónách svého profesního života, jsem se po patnácti dvaceti letech rukou osudu a režisérů vracel v jiných rolích. Jako například řemeslník Píštala ve Snu noci svatojánské v režii Janusze Klimszi a po dvaceti letech v režii Petera Gábora jiný řemeslník Klubko. S aktuálním představením Zkrocení zlé ženy v režii Vojtěcha Štěpánka,  kterým končí letošní ostravská část festivalu, jedeme ještě koncem srpna do Prahy. Tam hraji jednoho z neúspěšných nápadníků Bianky –Hortenzia. Před dvaceti pěti lety coby Lucenzio v režii Juraje Deáka v NDM jsem měl u sestry Kateřiny větší šance.

Které shakespearovské role jste hrál nejraději?
Všechny. Milan Šulc, jeden z mých kolegů, který už mezi námi není, mi vyprávěl o padesátých letech, tedy období, kdy divadla musela hrát ve velkém množství takzvaných budovatelských her. Kdykoli byl na repertoáru konečně Shakespeare, tak to byl svátek. Já budovatelské hry už naštěstí hrát nemusím, přesto je nasazení hry největšího světového dramatika pro mne také vždy svátkem. Kdybych měl pokračovat ve výběru rolí, které mi byly svěřeny, tak z hlediska Letních shakespearovských slavností to byl Biron v Marné lásky snaze v režii Ondřeje Spišáka. Na jevišti Jiřího Myrona jsem rád hrál skvěle napsanou komickou roli opilce Tobiáše ve Večeru tříkrálovém v režii Michala Langa. A velice těžkou roli Macbetha v osobitém zpracování slovenského režiséra Rastislava Balleka. 

Působíte jako nadšenec Shakespeara. Považujete se za něj? Případně co vás na tomto velikánovi fascinuje?
V prvé řadě musím říci, že obdivuji ty, jež mi fascinaci Shakespearem umožnili, zprostředkovali, a to jsou naši překladatelé. Velice si vážím osobního přátelství s Martinem Hilským, v jehož překladech jsem hrál většinu svých rolí. Nezapomenutelné bylo pro mě také pár setkání s Jiřím Joskem. Shakespeare je nesmrtelný dramatik v neskutečně propracované inteligenci postav. Jeho prosté postavy mají lidský rozměr do výše životních zkušeností prostého, avšak poctivého člověka. Přes své chytré postavy promlouval nádhernou filozofií poznání světa. Jednání záporných postav nemá pouhé deklarování zla, ale často jsou vykresleny podstaty důvodu jeho vzniku.

Když opustíme Shakespeara, co vás čeká na začátku nové sezóny?
V divadle prakticky musíme dokončit sezónu předešlou, náhle přerušenou Covidem. Měli jsme těsně před premiérou Gogolova Revizora v režii Vojtěcha Štěpánka, kde jsem zkoušel postavu Hejtmana. Ale musíme dokončit také inscenaci Testosteron taktéž v režii šéfa činohry NDM.  V září bude mít konečně odloženou premiéru první český fantasy film Zakletá princezna v čase v režii Petra Kubíka, na které jsem se rolí Čarodějobijce podílel. A stejně se těším, až uvidím film Ženská pomsta v režii Dušana Rapoše, kde jsem si střihnul malou roličku nervního režiséra. Před pár dny jsem dotočil autorský film Štěpána Kozuba - Volným pádem. V neposlední řadě musím zmínit jeviště divadlo Mír, kde doufám v uspokojení poptávky po vstupenkách na představení Dva úplně nazí muži, Lakomec a Kdo je pan Schmitt. Mám velkou radost, že mohu být součástí internetového fenomému seskupení Tři tygři a taktéž se těším na setkání s tygřím publikem v Míru nebo v klubu Heligonka.

Podívejte se také na snímky z divadelního představení Zkrocení zlé ženy: