Vůbec první filmová projekce se zde uskutečnila v roce 1948 a kino dostalo název Demokracie. Demokracie však nevydržela dlouho. Už v roce 1958 bylo kino uzavřeno, aby prošlo rekonstrukcí dovolující promítat širokoúhlý formát. Pod novým označením kino Mír se opět otevřelo v roce 1961 filmem Smyk. O osm let později následovala další modernizace, tentokrát na promítaní sedmdesátimilimetrového filmu. Kino bylo tak hrdé na své sedmdesátky, že původní název Mír se změnil na kino Mír 70. Po roce 1989 uvažovali krnovští zastupitelé o opětovném návratu k názvu Demokracie, ale nakonec zůstali u krátkého, zavedeného a neutrálního pojmenování.

Od roku 1993 je jeho zřizovatelem městský úřad a kino je součástí městského informačního a kulturního střediska. „Kino prošlo samozřejmě za šedesát let existence několika zásadními úpravami jak technologií, tak interiéru. V současné době nabízí luxusní sedačky a nejmodernější přenos obrazu i zvuku. Snažíme se být progresivní, abychom nepřišli o diváka ani v silné konkurenci videa, televize a internetu. Máme štěstí, že stejně uvažuje vedení města,“ pochvaloval si vedoucí kina Pavel Tomešek.

Zanedlouho po doplnění kina speciálním projektorem a odbavovacím zařízením se v Krnově bude moci promítat i film zpracovaný v digitální podobě. „Už před dvěma lety jsme do sálu nainstalovali speciální promítací plátno, které je pro tento přenos filmu nutné, pokud budeme moci koupit i přenosové zařízení, můžeme okamžitě odstartovat digitál,“ dodal Tomešek. Díky prozíravé správě kina se Krnov v žebříčku návštěvnosti řadí mezi nejlepší jednosálová kina v republice. Toto postavení mu samozřejmě přináší výhody u distributorů, především v možnostech získat filmové novinky v premiérovém čase.

Jediné, co krnovskému kinu schází, je bezbariérový přístup. Jeho případnou realizaci nebrzdí finanční prostředky, ale majetková práva k objektu. Kino totiž sídlí v budově, která není ve vlastnictví města, ale kraje. Do roku 1991 promítala v Krnově kina dvě. Druhé kino bylo umístěno v budově divadla a jmenovalo se Národní. To zajišťovalo projekci filmů na klasickém formátu. Velikost jeviště určoval rozměr plátna, a to zde nedovolovalo promítat formát širokoúhlý.

Zrušení Národního bylo odezvou na návštěvnickou krizi na počátku devadesátých let. Krnovští kinaři kromě kamenného kina Mír 70 navíc provozují úspěšně přes deset let putovní letní kino. Na festivalu ve Zlíně dokonce zorganizovali autokino. Dnes také zajišťují občasný provoz malých kinosálů v okolních obcích. Fenomén kina sice v jiných městech zaniká, ale v Krnově díky prozíravosti stále funguje a má perspektivu.

(voz)