Fontáně Miroslava Jiravy v centru Krnova dominuje figuratovní plastika Rodina, která mnohým připomíná světoznámé monumenty Henryho Moora. Zdařilou rekonstrukci plastiky završil nový nátěr, který ale má odlišný odstín červené, než jaký původně dal svému dílu mistr Jirava. Pamětníci určitě potvrdí, že systá výrazná červeň Rodiny byla opravdu do očí bijící a nepřehlédnutelná, zatímco současný cihlovější odstín je decentnější.

Restaurátor Gajda mohl podle zbytků původních barev v záhybech betonové plastiky namíchat původní velmi výraznou červeň, ale po konzultaci s městem se rozhodl odstín změnit.

„Na uměleckých dílech z této doby se často užitím výrazných barev imitovaly ušlechtilejší materiály, například keramika. Možná autor Rodiny v šedesátých letech reagoval na všudypřítomnou šeď okolních domů, když chtěl, aby výrazně barevná plastika na sebe tak razantně strhla pozornost kolemjdoucích. Určitě by pro mě nebyl problém namíchat původní křiklavou červeň, ale vzhledem k tomu, že barevnou proměnou prošlo okolní město a kvůli necitlivému odstranění okolní Jiravovy dlažby se změnil i původní kontext plastiky, doporučil jsem při rekonstrukci zvolit něco méně výrazného, spíše cihlový odstín. Z mé strany to bylo jen doporučení, rozhodnout musel zadavatel zakázky, tedy Město,“ uvedl k barevnému řešení Jakub Gajda.

Loni Jiravova fontána prošla brutálním necitlivým zákrokem, při kterém byla originální mozaika z barevných mramorových zlomků vybagrována a nahrazena tuctovým šedivým chodníkem. Zaoblené linie mozaiky, kterou sochař Jirava vytvořil za asistence architekta a osobně dohlížel na její realizaci, byla nahrazena chodníkem rovným jak podole pravítka.

Jiravova mozaika doplatila na to, že město podcenilo evidenci uměleckých děl ve veřejném prostoru, takže nedopatřením byla Jiravova umělecká mozaika evidována jako běžný chodník. Proto se rekonstrukce dlažby namísto sochařů, architektů a restaurátorů ujaly Technické služby a z estetického hladiska je výsledek tristní.

Restaurátorské práce na Jiravově plastice Rodina zabraly týmu restaurátorů asi měsíc. „V ateliéru by se samozřejmě taková práce prováděla lépe, ale plastika už bohužel byla v takovém stavu, že by transport asi nepřečkala. Beton byl dost rozpraskaný a vnitřní armatury, které ho drží pohromadě, zkorodovaly kvůli vlhkosti od fontány. Asi neexistuje způsob, jak armatury uvnitř betonu vyměnit, takže po čase bude nutné sochu znovu opravovat. Její životnost závisí hlavně na správné údržbě. Mohl bych samozřejmě udělat znovu přesnou kopii sochy z odolnějšího materiálu, ale to by bylo dražší řešení,“ komentoval zajímavou zakázku Jakub Gajda.