Dnes se opět vrátíme k zážitkům českého turisty K. J. Starožitnického, který roku 1886 navštívil německojazyčné Jindřichovsko, Osoblažsko a Albrechticko.

Několik kilometrů od Třemešné je městys Jindřichov, německy Hennersdorf. Jest tam okresní soud, berní úřad, krásný zámek a parkem, náležející baronu Kleinovi, který tam má znamenitý pivovar.

Čítá 3000 německých obyvatelů a má znamenité ovčářství. Pěkně vyjímá se nádherně zřízený zámek s krásnými sady, kde po rybnících se zlatými a stříbrnými rybami plují o závod sněhobílé labutě s dlouhými krky, každému navštěvovateli z daleka vstříc přicházejíce a jej vítajíce.

SOCHY A VODOTRYSKY

Na smaragdovém trávníku prochází se na svých vysokých nohou dobrosrdečný čáp a v klecích chlubí se svým kovovým peřím zlatý a stříbrný bažant, perlička a jiní opeřenci.

Krásné sochy a rozličná skupení, tisíceré stromy a křoviny, pěkné vodotrysky, to vše činí na navštěvovatele dojem nejpříjemnější. Z Jindřichova pospíchal jsem k Janovu, příjemnému městečku v romantické krajině.

Zrovna u městečka viděl jsem procházeti se srny v lese, který jest až v městečku samém. Pěkná krajina, čistý vzduch, útulné zátiší přimělo mne k výroku:

„Zde se jedenkráte usadím!“ Janov (Johanistál) čítá přes dva tisíce obyvatelův, kteří se zde usadili na začátku 13. století. V Janově provozováno bylo v dobách starých hornictví a s určitostí můžeme říci, že hornictví tamější jest mnohem starší než město Janov.

O HRADU EDELŠTÝNU

Z Janova nám bylo stoupati na Biskupskou kupu 885 metrů zvýši, abychom se dostali ke zbytkům slavného jindy hradu Edelštýna. Ten byl připomínán již ve 13. století a náležel k nejstarším a největším stavbám ve Slezsku.

O hradu Edelštýnu zachovalo se několik pověstí mezi lidem. Jednu pověsť o založení tohoto hradu uveřejnil jsem as před 10 léty v Opavském Týdenníku.

V 15. století padl hrad zhoubnému požáru za oběť. Požár ztrávil i veškeré písemné privilegie, které město Cukmantl během času obdrželo. Vévoda Boleslav opět hrad obnovil.

Odtud odebral jsem se lesem do Maria Hilf, kde v rozkošném místě – docela v lese – jest krásná kaple zasvěcená Rodiččce Boží a mnoho menších kaplí a staveb rozličným svatým zasvěcených.

Sem přichází tisíce a tisíce poutníků ze všech stran, aby na stupních oltářních své prosby nebo svá díkůvzdání přednesli. I já vykonal jsem zde modlitbu a mohu říci, že jsem se již po drahnou dobu let tak blaženým necítil, jako v těch místech.

SVATÉ MÍSTO

O založení kaple vypravuje si lid toto: Když roku 1647 přišli Švédové i do západního Slezska, utíkali osadníci na vše strany do lesů a hor. Tak také v Cukmantlu. Tenkráte žila tam jistá Anna Tanheiserová, choť místního řezníka.

Byla právě ve stavu požehnaném. I ona utekla do lesa. Tam prosila Pannu Marii, aby ji neopouštěla. V noci pak porodila chlapečka, který 18. dne měsíce července 1647 obdržel na křtu svatém jméno Martin.

Rodičové vychovali svého syna zbožně, vyučili řeznictví a poslali jej do světa na zkušenou. Přišel do Nového Města, kde se stal během času primátorem. Ve své poslední vůli vyžádal si, aby na tom místě, kde spatřil světlo světa, pověšen byl obraz Marie Panny.

Zemřel 3. srpna 1714. Jeho dcera Dorota dala namalovat krásný obraz a pověsila jej dle vůle otcovy v lese na velikou jedli. Lidé měli obraz ve velké uctivosti a putovali sem z celého dalekého okolí.

Posléze vystavena byla tam kaple a konečně r. 1841 kostel, který stál, byl vysvěcen. Ročně putuje do těchto svatých míst tisíce a tisíce poutníků.

ZDAŘ BŮH!

Přinesl jsem si celou sbírku minerálií z tohoto okolí a seznal jsem, že tam zajisté jest stříbrná ruda. Snad se opět někdo najde, kdo by tam dolovati začal, čemuž volám z hloubi srdce hornické: „Zdař Bůh!“