Výstavu v Bauerově kavárně v neděli zahájil otec mladé výtvarnice Jan Gemela, který prozradil jaké to je, když dcera rodičům oznámí: „Odjíždím do Turecka za poznáním".

Tess Gemelová totiž jako studentka výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity vyrazila na několik týdnů do Turecka studovat tradiční arabskou techniku malby na vodě, které se říká ebru.

Absolvovala tam pracovní stáž v ateliéru přední turecké výtvarnice ebru Feride Dayanc. Dnes svou novou uměleckou zkušenost Tess Gemelová předává na Krnovsku formou výstavy i kurzů a workshopů.

Malování na vodě

Tajemství ebru spočívá v tom, že se na vodní hladinu kapou speciální barvy, ve kterých je důležitou přísadou hovězí žluč. Ta zajistí, aby barva držela na hladině, než z ní umělec pomocí drátků, špachtlí a hřebenů vytváří obraz. Když je autor se svým dílem spokojený, na hladinu položí papír, látku nebo keramiku, na kterých ulpí barvy a obraz je na světě.

Vznikají tak neopakovatelné originály. Tradiční turečtí mistři ebru se z náboženských důvodů vyhýbali zobrazování lidí a museli si vystačit s rostlinami a ornamenty. Tess Gemelová ale kromě abstraktních motivů už malovala i koně nebo postavu.

Perličkou je využití ebru v kosmetice, protože touto technikou leze originálně nazdobit také dámské nehty.

Zrak, sluch, chuť i čich

Atmosféru první výstavy ebru v Krnově mohli návštěvníci nasávat všemi smysly. Mohli se nejen koukat na vystavené obrazy a ukázku malování na hladině, ale také ochutnávat turecké speciality a poslechnout si hudbu, která je pro našince stejně exotická, jako malování na vodě.

Mohli si užít vůně i chuti při rautu tradičních tureckých jídel a také zjišťovat, jaké specifické čichové vjemy zažívají umělci pracující se žlučí.

Do poměrně malé kavárny se vměstnalo na sto návštěvníků, takže z kapacitních důvodů nebylo možné, aby si všichni zájemci tuto techniku ohmatali. K tomu ale slouží kurzy ebru, které Tess Gemelová pořádá ve svém ateliéru v Lichnově pro zájemce všech věkových kategorií.

Díky svým výpravám do Istanbulu a zájmu o tureckou kulturu se Tess Gemelová seznámila s krnovskými muzikanty, kteří se věnují tradiční turecké hudbě. Na vernisáži vystoupil multiinstrumentalista Engin Acikgoz a Tereza Niku, která hraje na prastarý nástroj kánun, který je v našich končinách téměř neznámý.

.

Tento arabský nástroj se poprvé objevil asi před tisíci lety v Sýrii. Kánun mívá tři až tři a půl oktávy. Má 27 strun rozmístěných po třech. Co se týče obtížnosti, údajně jde o jeden z nejtěžších arabských nástrojů. Kánun se může přelaďovat i během hraní bočními kolíčky, které se podle potřeby zvedají nebo pokládají. Je to často právě kánun, co dodává arabským orchestrům správné kouzlo Orientu.