„Hodicové během staletí vlastnili spoustu zámků a hradů, takže mám co dělat, než to všechno oběhnu. V Rudolticích jsem se ale cítil tak dobře, že se sem určitě vrátím,“ poděkoval Jaroslav Hodyc za přijetí rudoltickému starostovi, kastelánovi i duchovním. V okolí vlastnili Hodicové například Janov nebo Jindřichov, ale jejich stopy najdeme po celé Evropě.
Starosta Mojmír Pargač zavzpomínal na nedávno zesnulého historika Milana Myšku, který byl specialista na hraběte Alberta Hodice (1706 až 1778) ze Slezských Rudoltic.
„Znáte historku, jak se profesor Milan Myška k Hodicovi vlastně dostal? Jako historik jezdil do evropských archivů hledat úplně jiné věci. Pak nám vyprávěl: přijedu do Petrohradu, a tam narazím na nějakého Hodice. V Mnichově to samé: Hodic. V Postupimi zase Hodic. Ve Vídni zas Hodic. Chtěl zjistit, kdo to vlastně je a nakonec se pátrání po Hodicovi stalo náplní jeho života,“ vyprávěl starosta Pargač s tím, že druhou knížku o Hodicovi už Milan Myška bohužel nedokončil, nicméně jeho pozůstalost je na ostravské univerzitě v dobrých rukou.

Má Jaroslav Hodyc něco společného s hrabětem Albertem Hodicem, který ve Slezských Rudolticích pořádal ohňostroje a divadelní představení plná fascinujících efektů?
„Když jsem dělal FAMU, moje diplomová práce se týkala audiovizuálních prostředků. Když jsem četl, co se dělo na rudoltickém zámku za Alberta Hodice, došlo mi, že to vlastně byl můj profesní předchůdce. Kolik technických a uměleckých disciplín uměl spojit pro nejrůznější efekty. Jeho rudoltické ohňostroje před 300 lety musely na lidi působit podobně jako na nás laserové nebo holografické projekce,“ řekl Jaroslav Hodyc.
Kromě Alberta Hodice, který miloval hudbu a umění, najdeme v rodokmenu Hodiců i řadu příslušníků vojska, kteří bojovali na různých stranách.
„Také mí předkové, které jsem osobně znal, byli buď muzikanti nebo vojáci, nebo obojí,“ řekl Jaroslav Hodyc a ukázal při tom fotku dědečka v uniformě vojenské hudby a tatínka s koncertní trubkou.
