Dominantním tématem Poláškovy výstavy je žena. Výstava je tvořena jednak z fotografií a dále z fotomontáží, které Polášek nazývá grafiky Invekto. V nich kombinuje portrét ženy se studií struktury přírodního materiálu, povětšinou jde, jak Polášek prozradil, o drahé kameny. Ty jej prý svou krásou přitahovaly už od malička.

Polášek svůj nápad s grafikami Invekto ale bohužel rozmělnil jen v hraní si s fotomontáží. Někdy vznikne na první pohled půvabné dílko, ale to je tak vše. Původní nápad skloubit dohromady krásu ženy a krásu detailu nějakého materiálu se vytratil a divák se nakonec nedozví nic o jednom ani druhém.

Působivá fotomontáž nevznikne jen slitím dvou fotek do jedné. Udělat dílko, kde se skutečně kloubí krása ženy se studií estetického půvabu struktury materiálu už vyžaduje více umění, aby se obě části fotomontáže vypovídaly nejen samy o sobě ale aby se i vzájemně podpořily a vytvořily něco nového, skutečně působivého co funguje jako výsledné dílo. A to nezajistí ani sebepůvabnější modelka.

Spíše se Poláškovi daří tam, kde se nesnaží být za každou cenu tak zajímavý. A tím jsou třeba černobílé snímky žen a nebo třeba některá architektonická zákoutí, například pohled na hradní brány.