V polských Hlubčicích se odehrála autogramiáda Katarzyny Maler, která zde představila svou knihu Hlubčické legendy a lidové pověsti. Materiál pro tuto publikaci shromažďovala při bádání v archivech přes dvacet let.

Antologie zaznamenává stovky legend o démonických zjeveních a strašidlech, jakož i lidové pověsti plné víry v nadpřirozené bytosti. Pozoruhodné je, že tyto legendy byly tradovány a zaznamenány před válkou, když zde žilo německojazyčné obyvatelstvo. Katarzyna Maler je převedla do okruhu polské literatury.

Zaplněný sál radnice při její autogramiádě svědčil o tom, že polští obyvatelé regionu německé pověsti převzali za své. Důvěrně znají místa v krajině i obce, kde se tajuplné příběhy legend odehrávají.

„Při pátrání v archivech po historických dokumentech jsem občas narazila také na pověst či báchorku, ale nevěděla si rady s jejich využitím. Měla jsem už přečtené stovky stran, když jsem si uvědomila, že pro mě slezské pověsti nejsou jen objektem badatelského zájmu, ale že se u nich docela dobře bavím. Zjistila jsem, že nejde o dávno mrtvý studijní materiál pro pár folkloristů, ale určitě by pohádkově laděné příběhy dokázaly potěšit místní děti i dospělé," představila svou knihu Katarzyna Maler.

Čtenáři neřeší, že dnes region mluví polsky, zatímco většina krásných pověstí a legend vznikla či byla zapsána v němčině.

„Lidové povídačky jsou mezinárodní, mezikulturní a nadčasové čtení. Není to odkaz našich rodičů, ale našeho domova, ke kterému němčina patřila po staletí. Jazyk byl jedinou překážkou, aby toto dědictví poznal širší okruh polských čtenářů, kteří tyto příběhy okamžitě přijali za své," vysvětlila Kateřina Malerová, proč se rozhodla přeložit regionální povídačky o mordech a strašidlech, vrátit jim život a zprostředkovat je v okruhu polské literatury.

Poznámka: Poláci přeložili německé pověsti

Před rokem jsem přijal pozvání na radnici do polských Hlubčic, kde prezentovali příběh místní židovské rodiny Holländerových, plné významných vědců, umělců, lékařů a podnikatelů. Zatímco v Krnově na podobné přednášky chodí pár lokálpatriotů a skalních fanoušků historie, v Hlubčicích toto téma zaplnilo velký sál do posledního místa.

Zatímco dospělí poslouchali přednášku, děti hrály obdobu člověče, nezlob se a figurky představovaly skutečné putování Holländerových historií i nejrůznějšími zeměmi světa.

Minulý týden měla na hlubčické radnici křest sbírka pověstí z okolních obcí. Kniha, která cílí na čtenáře s důvěrnou znalostí míst, kde se legendy odehrávají, opět zaplnila sál. Autorka Katarzyna Maler zavzpomínala, jak při pátrání v archivech po historických faktech občas narazila i na pověst či báchorku, ale nevěděla si rady s jejich využitím.

Měla přečtené stovky stran, když si uvědomila, že pro ni slezské pověsti nejsou jen objektem badatelského zájmu, ale že se u nich docela dobře baví. Zjistila, že nejde o dávno mrtvý studijní materiál pro pár folkloristů, ale určitě by pohádkově laděné příběhy dokázaly potěšit děti i dospělé. Nikdo neřeší, že dnes region mluví polsky, zatímco většina krásných pověstí a legend vznikla či byla zapsána v němčině.

Lidové povídačky jsou mezinárodní, mezikulturní a nadčasové čtivo.

„Není to odkaz našich rodičů, ale našeho domova, ke kterému němčina patřila po staletí. Jazyk byl jedinou překážkou, aby toto dědictví poznal širší okruh polských čtenářů, kteří pověsti okamžitě přijali za své," vysvětlila Kateřina Malerová, proč se rozhodla přeložit archivní povídačky o mordech a strašidlech, vrátit jim život a zprostředkovat je v okruhu polské literatury.

Snad nebude zlobit, že já jsem její jméno přeložil do češtiny.

Záviděl jsem Polákům, kteří mohou na radnici čerpat vědomosti o německé i židovské historii a kultuře svého regionu. To na krnovské radnici vůbec netušili, že hromada kamení v parku za rohem je památník Hanse Kudlicha z roku 1888, když rozhodli o jeho odstranění.

Když už se krnovští úředníci nezajímají o skutečné historické události svého regionu, snad je baví aspoň lidové báchorky o loupežníku Hunzachesovi na Šeleburku nebo o linhartovském mouřenínovi.