Matěj Jelen: Mám úplně normální život

Kapela Donaha, v níž hraje, sklízí úspěch a její popularita stoupá. S kapelou Donaha se muzikanti objevili několikrát v televizní stanici Óčko a v Olomouci dokonce vystupovali jako předkapela metalové princezny Tarji Turunen.

Kým jste si přál být, když jste byl malý? Pokud to byl už tehdy muzikant, podporovali vás v tom rodiče?

Každou chvíli jsem chtěl být něčím jiným. Když jsem byl hodně malý, tak mě strašně bavili dinosauři a snil jsem o tom, že ze mě bude archeolog. Rodiče nás už od malička směřovali k tomu, abychom hráli na nějaký hudební nástroj, tak jsme s bráchou oba chodili čtyři roky na klavír. To jsem nesnášel.

Po čtyřech letech jsem ale rodiče přesvědčil, sekl s klavírem a začal hrát na kytaru. Chodil jsem k panu Klausovi do Domova dětí a mládeže v Bruntále. Postupem času si mě vzal na osobní hodiny, ale po nějaké době jsem na to začal kašlat. Byl jsem línej se učit stupnice a noty.

Od patnácti let chodím na zpěv k panu Kováčovi. Je výborný a fakt mě strašně moc posunul. Díky němu už i trochu zpívám.

Jakým jste byl žákem a co vás ve škole bavilo?

Asi tak do prváku jsem byl největší šprt ze třídy, ale pak se to nějak všechno změnilo a já začal na školu kašlat. Nejvíc mě bavil dějepis a angličtina.

Koho a jak napadla myšlenka založení kapely?

Vize založení kapely se mi formovala od doby, 
co jsem začal hrát na kytaru. Asi rok se nic nedělo a pak se ke mně přidal brácha na bicí. Vystřídali jsme pár sestav 
a v tuto chvíli jsme ve stejném složení už přes tři roky a zatím nám to klape.

Byly začátky těžké? A kdy přišel ten „osudový zlom"?

Od začátku nám strašně moc pomáhali rodiče. Jsem jim za to hodně vděčný. Spousta kapel to má fakt těžký, protože není, kdo by je podržel. Asi nejvíc nám pomohla výhra v soutěži Mercedes Benz Live Space. Mohli jsme natočit profi singl, klip a měli jsme zaručenou tříměsíční rotaci na Óčku.

Jak se uklidňujete a připravujete na koncert? Co předtím jíte nebo pijete?

Před každým koncertem se jdu rozezpívat a snažím se vyhýbat alkoholu. Většinou ze mě tréma opadne, když vejdu na stage (na jeviště – poznámka red.).

Co vás na koncertování naplňuje, co je hlavním důvodem, proč kapela stále funguje?

Hlavně holky! Je taky super, když vidíme, že naše hudba dokáže někomu předat pozitivní energii nebo zlepšit náladu.

Jaký máte teď život a co plánujete do budoucna?

Myslím, že mám úplně normální život. Hudbou se zatím neživím a mám ji spíš jako koníčka, takže přes týden jsem ve škole a o víkendech obrážím s kapelou koncerty. Byl bych ale strašně rád, kdyby se mi povedlo začít se v budoucnu hudbou živit.

Nemuselo by jít jen o kapelu, bavilo by mě 
i skládat písničky ostatním nebo třeba jednou i něco zkusit produkovat.

Chcete něco vzkázat fanouškům?

Vážím si všech našich fanoušků a jsem moc vděčný za každého, kdo navštíví některý z našich koncertů. V tuhle chvíli jedeme tour s Rybičkama 48 a jsme asi tak v půlce, takže pokud byste měli chuť zažít atmosféru tour na vlastní kůži, ještě máte šanci!

Vzkázal bych dvě věci: Poslouchejte Donaha a kupte si nové CD Betasamci!

Miriam Opletalová