Dcera stejnojmenné písničkářky Lenky Filipové se rozpovídala o své tvorbě, vystupování v Itálii nebo o angličtině, která je v její tvorbě primárním jazykem.
Před desíti lety jste získala cenu Objev roku v hudební anketě Anděl. Jak jste se od té doby změnila?
Mám o 10 let více zkušeností. Uvnitř se cítím na 23 nebo 24, takže bych potřebovala, aby mi zase bylo i doopravdy. V hudebním businessu jsem se mnohokrát spálila a některé spolupráce zpětně hodnotím jako ztrátu času i energie. Ale jinak jsem ve fázi života, kdy jsem velmi spokojená.
Jak vzpomínáte na své začátky v hudební branži?
Vzpomínám na ně ráda, protože to bylo kouzelné období. Člověk kolem těch dvaceti let moc nepřemýšlí nad marketingem, prodejem lístků a zkrátka si z ničeho nedělá hlavu. Měla jsem v myšlenkách mnohem větší volnost a soustředila jsem se pouze na hudbu. Když jste dítě, je všechno bezstarostné. Ale díky muzice jsem dospěla poměrně rychle.
Máte nějaký nesplněný sen?
Většinou jsem sama sobě největším kritikem. Hodnotím, co bylo a co můžu udělat lépe do budoucna. Mám sny a plány, které se týkají zahraničního trhu. Jakmile vystupování v zahraničí člověk jednou zkusí, tak chce ještě víc. Takže poté, co jsme měli s kapelou možnost hrát například v Itálii, Německu nebo v Anglii, bych v tom ráda pokračovala. Zkrátka bych chtěla muziku rozšířit dál.
Zpíváte hlavně v angličtině, což vám v zahraničí velmi pomáhá. Jste si v tomto jazyku jistější než v češtině?
Určitě ano, je v ní větší flexibilita. Párkrát mi někdo řekl, že jsem nepřítel českého národa. Přitom miluji český jazyk a Českou republiku. Dovedu ocenit kvalitně napsaný český text, vzhlížím k našim textařům, kapelám a interpretům. Ale u mě je to spíše o tom, že jsem vždy chtěla prorazit i v zahraničí. Ale ani tam se nestydím za svůj původ a ráda Česko reprezentuji. Když mě uvádí na pódium, tak vždy řeknou, že jsem odsud. Je vtipné, že když to někdo od nás slyší, tak hned řekne: “Ta je naše!”. Je to stejné jako ve sportu. Když se vítězí, tak jsou všichni naši a když se prohrává, tak je neznáme.
Vystupovala jste například i v Itálii. Jak byste srovnala publikum v Česku a v Itálii?
Italové jsou velmi temperamentní. Nemusíte se bát, že někoho nestrhnete. Oni jsou nadšení ještě než přijdete na pódium (smích). Ale musím říct, že v tomto případě jde o hollywoodský styl slávy. Italové, když ví, že jsem vystupovala na pódiu a viděli mě v televizi, tak automaticky počítají s tím, že jsem slavná. Pak jdu třeba do restaurace a fanoušci se nalepí na okno, u kterého sedím, aby mě viděli. Je to tam taková Amerika. Tady v Čechách jsou lidé velmi slušní. Když chtějí fotku, hezky poprosí a všechno je klidnější. Na druhou stranu jsme v Česku trošku emočně rezervovaní. Jako interpret se musím snažit, abych vzbudila emoce.
Je to pro vás v tomto případě těžší?
Dříve ano, teď už je to lepší. Když jsem začínala, tak si publikum udržovalo větší odstup. Teď už jsem tady etablovaná jako česká interpretka, takže většina lidí ví, kdo jsem, koupí si dopředu vstupenky a jdou si užít koncert. U Italů je to jiné. Ti, jakmile někoho vidí na pódiu, jdou hned fandit. Mentalita je zkrátka odlišná, ale jsem vděčná, jak daleko to v naší zemi došlo.
Vaše poslední album s názvem Heartbreak Culture vznikalo v covidové době. Jak moc pandemie ovlivnila práci na albu?
Zhruba polovina alba byla vytvořená on-line. Píseň Overdosed, která byla součástí globální kampaně Spotify, produkoval známý producent Dan Lancaster z Anglie, jenže v té době se tam nemohlo letět kvůli karanténním pravidlům. Takže jsem vokály nahrála v Praze, on produkoval v Anglii. Dorozumívali jsme se přes Skype. Pak jsem spolupracovala s jedním týmem z Finska. Nikdy jsem je ještě neviděla osobně, domlouvali jsme se pouze přes video, takže to bylo hodně zajímavé. Zbytek alba vzniknul díky osvědčení, že mohu jet pracovně do zahraničí. Jezdila jsem většinou do Berlína, kde vznikla skoro celá druhá polovina alba. Album vnímám trochu jako záznam covidové doby.
Lenny při focení pro Deník
Textařinu máte vystudovanou, takže si skladby vytváříte sama. Jak probíhá vznik písně?
Někdy přijde inspirace sama a někdy si tu kreativitu musím vynutit. Mám například domluvené sessions v Berlíně nebo třeba v Anglii. Nejedu tam zrovna, když mám chuť něco napsat, ale vše je dopředu naplánované. Takže člověk přijede třeba na 10 hodin dopoledne a pracuje se daný počet hodin do večera nebo do noci. Potom, když se to rozjede, tak jde zase o jiný typ inspirace. Ta v tvorbě hraje hlavní roli.
Kde nejčastěji přicházíte na nápady?
Lidi si z toho dělají srandu, ale nejčastěji něco vymyslím třeba ve sprše. Nevím, proč zrovna tam, ale tam přichází hodně nápadů. Rychle vylítnu ze sprchy a jdu to zpracovat. Nebo například hodně tvořím i po koncertě. Kreativní část mozku je zkratka nepředvídatelná.
Vaše maminka je také slavnou zpěvačkou. Je k vám kritická co se týče hudby?
Máma má dvě stránky, je skvělá máma a je hodně mateřská. Pořád jsem ta její holčička. Ale když přijde na profesionální stránku, tak toto umí totálně odstřihnout a je velmi kritická. Jde rovnou k věci, což je dobré, protože poznám přesně ve správný okamžik, když se jí něco líbí. Vím, že když se jí něco líbí, tak jde o dobrou věc s potenciálem. Tím, že mi nemaže med kolem pusy, tak přesně poznám, kdy je věc dobrá a kdy ne. Máme ale i odlišné názory. Je extrémně sebekritická sama k sobě, ještě víc než jsem k sobě já. Tím, že má svou laťku nastavenou vysoko, se snaží být co nejupřímnější i k ostatním.
Je takový i přítel (Rapper Marpo, pozn. red.)?
Přítel a máma jsou v tomhle hodně podobní a jsou i ve stejném znamení. Když se jim něco nelíbí, tak to okamžitě na nich vidíte a okamžitě vám to řeknou. Nejsou zbytečně diplomatičtí. Za to jsem vděčná. Jako zpěvačka vnímám to, že je příjemné být s někým ze stejné branže. Rozumí mému netradičnímu harmonogramu. Nejsme od osmi do čtyř v práci. Ta práce je někdy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Já o tom často přemýšlím i pořád.
Takže si berete práci domů?
Určitě ano, jinak to ani neumím. Proto je výhoda být s někým z branže, protože tomuto přístupu rozumí. Nedovedu si představit, že bych měla partnera, který by byl mimo hudební průmysl.
V Ostravě vás fanoušci mohou vidět vystupovat s kapelou 20. dubna v Barrák Music Club. Jaký máte k tomuto městu vztah?
Jsem tady pečená, vařená. Jezdím si často odpočinout do Beskyd na Čeladnou. Navíc tam nedaleko bydlí jedna z mých nejlepších kamarádek, takže se v Ostravě vždy potkáme. Mám tady tetu z dětství. Publikum je zde moc fajn, takže je jasné, že se tu vždy zastavím.
22
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
