Jak říká jeden z členů souboru, bývalý šéfdirigent věhlasného hornického dechového orchestru Májovák Milan Bystroň, motivovala jej k tomu situace, že hornických tradic stále ubývá. „Kdysi to byla sláva, co šachta, to muzika. Kolik souborů tady bylo, sborů, muzik. Zůstal jen Májovák, hornická kapela ve Stonavě, Malá Černá hudba a jinak nic už není. Všechno ostatní vymřelo,“ říká s lítostí v hlase Milan Bystroň.
Kufierkoři je zhruba desetičlenný mužský pěvecký, zcela amatérský sbor, který několik posledních letech objíždí region s vyprávěním o tradicích hornického zpívání a muzicírování s programem nazvaným Co se zpívalo a hrálo v hornických koloniích. A kromě vyprávění se na setkáních hodně zpívá.

K hornické hudbě a tradicím má konkrétně Milan Bystroň velmi blízko. Narodil se a 20 let žil v kolonii Na Gabrieli, v domě s číslem 516. „Tam jsme hráli, takže vím, co se zpívalo a jak se hrálo. Sice už v požehnaném věku, ale stále mě více přitahuje hornická hudba o to víc, jak se už prakticky vytratily šachty a téměř vymizely i hornické kapely, které vyhrávaly u každé šachty už za císaře pána,“ říká Milan Bystroň.
Harmonika zpěv oživí
Přestože členů souboru Kufierkoři kvůli věku a zdravotním problémům jeho členů začalo ubývat, podařil ose jim získat posily z řad bývalých členů Májováku a nově se k nim přidal také harmonikář Bronislav Walek.
„Trochu jim kazím průměr, protože bych mohl být jejich synem, nicméně mě těší, že s nimi můžu hrát. Myslím si, že harmonika ten zpěv přece jen oživí,” říká skromně muž, který 35 let fáral na šachtě.

Sbor Kufierkoři je častým hostem v domovem seniorů, na akcích hornickém muzeu i na mnoha jiných akcí, kde posluchačům přichází oživit vzpomínky na hornické kolonie a písně. A všude jejich je lidé zpívají společně se sborem. Pro Milana Bystroně i ostatní členy je to obrovská motivace. „Je to daleko, daleko více než jakékoliv peníze, opravdu. Lidé si s námi rádi zazpívají, a člověk domů odchází spokojený, že jim udělal radost," vypráví dlouholetý dirigent Májováku.