Jaký byl Váš prvotní impulz, který vedl k tomu, věnovat se tak ojedinělé živnosti, jako je tvorba tetování?
V podstatě se mi před více jak osmnácti lety dostal do ruky jeden německý časopis o tetování. Hned jsem věděl, že to je to, co bych rád dělal. A tak jsem pomalu, ale jistě směřoval ke svému cíli. Výtvarně jsem se však realizoval ještě před myšlenkou začít tetovat. Začínal jsem na olejové malbě, kresbou různých miniatur, ale i různých, realisticky laděných výjevů. Velmi rád jsem se také věnoval krajinám. Přišel rok 1992 a já jsem si domluvil zaučení v tetovacím studiu Vladimíra Franze, dnešního známého profesora, malíře, autora scénické hudby a v neposlední řadě hudebního skladatele. V tomtéž roce jsem si objednal i svoji první tetovací výbavu, která putovala až z Ameriky a vytouženému snu začít tetovat již nic nestálo v cestě.

Jaký umělecký styl Vás zasáhl nejvíce?
Nedá se řící, že bych měl pouze jeden vyhraněný styl. Ale velice rád mám realismus. Dle mého je to jeden ze žánrů, na kterém se pozná, že autor na svém díle usilovně pracoval. Nesmí to být jen akademický titul podepsaný vpravo dole, ale z obrazu na mě musí něco vyzařovat a dýchat.

Máte své oblíbené interprety?
Tak snad každý umělec je má. U mě je to například malíř Ivan Ivanovič Šiškin, který se převážně věnuje krajinám, které zpracovával s famózní přesností. Mám ale rád i kombinace s abstrakcí. Jsem fandou grafika šedesátých let dvacátého století M.C. Eschera, který bez pomoci moderní počítačové metody dokázal vytvořit mistrovská díla, nad kterými dokáže rozum stát.

Z dnešních autorů je to například Libor Vojkůvka, jehož obrazy dýchají velice pozitivní atmosférou a je vidět, že na nich neuvěřitelně pracuje. Každý jeho detail je do puntíku propracován. Můj sen je mít alespoň jedno z jeho větších děl doma.

Máte určité výhrady proti některým motivům, s kterými zájemci přijdou? Například na stránkách hell.cz je jasné vyjádření s přeškrtnutým hákovým křížem a dodatkem: „Někteří tatéři mají svoji cenu a přesvědčení.“ Je něco, co byste netetoval?
Stejně tak, jako si může zákazník přát vytetovat cokoliv, já mám právo rovněž cokoliv odmítnout . Přece jenom každá má práce je i mou reklamou a velmi mi záleží na tom, aby každý spokojený zákazník dovedl do mého studia další spokojené zákazníky.

Myslím, že bych rozhodně nešel do žádných extremistických symbolů.

Máte oblíbený styl nebo motivy tetování, která tvoříte obzvláště rád?
Ono jde hlavně o to, na jakou lokalitu se tetování aplikuje. V podstatě mám rád skoro všechno, ale určitě preferuji japonské motivy. Ty totiž vyniknou zejména na velkých plochách, jako jsou záda či stehna. Líbí se mi na nich jejich dokonalost a harmonické vyjádření protikladů. Samozřejmě se odreaguju i u drobných motivů , které se dají také krásně propracovat. Podstatné je, aby ve finálním výsledku bylo na první pohled vidět, že práce byla poctivě odvedena.

Vymlouval jste někdy někomu výběr motivu?
Toto je docela složité téma. Můj osobní názor je, že každý má právo si nechat vytetovat to, co si přeje. Pokud však do salónu přijde někdo, kdo si není jistý výběrem motivu, rád mu poradím. Taky v případech, když si zákazník vybere motiv, na kterém vidím, že mu nesedí. Pokud přijde mladá slečna s přáním ozdobit kotník, nebudu jí nabízet samozřejmě žádnou biomechaniku, ale něco decentního. Dále pak je důležitá velikost a umístění motivu tak, aby byl výsledný obrázek v souladu s liniemi těla.

Jaké nejbizarnější a největší tetování jste tetoval?
Největší prací byly každopádně záda Sanny z Vyvolených. Na tomto motivu jsem pracoval téměř jeden rok.. Jezdila vždy jednou do měsíce a každé sezení trvalo tři až čtyři hodiny.

A pokud jde o bizarní díla, tak já jsem zvyklý téměř na vše, ale co nemohu pochopit, je například jméno partnera na intimním místě…

Podařilo se Vám někdy zkazit nějakou svoji práci?
Jsem si jist, že ne, ovšem jednou se stala taková věc, kterou jsme naštěstí včas zabrzdili. Tetoval jsem sochu Svobody. Zákazník si kontroloval umístění motivu před zrcadlem a vše bylo v pořádku. Když už jsem však tetoval hlavu, zdálo se mi, že je něco špatně. Socha Svobody má totiž ve skutečnosti zvednutou pravou ruku a já jsem si na poslední chvíli všiml, že máme předmalovanou pochodeň v ruce levé. Naštěstí byla chyba, způsobená obráceným obrazem v zrcadle odhalena včas a šla naštěstí jednoduše napravit.

S touto otázkou jsem chtěla narazit na kauzu padesáti šesti hvězdiček vytetovaných na obličeji belgické slečny. Jaký na to máte názor?
Stojím rozhodně za tatérem. Kdokoliv byl alespoň jednou v životě na tetování, ví, že je nesmysl usnout třeba i ovlivněn alkoholem.. Jednak se na tomto díle muselo pracovat minimálně dvě hodiny a za další lokalita obličeje je velmi citlivá, takže je naprosto nepravděpodobné tvrzení slečny, že usnula a probrala se až po výkonu. Tatér se téměř stal obětí, naštěstí však pravda vyplynula na povrch. Plyne z toho, že všichni lidé z tohoto oboru by si měli pro svou ochranu nainstalovat do studia kamerový systém nebo žádat písemné schválení motivu zákazníkem.