Proto Rutkovského velká posmrtná výstava, která byla v pátek zahájena ve Flemmichově vile, se těší velkému zájmu veřejnosti. V úvodu zavzpomínal na své první setkání s mistrem Rutkovským na počátku osmdesátých let jeho přítel a kolega akademický sochař Pavel Charousek. Připomenul, že mistr svůj život zasvětil Bohu a umění, žil v celibátu a celou jeho tvorbu prostupuje církevní tematika.

Jako člověk se šlechtickými kořeny byl samozřejmě monarchista. Mikuláš Rutkovský byl neuvěřitelně plodný umělec, za kterým zůstalo především nepřeberné množství aktů a portrétů. Přestože byl také nadaným sochařem, v jeho pozůstalosti najdeme soch a plastik daleko méně než kreseb.

„Osud nadělil Mikuláši Rutkovskému neklidnou duši, takže většina jeho dokončených soch a plastik skončila pod údery kladiva. Navíc v roce 1997 zasáhla jeho ateliér, plný rozdělané práce, forem i hotových modelů, ničivá povodeň, takže mnohá díla nemilosrdně skončila na skládce. Jeho sochařská tvorba je díky kladivové selekci a boží vůli eliminována na poměrně malý počet originálů. Jsou však mezi nimi takové skvosty monumentální kvality, které nedovolí zapadnout a zavát stopu tohoto bytostného mistra," vysvětlil ve svém úvodním proslovu Pavel Charousek.

Každý, kdo stál Mikuláši Rutkovskému modelem, může potvrdit, že byl také výtečným vypravěčem. Návštěvníkům Flemmichovy vily to připomněl desetiminutový sestřih z chystaného dokumentárního filmu Luďka Ondrušky, který zaznamenal poslední měsíce mistrova života.