„Na těchto objektech a dalších jedinečných stavbách ve městě a okolí bychom v budoucnu chtěli založit turistický ruch,“ prozradila záměry města starostka Renata Ramazanová. Koncepce počítá s ucelenými poznávacími okruhy.

Záchranu unikátních středověkých fresek finančně podpořilo město i kraj. Kostel sv. Benedikta zůstává samozřejmě majetkem církve, ale ta se nebrání občasnému využití pro turistické, kulturní nebo slavnostní účely. Objekt kostela patří k nejstarším sakrálním stavbám v celém Moravskoslezském kraji a skrývá řadu pozoruhodností. Na stěnách a stropu románské apsidy se nachází jedinečná fresková výmalba.

„Malby v románském, gotickém a renesančním slohu jsou úžasně zachovalé a neznám jiné místo, kde by byly všechny slohy takto pohromadě jako v učebnici. Objevem loňského roku bylo například byzantské zobrazení Krista. Jedná se o autentickou vrstvu ze 13. století bez jediné retuše,“ uvedla před časem akademická malířka Romana Balcarová, která na obnově fresek pracuje.

Kromě vzácného byzantského zobrazení Krista zde najdeme přes 550 let staré figurální výjevy šesti skutků milosrdenství a sedmi smrtelných hříchů, skutky svatého Benedikta, ženu na medvědovi, apokalyptické příšery, jezdce vjíždějící do Leviatanovy tlamy, běsy smrtelných hříchů nebo korunování Panny Marie. Odkryté fresky jsou vlastně středověkým komiksem, který nepříliš gramotným věřícím objasnil podstatu křesťanské věrouky, morálky, mytologie a světového názoru. Kostel svatého Benedikta se pyšní také nejstarším vyobrazením krnovského městského znaku.

„Přesněji datovat stáří maleb nám pomáhaly hlavně erby. Našli jsem tu například erb vratislavského biskupa, který zemřel roku 1482,“ představila práci svého týmu Balcarová. Nejstarší obrazy už nikdy neuvidíme v tak dokonalé podobě jako před staletími. Románské a gotické fresky, kterých se dochovalo velmi málo, není možné vylepšovat retušemi.

„U tak starých fresek se retuše a domalby nedělají, abychom nepletli budoucí badatele a vlastně ani běžné diváky tím, co je původní a co doplněné. Platí nepřímá úměra – čím jsou malby starší, tím méně se doplňují. Nejpřísnější režim má románské období a gotiky, kde většinou nepřichází v úvahu ani minimální scelování linek a fragmentů. V renesanci už je restaurátorům povoleno podstatně více,“ vysvětlila Romana Balcarová.