„Myslím si, že přes všechny trable jsem žila v dobré době. Začala jsem hrát po válce v mých devíti letech a byla jsem takové to šťastné dítě, které mělo talent. Můj klavír mi dodnes přináší štěstí, protože když za něj usednu, koncentruji se a zapomenu na veškeré trápení,“ vypráví paní Wanda.

Tím, že byla odjakživa zaangažovaná jako korepetitorka ve sborech, dokázala za pomoci lidí kolem vždy ustát i velké problémy, které život přináší.

Koncert s „menu“ na přání

Koncert, který proběhl v podobném období jako minulý rok, uspořádala s přičiněním celého pedagogického kolektivu ZUŠ Bedřicha Smetany v Karviné zakladatelka a dlouholetá sbormistryně sboru Permoník Eva Šeinerová. Ta se rozhodla, že koncert výjimečné regionální osobnosti bude každý rok, letos byl jeho koncept však mnohem originálnější – posluchači měli na výběr z „menu“ čtyřiceti skladeb, ze kterých si mohli vylosovaní libovolně vybrat.

Známá karvinská pianistka Wanda Miech odehrála 16. června v ZUŠ Bedřicha Smetany Karviná koncert se skladbami 'na přání'.Zdroj: Deník / Gabriela Stašová

Ještě před koncertem se klavíristka svěřila s obavou, že toto vystoupení bude nejnáročnější. „Vybrala jsem si čtyřicet skladeb, z nichž vybrané budu hrát před samými profíky. Koncert je určen především učitelům, a tak jsem napjatá z toho, jak to dopadne.“

Paní Wanda hned na začátku vtipkovala o tom, že posluchači mají chmurný vkus a vybírají vesměs melancholické a posmutnělé klavírní kusy. A to i přes to, že se mezi nimi objevil jeden od jejího nejoblíbenějšího skladatele Fryderyka Chopina.

Život zasvěcený hudbě

„Vždy jsem měla ráda lidi kolem sebe a oni zase, myslím si, měli rádi mě. Hudba mi dala spoustu životního štěstí,“ zmínila Wanda Miech, která sama tvrdí, že se nikdy nehrnula do přehnaného cvičení na klavír. „Nyní už to ani příliš nejde, to kvůli tomu, že bydlím v paneláku se spoustou sousedů,“ doplnila klavíristka. Za nastřádané peníze by si ale ráda koupila elektrický klavír s výstupem pro sluchátka, aby její hudba nikoho nerušila ani v tu nejpokročilejší hodinu, kdy se umělkyně rozhodne hrát.

„Jsem zvyklá hrát odmala, odjakživa jsem měla už ve škole spoustu vystoupení, kterými jsem postupně získávala zkušenosti a také přízeň posluchačů,“ popisuje ve zkratce paní Wanda svůj život. Do jejího repertoáru patří snad všechna stylová hudební období, od klasicismu, přes modernu, až po lehké žánry.

Jak tvrdí, přestože umění nikdy nebylo oceňováno příliš bohatě, nikdy neváhala ani chvíli, když do toho svého musela i něco málo investovat. Hudba je pro paní Wandu zkrátka věčným motorem.

„Jsem listař, dokážu z not zahrát vše napoprvé. Muziku cítím a skladby dokonale znám. Tudíž mi nevadí, že už skoro neslyším. Až ale přestanu vidět, bude pravděpodobně konec s mým hraním,“ dodává Wanda Miech. Věřme, že tato chvíle nikdy nenastane.