Všestranně nadaný člověk přišel na svět v roce 1909 a je mimo jiné autorem bruntálského i mohelnického betlému. Býval rovněž velitelem hasičů ve Starém Městě.

Do Anglie se nedostal, bojoval proto jako partyzán

Josef Nedomlel pocházel z Víchové nad Jizerou v Krkonoších. Kolář a karosář vyučený v Železném Brodě nemohl najít práci, proto se odstěhoval do Zlína, kde nastoupil u Bati. Stavěl tam i železnici do Vizovic.

Josef Nedomlel byl také sportovní pilot, za války si přál dostat do Anglie, kde chtěl pomáhat v boji proti nacismu. O přejití hranic se pokusil třikrát, Němci jej vždy chytili.

Nakonec proti německým okupantům bojoval jako partyzán, pod plukovníkem Murzinem fungoval jako spojka štábu pod krycím jménem Mlynář.

„Koncem války se vzali s maminkou, chodili spolu předtím jedenáct let,“ řekl syn mistra řezbáře a pokračovatel rodinné tradice František Nedomlel, který se narodil ve Zlíně jako třetí chlapec v rodině v červenci 1948. Po válce jeho rodiče poslali dosidlovat pohraničí, konkrétně do Starého Města u Bruntálu.

Z vraku vytvořil plnohodnotný zásahový vůz

Jen co se Josef Nedomlel, pozdější velitel tamní hasičské jednotky, nastěhoval, sehnal vrak nákladního vozu, se kterým měl své plány. Na začátku byl jen podvozek a k němu dva motory, na konci funkční zásahový vůz. „Otec na něj začal vyrábět karoserii, aby měli hasiči ve Starém Městě čím hasit. Na vzácné fotografii, která ztvárňuje podvozek, jsou již neexistující budovy, mezi prolukou tiskárny a bývalých lisoven v Bruntále,“ prozradil František Nedomlel.

Kdo místo zná, ví, že, byl v místě oční optik, sběrna kožek, fotograf, později se zde opravovaly punčochy.

Za stavbu zásahového vozu ocenili v roce 1951 Josefa Nedomlela plaketou, která nyní visí v řezbářské dílně jeho syna Františka.

Nedomlelův velký sen: Kino

„Pochvalné uznání za obětavou činnost hasičstvu, kterou projevil zejména tím, že svojí usilovnou prací se na prvním místě zasloužil o výstavbu požárního motorového vozidla, a tím se stal požární sbor po stránce vybavení a pohotovosti jedním z nejlepších v okrese Bruntál,“ stojí na plaketě.

Ve Starém Městě postavil Josef Nedomlel i hodiny a splnil si rovněž svůj velký sen, vystavět v obci kino. „Měl z toho strašnou radost, až když časem zájem diváků upadl, kino se zrušilo. Promítal tam otec, bratr i já,“ zavzpomínal František Nedomlel. Pro komfort publika nachystal plátno i kaskádovité posezení.

Neznámá kapitola ze života: Loutkoherectví

Josefu Nedomlelovi učarovalo divadlo. Začalo to tím, že se do Starého Města u Bruntálu přestěhovali manželé Čechákovi, oba učitelé. Loutkoherecké figurky vyráběl právě Josef Nedomlel.

Ladislav Čechák žije dodnes a byl to právě on, který přiměl Josefa Nedomlela k provozování divadla loutek. Jeho manželka byla ředitelkou školy. „Ponoukali otce, vy to tak dobře umíte, tak krásně vyřezáváte, proč neuděláme ve Starém Městě loutkové divadlo,“ vzpomínal syn Josefa Nedomlela, další řezbář v rodině František.

Manželé Čechákovi z Velkého Týnce u Olomouce jsou mimo jiné i zakladateli folklórního souboru Týnečáci. Vystupovali také u Mohelnického betlemu, který postavil jejich přítel Josef Nedomlel.

Nedomlelovy loutky ocenil i Jiří Trnka

Staroměstský loutkoherecký soubor se po osvobození pomaličku rozjížděl, až dosáhl obrovských výsledků. Divadlo mělo díky Josefu Nedomlelovi pětasedmdesát loutek, marionet vysokých půl metru. Staroměstští ochotníci vyhráli okresní i krajskou divadelnickou soutěž, později zvítězili rovněž ve finále celorepublikové přehlídky loutkářských souborů v Českých Budějovicích. „V porotě byla tehdy i taková veličina, jako Jiří Trnka, předseda komise, takže to pocta nebyla ledajaká,“ podotkl František Nedomlel.

Loutky pro divadlo vyřezával Josef Nedomlel, kulisy maloval a plány loutek vytvářel Jindřich Šebestík, oblečky na figury šila Věra Krchová. Na tom, jak má scéna vypadat, pracovali všichni společně. O oblíbenosti souboru svědčí i článek z roku 1953 periodika Nová vesnice Bruntálska s názvem Kdy začnou? „V loňské sezoně způsobil ve Starém Městě dětem i dospělým mnohou radostnou chvíli loutkářský kroužek při Sdružení rodičů a přátel školy… Jistě hovoříme hlasem staroměstské veřejnosti, když se ptáme: Kdy začnete?“ psalo se tehdy v tisku.

Loutkohereckou kariéru zastavili až komunisté

Divadla se musel zříct Josef Nedomlel v roce 1958, kdy ho komunisté začali coby zarytého Baťovce pronásledovat. Divadlo prodal, všechno se zamazalo a musel jako zaměstnanec nastoupit do jednotného zemědělského družstva. A nasadili na něj konfidenty, kteří na jeho činnost bedlivě dohlíželi.

„Bratři se vyučili černému řemeslu, prostřední byl nástrojař, já se vyučil jako lakýrník a malíř písma, dál jsem se rozvíjel jinak,“ řekl František Nedomlel. Jeho otec se tehdy začal stranit veřejného života, uzavřel se do sebe, což vedlo paradoxně k tak skvělé a velkolepé stavbě, jakou je a zůstává jeho bruntálský betlém. Tehdy mu bylo padesát let.