Devětapadesátiletý Josef Franek se věnuje řezbařině již třináctý rok, stejně tak dlouho jezdí s kolegy po plenérech. Vzpomenout si, kde všude má svá dřevěná díla vystavena, to už by byl pro něj dnes trošku problém. „Je toho dost za tu dobu, čili si to už ani tak přesně nepamatuji,“ řekl Deníku včera řezbář.

Jedním z jeho nejznámějších děl je permoník v nadživotní velikosti, kterého vyřezal pro ostravskou městskou část Michálkovice. Vznikl vloni na Michalkovických řezbářských dnech. Permoník měří dva a půl metru a má zlákat návštěvníky do Národní kulturní památky Důl Michal a jeho muzea.

V Bruntále už kdysi zavítal řezbář na zámek, zhlédl v něm jednu z výstav. Často městem také projížděl, když mířil vozem do Čech a dál na západ. Z plenérů zná dobře bruntálského řezbáře Františka Nedomlela, proto se rozhodl zúčastnit se zdejšího plenéru, předcházejícímu víkendovým Dnům města.

„Chtěl bych bruntálským obyvatelům a hlavně dětem věnovat takového skřítka. Nezbylo na mě to nejdelší dřevo, ale to nevadí,“ uvedl Josef Franek. Jak říká, každé dřevo je jiné. Platí to i pro lípu z Nové Pláně, z níž trpaslíčka vytváří. „Do některé lípy se dělá lépe, do jiné hůř. Některá je přesušená, jiná naopak mokrá. Tato zde je vyhovující, tak akorát,“ pochvaloval si Franek, který si přeje, aby děti permoník potěšil, aby po něm mohly lézt a radovat se z něj.

Čtěte více zde

Řezbařina podle něj rozhodně vyžaduje praxi a zručným umělcům musí být také zábavou. „Když to člověka baví a zajímá, všímá si zkušeností druhých, jak na to jdou, nechá se inspirovat. Každý z nás na to jde trošku jinak,“ vzdal hold řemeslu Franek.

Někdo tvoří pomocí dláta, jiný motorovou pilou. I list pily používá každý řezbář jiný. Umělecké sklony jsou jeho rodině typické, i když nejde přímo o řezbářské umění. Dědeček Josefa Franeka býval kameníkem a kamenosochařem na Těšínsku. Dílnu měl přímo v kamenolomu. Tetičky pro změnu vyšívaly, byly díky tomu ve svém bydlišti za první republiky dosti známé. „Takže tradice v rodině je,“ dokončil Franek.