Proč jste začala fotit? A proč vlastně ženy?

Sama jsem cítila přání mít krásné fotografie sebe samé. A mít zážitek z focení, to bylo něco jako nemožné. A tím, že jsem se ocitla v období mého života, kdy mou prioritou bylo být mámou na plný úvazek, nezbýval čas si dopřát něco takového pro sebe.

Většina žen se fotí s dětmi, nebo nechávají fotit jen je. Sebe upozadí. Sama jsem tímto obdobím prošla.

A co je tak výjimečného na focení žen?

No, samotné fotografování přece. Už to, že žena je středem pozornosti, veškerá energie a věci kolem se dějí jen pro ni samotnou, je báječné. Najednou se ocitá v čase, který má jen pro sebe.

Fotografování vedu tak, abych s klientkou procházela její záběry a vnímala citlivě její reakce. Víte, není jednoduché přijít a nechat se nafotit, když víte, že jste jednou, dvakrát nebo třikrát rodila. Váš věk přesáhl 40 a vy toužíte po krásných fotografiích sebe samé.

Ale vy nefotíte jen čtyřicátnice. Otevřela jste téma focení krásy žen v každém věku.

Ano, to je pravda. Fotografuji ženy ve věku 50, 60 a více let. Právě ženy v tomto věku se stávají mnohdy babičkami, ale to neznamená, že nemohou mít zážitek jen pro sebe a mít z toho památku v podobě vlastních fotografií.

Koneckonců, v minulosti bylo běžné fotografovat rodinné portréty. Dnes se to již nenosí. Mladé ženy se nechávají nafotit, ale dámy ve věku, kdy jejich děti dospívají, už méně.

Zajímá mě, jak probíhá focení žen, které dávno překročily věk 30 nebo 40 let. Je možné, že se žena může cítit strnule. Zkrátka, může být dost nervózní, no ne?

Ano, ve většině případů to tak je. Nejdůležitější je moje komunikace s klientkou. Vždy ji seznámím s tím, jak a co bude probíhat.

Zakládám si na tom, že ženy, resp. všechny lidi, které fotografuji, svým přístupem dovedu k jejich přirozenému vzhledu. Pokud si přeji dostat na fotografii smích, tak to bude opravdu jejich smích.

Odmítám smích na povel, tj. „řekni sýr“. A propos, krásné fotografie jsou i bez smíchu. Ono se, ve skutečném životě, ve většině případů nesmějeme. A zachycení přirozenosti tak, jak nás zná okolí, je pro mne největší úspěch.

Myslíte si, že fotografie mají dnes hodnotu? V době, kdy se fotí do mobilních telefonů?

Vnímám fotografii jako klenot. Fotografie představuje zmrazení času. Ano, je možné toto podobně vnímat i z fotek v mobilu. Ale upřímně, většina lidí prochází fotografie v mobilu rychlostí blesku, de facto se ani nezastaví.

Fotografuji lidi tak, abychom společně vytvořili zachycení hodnoty jejich vztahu a blízkosti, zvláště pokud fotografuji partnery, matky s dcerami, více generací.

V případě focení žen samotných představují fotografie zachycení jejich krásy a ženskosti s puncem výjimečnosti a elegance. A to se na mobilech málokdy zdaří. Krásné fotografii musíte pomoct. Využít světlo, pózu, náladu a mnohem více.

To jste mi nahrála na další otázku. Vím, že jste měla výstavu na téma „JÁ A MOJE DCERA“. Co bylo hlavním hnacím motorem pro toto téma?

Jedinečný vztah matky s dcerou. A právě s dcerou, které je například i 63 let. A její mamince 94. Mnohem častěji se však nechávají fotit mladší maminky s dcerami v dětském věku.

Myslím si, že vztahy matek s dcerami jsou výjimečné, autentické a jiné než se syny. Už při vernisáži mé výstavy jsem hovořila o tomto vztahu jako o lodičce na moři, která pluje a občas proplouvá i bouřemi.

A tak to se vztahy je. Společné focení je pro tuto dvojici vždy zážitek a posléze památka na celý život. Nechají se nalíčit, učesat, krásně se obléknou a mají své společné fotky.

Smějí se spolu, jsou blízko sebe. Při prohlížení společných fotografií je to pak dojímá. Nemluvě o důležitosti z hlediska času. Tam je ta největší hodnota.