Mnozí v sále znejistěli, když je úvod Zlodějů času zavedl do světa, kde se všichni se všemi kamarádí a hezky si hrají mezi květinkami. Pocit, že se člověk omylem připletl na dopolední představení pro mateřské školy stále sílil. Namísto očekávaného silného dramatického zážitku nabízely úvodní minuty zápletky jak opsané z Teletubbies. Dokonce ani střídmá scéna a kostýmy vyhrabané v sekáči z hromad norského textilu neslibovaly vír fantazie, jaký na tomto pódiu Červiven předváděl v předešlých letech. Ti poučenější už ale správně tušili, že sledují pouhou předehru, aby zvraty v ideálním pozitivním světě byly ještě kontrastnější.

Proč se studenti Střední pedagogické školy a Střední zdravotnické školy Krnov tentokrát rozhodli právě pro dramatizaci knihy Děvčátko Momo a ukradený čas? „Problém zlodějů našeho času se nám zdál velice blízký, a proto jsme se rozhodli o něm hrát. Nespokojili jsme se ale s pohádkovým řešením jako v knize a navrhli jsme naše vlastní řešení. Využili jsme múzičnosti členů souboru a pokusili se o divadelně-hudební konfrontaci dvou světů. Světa agentů z Ústavu pro úsporu času a obyvatel městečka, které má v erbu fialku. Hra klade divákovi otázku Kým nebo čím si necháváme krást čas?“ prozradila režisérka a vedoucí souboru Petra Severinová, pod jejímž vedením hra vznikla.

Když do nevinně naivního barevného prostředí vnikli šediví Zloději času, kteří obehranými psychologickými triky a frázemi z reklam začali květinkovým obyvatelům vnucovat své hodnoty, byl už to zase starý dobrý Červiven. Předvedl dokonalou karikaturu různých metod výplachu mozku. Něco podobného zažil každý, kdo se někdy nechal nalákat na zájezd a příliš pozdě zjistil, že je na firemní předváděčce, kde bude ve finále postaven před výzvu, aby si ve vlastním zájmu koupil hrnec nebo matraci. Pokud si je nekoupí, je nezodpovědný hlupák, který si neváží vlastního zdraví, a navíc nevděčný nezdvořák, který by měl být firmě zavázán za tak úžasnou nabídku.

Červiven svým typicky hravým způsobem kladl publiku znepokojivé otázky. Je lepší hračka dokonalá mluvící panna, nebo polínko v šátku, se kterým si hrála už Barunka na Starém bělidle? Je spánek, jídlo, práce, vysedávání s kamarády nebo návštěvy rodičů ztráta času, nebo není? Každý krám v teleshoppingu nebo v reklamě je nám vnucován pod záminkou, že ušetří náš čas. Kde sakra jsou všechny ty ušetřené vteřiny, minuty a hodiny? Kde je čas, který nám ušetřily plastové kelímky a PET láhve na jedno použití? A není dobře míněná rodičovská a školní výchova vlastně jen dalším výplachem mozku? Tuto otázku samozřejmě musel zdůraznit známý hudební motiv pinkfloydovské Zdi. Protože mnozí členové studentského souboru jsou nejen herci, ale také muzikanti, jejich variace na ústřední téma čas a výplach mozku provázely hudba, světelná show i rytmická recitace.

Hlavní předností Červivenu je to, že jednotlivé role jsou psané hercům přímo na tělo. Diváci si budou ze Zlodějů času nejspíš dlouho pamatovat Karla Vaňka a jeho kolegyně Eriku Jelínkovou a Annu Kekelákovou v rolích agentů Ústavu pro úsporu času. Opravdovým divadelním zážitkem byla Kateřina Červinková jako hlavní hrdinka Momo.