Letošní ročník výstavy jste přejmenovali z Photo NoPhoto na Slezské Rudoltice 2013, proč?

Je to pocta inspirativnímu prostředí zámku a zároveň tím chceme upozornit na Slezské Rudoltice jako takové. Mnoho lidí vnímá Osoblažsko jako Bohem zapomenutý kraj, pro nás umělce má ale úžasnou atmosféru, je tu krásně, proto na ně odkazujeme i změnou názvu oproti loňskému nultému ročníku, který se jmenoval stejně jako projekt Photo NoPhoto.

Hlavní myšlenkou Photo NoPhoto je propojení různých světů v mnoha rovinách. Výstava tedy nabízí nejen fotografie, ale i další způsoby vyjádření uměleckého pojetí světa. Co tedy v Rudolticích můžeme vidět?

Do konce prázdnin mohou lidé shlédnout nejrůznější témata zachycená fotografií nebo malbou. Najdou zde také ukázku korzetů, koláží a také vlastnoručně ušité figuríny s názvem rodina, které vytvořila světoznámá fotografka Dita Pepe společně se svými dvěma dcerami.

Má současná výstava ještě nějaká významná jména?

Stěžejním fotografem je Jan Pohribný, který je členem Asociace profesionálních fotografů a který je známý především svým pojetím přírody a krajiny. Jeho tvorba často poukazuje na zanikání vazeb mezi přírodou a člověkem, některé fotografie proto zapůsobí na diváka hluboce a znepokojivě.

Stěžejním malířem je vynikající Daniel Krejbich, jež se svou tvorbou odkazuje na člověka a lidské vztahy. Vystavoval mimo jiné v pražské Galerii La Femme.

Jak se vám s ohlédnutím za loňským nultým ročníkem podařilo výstavu podchytit organizačně?

Z loňského ročníku jsme se určitě poučili a organizačně jsme to zvládli lépe. Měli jsme na to také mnohem více času. Celou výstavu jsme rozdělili přehledně podle institucí Ostravská univerzita, Fakulta umění obor tvůrčí fotografie, Institut tvůrčí fotografie Opava, Lidová konzervatoř Ostrava, Porubská střední škola a Základní umělecká škola Jeseník. Svůj prostor dostali také fotografové a studenti ze sousedního Polska.

Slavnostní vernisáž k zahájení výstavy proběhla v sobotu 18. června, jaké bezprostřední zážitky jste si pro její návštěvníky připravili?

Vernisáž jsme obohatili o multimediální projekci krátkých filmů studentů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, která se uskutečnila v zámecké kapli. Na nádvoří se hrálo divadlo pro děti BonBon, byla zde také výtvarná dílna pro děti, hliněný plenér pod vedením Radany Parmové.

Samozřejmě nechyběl bohatý hudební program, kdy si návštěvníci mohli vychutnat akustiku i komorní hudbu. Na večer jsme pak připravili skutečnou lahůdku fotografický workshop v podobě světelného bludiště Andrey Krpcové.

Co vás zaujalo nejvíc a na co se těšíte příští rok?

Na vernisáži jsme se setkali se spoustou lidí, vznikla nová přátelství, nové podněty. Souhlasím s Jiřím Siostrzionkem, který v úvodu řekl, že vernisáže jsou k tomu, aby se lidé sešli a podebatovali o umění a to nejen umělci, ale i lidé, kteří se zajímají o kulturu a v neposlední řadě místní, protože výstavu děláme pro tento mikroregion, pro ně.

Přála bych si, aby tuto možnost využili jako zpestření prázdnin a někteří se třeba sami inspirují k tvůrčí činnosti. Výstava je určená lidem, těším se tedy, že budou spokojení a za rok se tady opět uvidíme a že nás bude ještě více.

Barbora Klečková