K práci s dětmi se odchovanec přerovského hokeje dostal už před více než pěti lety, když k trenérskému řemeslu přičichl v Přerově. Přelom ale nastal až v Opavě, kde si postupem času vybudoval vztah k předškolním dětem. Ty na opavském zimáku už čtyři roky učí bruslit. Od letoška se k tomu přidala přípravka v Krnově, v Horním Benešově navíc ještě dělá individuální tréninky.

Lukáši, jak jste dospěl k tomu, že budete trénovat dětmi?
Už když jsem byl v Přerově, chodil jsem občas trenérům pomáhat s tréninkem malých dětí, takže to na mě nepřišlo až v Opavě, i když až tam jsem se dostal ke školkám, které už dělám čtvrtým rokem. Letos už se pomalu blížím ke konci vysoké školy, která mě ale až tak nebaví, takže jsem hledal nějakou alternativu. Školky mě baví, tak proč to nezkusit dál?

Jaké byly začátky práce s předškolními dětmi? Jak dlouho vám trvalo, než jste se s nimi naučil pracovat?
Začátky byly krušné. Když to řeknu úplně upřímně, tak jsem si chodil především pro peníze a úplně mě to nebavilo. Děti neposlouchaly a dělaly binec. Postupem času jsem se ale s nimi naučil komunikovat a zaujmout jejich pozornost. Definitivně se to ve mně zlomilo někdy během třetího roku, najednou mě to celé začalo naplňovat a bavit.

A ke krnovské přípravce jste se dostal jak?
Ještě předtím mi volal tatínek jednoho hráče, jestli bych mu nemohl dělat individuální tréninky. Mám s tím hodně zkušeností i z pozice hráče, sám jsem si tím prošel. Z Krnova potom přišla nabídka opavskému trenérovi Martinu Urbanovi, který toho ale už měl moc, takže mě doporučil. Nakonec to vyšlo a stal jsem se trenérem přípravky. Musím říct, že na mě Krnov zapůsobil, je tady krásný zimák. I lidé tady jsou výborní, ve všem člověku pomohou.

Častým tématem mládežnického hokeje bývají rodiče. Vycházíte s nimi?
V Krnově je v tomto směru kabina výborná, krásně to funguje. Výborně to vede týmový vedoucí, plus ještě rodiče mají na WhatsAppu skupinu, kde se všichni zapojují. Teď jsme třeba měli akci Mikuláš na ledě, ve které se každý nějak angažoval. V Krnově jsem zkrátka ještě nenarazil na sebemenší problém.

Jak často děti trénují a kolik jich máte?
Já do Krnova jezdím dvakrát týdně, jelikož středy mívám vlastní zápasy. Takže děti trénují třikrát týdně, já s nimi jsem v pondělí a v sobotu. Aktuálně máme osm dětí, které chodí pravidelně a další se kolem nich trošičku točí. Dohromady máme do dvacítky dětí, na jednotlivé tréninky jich ale chodí třeba dvanáct.

Vidíte nějaké rozdíly mezi pondělními a sobotními tréninky?
V sobotu bývají děti na ukočírování jednodušší, trénujeme totiž hned ráno, takže se vyspí a hned jdou na trénink. Kdežto v pondělí mají za sebou celý den ve škole a jsou takoví rozjaření, takže je to trošku složitější (usměje se). Občas je potřeba trošku zvýšit hlas nebo udělit nějaké drobné tresty, třeba v podobě kotoulů na ledě. Ale vesměs poslouchají dobře. Máme to nastavené tak, že chvíli máme bruslení a chvíli práci s pukem. Při hře je nechám vyblbnout, aby pak drželi pozornost, když si je zavolám a něco jim chci říct.

Kavárník Tomáš Polok s rodinkou
Hornobenšovský útočník Polok se stal kavárníkem v Lízátku

Zvládl už jste se svými svěřenci i nějaké zápasy?
Zatím jich není mnoho. Je to uděláno tak, že je jednou za dva měsíce takový sjezd více týmů. To už ale je spíše záležitost druhých tříd. Navíc se ještě na tyto zápasy spojujeme s Bruntálem, abychom dětí měli více.

Vraťme se ještě k individuálním tréninkům. Čím se pro vás od těch klasických liší?
Jak jsem říkal, prošel jsem si jich spoustu jako hráč. A musím říct, že mě teď baví možná úplně ze všeho nejvíc. Je super vidět, jak se ten kluk pořád posouvá a člověku roste před očima. Nově už je také dělám ve třech lidech, což člověku umožní dělat další cvičení a zápasové situace se lépe simulují.

Jaké máte s trénováním plány do budoucna?
Samozřejmě už jsem nad tím přemýšlel, ale přípravka je pro mě momentálně ideální. Chci se tomu několik let věnovat a pak si vyhodnotit, jestli to má smysl.

Jak vidíte svou vlastní hokejovou kariéru? Láká vás ještě něčeho dosáhnout, nebo už si žádné velké cíle nedáváte?
Je to už takové složité. Dřív jsem se na to díval tak, že jsem chtěl něco dokázat, hokejem se živit. Po neúspěšných zkouškách v prvoligovém Přerově jsem si řekl, že už jsem na to asi dost starý. Proto jsem rád, že mě rodiče dotlačili ke škole a budu mít i další varianty. Hokej mě nicméně pořád baví, druhou ligu bych v Opavě chtěl hrát co nejdéle.

Máte vůbec čas na něco jiného, než na hokej?
Času mi to zabere hodně, to je pravda. Každé odpoledne kromě neděle mi zabere můj vlastní hokej. V pondělí a v sobotu mám Krnov, od úterý do čtvrtku pak mám školky, jednou týdně navíc ještě jezdím do Benešova na individuály. Do toho ještě chodím na brigádu, takže z domů kolikrát vyjdu v šest a vracím se v osm večer. Jedinou volnou mám neděli. Díky bohu za ní (smích).