Kliknutím zvětšíteCelý příběh mladého slovenského útočníka asi není třeba znovu opakovat. Tak pouze v kostce. Po skvělé sezoně v Nitře si jej okamžitě vyhlédli za mořem v Seattlu, kde měl postupně začít bojovat o vzácné místo v nejslavnější hokejové lize světa.
Nicméně fakt, že by měl Buček odstartovat svou zámořskou štaci v nižší AHL, tedy na farmě, mu pod nosem příliš nezavoněl, a tak se rozhodl, že to půjde zkusit zase o dům dál. Ovšem krokem do ruského Nižněkamsku všechno pokazil. A sám sobě tak trochu podepsal ortel.
Stal se jen dalším slovenským „pokrytcem“, který zradil veškeré lidské hodnoty a upřednostnil lesk ruských rublů před čestnou a důstojnou pranicí o místo mezi hokejovou elitou. „Hledal jsem novou sportovní výzvu,“ obhajoval se mermomocí Buček.
Zbytečně. Západní hokejová společnost s jasnými myšlenkami na urychlený konec války na Ukrajině jeho slova nevzala vůbec vážně. Nutno říct, že po právu.
V Rusku mu pšenka nekvetla
Mladý hokejista však na východě příliš dlouho nezářil, už po šesti odehraných zápasech v KHL obdržel od vedení klubu okamžitou výpověď. A z ničeho nic se tak ocitl před velice těžkým rozhodnutím.
Kam mám vlastně jít? Kde budu moct nastoupit a nebudu od samého začátku za úplného blbce? Zdálo se, že comeback do Nitry je na spadnutí, nakonec ale celá situace nabrala úplně jiné a dosti nečekané obrátky.
Žádné lukrativní Švýcarsko, jako třeba v případě Richarda Pánika, kterému nevyšel boj o místo v NHL. Ani ve Skandinávii nebyl na Bučka nikdo zvědavý. Po slovenském forvardovi tak sáhli třinečtí Oceláři, jejichž rozhodnutí absolutně šokovalo úplně celou hokejovou veřejnost.
A k úsměvům na tváři to má skutečně daleko. „To je tak strašný, že ani slovo fiasko v tomto případě nestačí,“ napsal jeden z fanoušků na Twitteru. „Už se těším na ty kecy, jak je to hodnej charakterní kluk do kabiny. Doufám, že v představovacím videu bude mít aspoň na hrudi Z a ruce od krve,“ přidal se další.
Vzorová organizace? Už ne
Rozhodnutí trojnásobného mistra extraligy pěkně namíchlo také televizního experta a bývalého hokejistu Jakuba Koreise. „Mě ani nepřekvapilo, že to přišlo. Čekal jsem, že se toho dočkáme. Ale co mě úplně šokovalo, tak to, že ten krok udělal právě Třinec,“ rozpovídal se pro Deník.
„Já jsem toto mužstvo bral jako vzorovou organizaci, která jde v posledních letech skutečně příkladem celé republice. Jak ve výchově mládeže, tak v celkové image klubu. A tímto to všechno celé pošlapali,“ dodal někdejší hráč Plzně, Sparty či brněnské Komety.
Přitom ještě v létě se třinecké vedení oplývalo nad tím, jak do klubu přivádí hráče s charakterními povahami a rysy ukázkových profesionálů. „Tady aspoň vidíte, jak jsou veškeré tyto řeči naprosto prázdné a o ničem,“ odpověděl s viditelným zklamáním.
V současné chvíli kroutí hlavou snad úplně každý, kdo sebemenším způsobem nakukuje do oken českého hokeje. Stačí si položit jedinou otázku: nabídli byste angažmá někomu, kdo se dobrovolně zvedne a odejde hrát do země, jež má na svědomí veškeré tragické události na sousední Ukrajině?
„Nejsmutnější na tom je ale to, že i přesto tu máme několik lidí, kterým je celá válka úplně ukradená, a dokonce si přejí vítězství Ruska. K tomu asi není třeba nic dodávat,“ povzdechl si Koreis.
Jakub Koreis při natáčení hokejového podcastu Bomby k tyči
Už za pár dní tak bude nejspíš Samuel Buček v poklidu brouzdat po ledě třineckých Ocelářů. A nic na tom nezmění ani hněv domácích příznivců na tribunách extraligových stadionů.
„Třinecké vedení moc dobře ví, že to bude mít ten typický průběh mediální kauzy. Pár dní se o tom bude mluvit, pak to všechno utichne a vrátí se zpět do starých kolejí. A oni bez jakékoliv újmy budou kráčet dál,“ zakončil.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
