Nabízely se Vítkovice, které o hokejového útočníka Vladimíra Svačinu projevily zájem, k domluvě a podpisu smlouvy už však nedošlo. „Nechci se o tom moc vyjadřovat,“ řekl exkluzivně pro Deník Svačina. Následně se ale rozmluvil.

Co vás vedlo k tomu, že jste podepsal smlouvu v Porubě?
Pořád jsme čekali na angažmá. Trénoval jsem v Porubě a musel jsem naskočit i do zápasu, protože nejde jen trénovat, jinak do sebe herní tempo nedostanete. Poruba mi to umožnila, pak se naskytla možnost tam hrát i nějaké zápasy a podepsali jsme smlouvu do konce sezony s možností odejít během ní. Takhle jsme se oboustranně domluvili a já se těším, protože za Porubu jsem dlouho nehrál.

Jak vzpomínáte na to, když jste kdysi hrál za Sarezu?
Přišel jsem tady v osmé třídě a dá se říct, že jsem si tam čichl k lepším soutěžím. Konečně jsem nastoupil do extraligy dorostu i juniorů. Dostal jsem se taky do Kanady, a jak jsem se sem vracel, poprvé jsem si zahrál i za áčko. Ze Sarezy jsem se pak dostal do Vítkovic. Prostě díky Porubě jsem v profi hokeji, mám na ni jen dobré vzpomínky. Vždycky mi vyšli vstříc ve všem a vždycky jsem si tam zahrál parádní hokej. Fakt mě to tam bavilo.

Poruba naznačuje, že by mohla mít v nové sezoně velké ambice, dokonce by zde mohl vedle vás působit třeba Rostislav Olesz. Nebo i další extraligoví hokejisté…
Taky jsem slyšel ještě jedno úplně jiné jméno, ale to říkat nebudu. Ani o ambicích ses klubem nebavím. Rádi by soutěž rozjeli dobře, protože se to pak špatně honí, takže doufám, že se nám to povede. A pro mě budou důležité už tyto přátelské zápasy, abych se do toho brzo dostal. Všichni už mají odehraných třeba pět zápasů, a já nemám ještě ani jeden. Na startu je to pak strašně znát, takže se dostat i do nějaké herní pohody bude důležité.

Vraťme se k Vítkovicím. Jak blízko byl návrat?
(zamýšlí se) Nevím. Fakt upřímně nevím. Já jsem si myslel, že hodně blízko, ale zároveň si myslím, že byl hodně daleko.

Na sociálních sítích se objevila citace, údajně vaše. Podle ní jste měl mimo jiné tvrdit, že trenér Jakub Petr je lhář, a dokud bude ve Vítkovicích, tak vy se tam neobjevíte. Je to tak?
To jsem určitě neřekl. Rozhodně ne! Podepsal jsem v Porubě, je tam datum, do kterého v ní stoprocentně budu, a pak se uvidí, co bude dál. Ať už v rámci ciziny, nebo extraligy. Můj sen vrátit se do Vítkovic a zahrát si tam trvá, takže určitě nic neuzavírám.

.

Datum, dokdy určitě budete v Porubě, je jaké?
Datum je oficiálně měsíc, ale přesně to nevím. Během prvního měsíce se nesmí odejít nikam jinam, ale já to tam mám myslím do půlky října nebo tak nějak. Pak je to zápas od zápasu. Ale bavili jsme se tak, že ani Poruba mi nebude bránit, když přijde nabídka. Je to hodně o podání ruky. A budou doufat, že se třeba zase za rok za dva vrátím. Je to hodně o důvěře.

Odmítl jste i jiné extraligové nabídky?
Zkraje sezony byly na stole i jiné nabídky. Vlastně hned v květnu, ale já jsem říkal Vláďovi Vůjtkovi (agentovi), že moje priorita je být doma. Nechtěl jsem se stěhovat někam do Čech, v Třinci jsme to ukončili, takže být doma pro mě znamenalo Vítkovice. Dá se říct, že jo, že jsem odmítl nějaké nabídky. To už je ale jedno, teď mám podepsáno v Porubě. Dnes je první zápas a já už se chci jen soustředit na to, a co se děje okolo, už jde tak nějak mimo mě. Já to ani nečtu.

Bavili jste se o tom i s Rostislavem Oleszem, který ve Vítkovicích skončil za známých okolností?
Ne, ale ten se tomu směje, že jsem tu pozornost vzal teď já na sebe. (usmívá se) Já jsem to celé uzavřel, a to, co se tady zase dneska spustilo, jde mimo mě.

Jak to myslíte?
Překvapil jste mě, že jste volal. Já jsem sotva přijel domů z tréninku. (smích) Ale jak to vnímám? Já si myslím, že je to teď už celé zbytečně moc nafouknuté, a je to škoda, protože i kluci ve Vítkovicích by raději řešili jen hokej, soustředili se jen na hru, na sebe a na start sezony, než aby řešili nějakého Svačinu. Myslím si, že tohle už prostě není zapotřebí pořád dokola omílat. Vítkovice měly možnost vzít mě, Malleta, anebo jakéhokoli jiného hráče. Rozhodli se pro Malleta. Takový je prostě sport a já nemůžu mít nikomu za zlé, že si nevybrali mě. Tak to chodí. Popřeju jim hodně štěstí. Já se soustředím na sebe, na Porubu a budu jí chtít co nejvíce pomoct.

Mezi fanoušky to ale rezonuje, protože řada z nich si váš návrat přála…
Nevím, co k tomu říct. Je to těžké. Rosťa (Olesz) se nějak vyjádřil, já takové vyjádření určitě dělat nebudu, ale ta jednání prostě asi neproběhla tak, jak probíhat měla. Měl jsem s „Vítkama“ trénovat, jet s nimi na soustředění, a vždy z toho z nějakého důvodu sešlo. Přestali zvedat telefony a tak podobně. Jak už jsem v jednom rozhovoru řekl, sám jsem z toho byl jelen. Už jsem si myslel, že jsem hodně blízko podpisu smlouvy, a vzápětí se dozvím, že mezi majitelem a panem Petrem o mě nepadlo ze strany Jakuba Petra ani slovo, že se bavili jen o Malletovi. Asi jsem tak blízko podpisu a návratu do Vítkovic nebyl. I když mi tvrdili něco jiného.

Je to zklamání?
Tak zklamání. (povzdychne si) Pro mě je to uzavřené. Doufal jsem. Nebudu říkat, že ne. Celou dobu jsem doufal, že to dobře dopadne, že se vrátím, ale už je to za mnou. Teď mám podepsáno v Porubě. Pak to ze mě hodně spadlo, vlastně taková nějaká nervozita a tlak, že už mám prostě podepsáno a že už někam patřím a netrénuju jenom navíc v nějaké páté pětce. Teď se už můžu soustředit jenom na zápasy a na sebe. Taková ta nejistota byla strašně ubíjející.

Kdy jste v sobě uzavřel, že se návrat nekoná?
Takhle bych to neřekl. S Porubou jsme se bavili dlouhodobě. I předtím, než byly Vítkovice úplně uzavřené. Ze strany Poruby to prostě bylo ve stylu „My ti to přejeme, když podepíšeš do Vítkovic. Budeme rádi, když se nám za dva roky vrátíš, ale když by to teď nevyšlo, tak budeme rádi, když u nás tu sezonu začneš“. Já jsem prostě doufal, že to vyjde, ale jak jsem se dozvěděl od nějakých lidí, že se podepisuje Mallet, tak v té chvíli to pro mě bylo už úplně uzavřené. Řekl jsem si, že nebudu vůbec nic číst, na nic koukat, a už se budu jen vážně zajímat o Porubu, podepíšu a začnu v Porubě. Prostě je to tam celé pro mě uzavřené.