A tento krok si pochvaluje. „Je to proto, abych se trochu rozdýchal a nohy zapřáhl i jinak, než jen v posilovně,“ vysvětluje odchovanec Frýdku-Místku. „V minulosti jsem to nedělal, tak uvidíme, jestli mi to pomůže,“ nechává se překvapit Palát, který se pro Deník rozpovídal i o své zálibě – rybaření.

Co vás vedlo ke změně v přípravě?
Asi nic, já jsem byl vždy aktivní, jezdil na kole. Poslední dva roky už ne, tak jsem se do toho teď opřel. Uvidíme, jestli to bude k něčemu, ale věřím, že na ledě díky tomu zápřahu na nohy víc vydržím. Všemu je pak přizpůsobena i příprava v posilovně.

Která z cest na Lysou horu je vaše oblíbená?
Když to jdeme jako trénink, tak už ráno od Bezruče a za zatáčkou směr kopec nahoře. Když ale jdu jen tak se projít a nechci potkávat moc lidí, zamířím z Krásné po žluté.

Mluvíte v množném čísle, takže nechodíte sám…
Jak kdy. Mám kamaráda, který chodí i Beskydskou sedmičku, tak když mám čas, tak s ním jdu. Případně s manželkou, i když teď máme malou holčičku, takže možností moc není. Jinak v rámci tréninku chodíme s Radkem Faksou. Tam je dobré si dát určité intervaly a jít v tempu. Čas bych ale nezveřejňoval.

Bylo těžké se dostat po delším volnu zase do tréninku?
Pro mě ne. Tělo sice odpočinek po sezoně potřebuje, chvilku jsem mu dal vydechnout, ale i v době volna se snažím hýbat, něco dělat, zacvičit si, poběhat, nebo hrát tenis. Nemám úplně rád, když bych tři týdny nic neměl dělat. Navíc začátek je spíše o protahování a strečinku. Jistě, každá příprava je těžká, ale mě to baví, navíc víte, že je to součást hokejového života. Individuální příprava mi prostě vyhovuje.

Ondřej Palát z Tampy před zápasem s Philadelphií.

Kromě hor také rád rybaříte…
Občas ano. V Tampě bydlím u vody, mám tam i malou loďku, ze které mě to baví. Je to něco jiného než tady v Česku. Přece jen nemám tolik času, abych seděl jen na břehu a čekal, až zaberou. Už jsem si to vyzkoušel, když jsem byl s kamarády, a poznal jsem, že k tomu je třeba více nadšení.

Jak úspěšný jste rybář?
V Tampě mám kamaráda, který je profesionálem, takže vždycky, když mám chuť, nebo přijede rodina a chce na ryby, tak řeknu jemu. On ví, kde jet a co dělat, protože to není tak jednoduché, jak by se mnoha lidem mohlo zdát. Přece jen když jedu sám nebo s manželkou, tak si ze srandy nahodím a občas něco chytím. Není to nic moc, ale byl jsem třeba s tátou a chytili jsme placatého rejnoka nebo i nějaké ryby. Pro tátu to byl zážitek. Ale nic velkého za sebou nemám. Na to bych tam musel být i v létě, kdy je sezona větších ryb. Přes zimu se moc nechytá.

V čem je rozdíl, když rybaří amatér nebo profesionál?
Je to velký rozdíl. Kamarád má svou loď přímo vybavenou k rybaření, ví přesně, jestli je vody dost nebo málo, zda je příliv nebo odliv, roli hraje i vítr nebo teplota vody. Samozřejmě má i místa, kde ví, že se chytá, a jaké ryby. Je toho dost. Ale já jsem vždy věděl, že to není jednoduché, takže mě to nepřekvapilo. To ale nemění nic na tom, že je toho dost, co člověk musí znát. Od navazování háčku, přes poznávání ryb, které tady v Česku vůbec nejsou, až po lov na lodi, kde to skutečně není sranda.

Člověka napadá, jestli k tomu nepotřebujete i povolení, tak jako je tomu v Česku?
Právě že na Floridě je to jednodušší. Přišel jsem do obchodu – samozřejmě po určitých zkoušeních menších lodí, hned si koupil větší a odvezl si ji domů. Nepotřeboval jsem k tomu nic. Je ale pravda, že doporučují přijít a absolvovat nějaký kurz, ať víte, co a jak. Mě to ale naučil právě ten kamarád. Když pak chcete rybařit, tak si na internetu koupíte průkazku za sto dolarů na rok. Musíte ale vědět, na co to je, co lze na to chytat a v jakém období.

Máte třeba v plánu do toho proniknout a po skončení kariéry se tomu více věnovat než jen jako nadšenec?
Nad tím jsem zatím nepřemýšlel. Ale asi ne, já to mám opravdu jako koníček. Profesionální rybář ze mě nebude, ono teď v sezoně na to moc čas není, jen občas, když je volno. Navíc teď mám dceru, takže veškerý volný čas trávím s ní.

Narodila se v listopadu. Jaké byly první měsíce v roli otce?
Samozřejmě super, úžasné… Když se nepodaří zápas, a přijdete domů, kde se na vás směje dcera, život berete hned jinak.

Ondřej Palát.

Pomáhá vám vstřebat zklamání z uplynulé sezony, kdy cesta Tampy se po vítězství v základní části NHL zastavila už v 1. kole bojů o Stanley Cup, a s reprezentací jste byl kousek od medaile z MS?
Zklamání bylo určitě velké, ale i tohle se stává. Mistrovství světa byla škoda, protože medaile byla blízko. Pokud jde o Tampu, tak tam se to asi zlomilo v prvním zápase série, kde jsme vedli tři nula a Columbus ho otočil. Dlouho jsme si mysleli, že to bude jednoduché, najednou padlo ale pár gólů do naší brány a celé se to sesypalo. Spadla na nás hrozná deka, nemohli jsme dávat góly, jim tam napadalo vše. Přesto ale musím soupeře respektovat, hrál výborně, byl připravený a nakonec jasně postoupil. To je ale NHL. Tam není slabého protivníka, zvlášť v play-off.

Někdejší obránce Pavel Kubina, který s Tampou v roce 2004 vyhrál Stanley Cup, pro Deník vyjádřil názor, že týmu v čele s útočníky Kučerovem a Stamkosem nevyhovuje tvrdá hra v play-off. Lze s tím souhlasit?
(zamýšlí se) Já nevím. Se stejným týmem jsme byli před rokem skoro ve finále Stanley Cupu, tam to chtělo kousek, takže bych určitě neřekl, že by Stamkos nebo Kučerov nebyli hráči pro play-off. Jsou to top hráči NHL. Prostě na nás ve špatný moment spadla deka a už jsme se z toho nedostali. Víc bych to asi nekomentoval.

A jak hodnotíte sezonu ze svého pohledu? I díky zranění jste nebyl tak produktivní jako dříve, že?
Jistě. Nebýt zranění, mohlo to být jiné. Navíc se to stalo hned na začátku. To je smůla, protože celé léto makáte na tom, abyste byl připravený, ale pak se zraníte, dva měsíce nemůžete pořádně nic dělat a pak začínáte v podstatě znova. To vám moc nepomůže. Proto si do budoucna hlavně přeju, aby mi drželo zdraví. Ani zranění ale nemění nic na tom, že vím, že to mohlo být lepší. Jen nesmím pořád někoho hledat před prázdnou bránou, ale spíše chodit víc do brány, střílet a věřit, že to tam padne.

Na začátku sezony skončil v pozici generálního manažera Steve Yzerman, který však ještě působil v pozici poradce. Jaký byl tento bývalý skvělý útočník šéf?
Super. Vlastně současný tým udělal on. Jde z něj velký respekt, na druhé straně se s ním dalo kdykoliv normálně pokecat, kdykoliv vás jako hráče nebo člověka vyslechne. Vždycky byl v pohodě.

Vzpomenete si, kdy jste se s ním poprvé viděl a mluvil?
To bylo někdy na mém prvním kempu, a měl jsem z něj opravdu velký respekt. On se se mnou asi chtěl bavit, ale já jsem nevěděl, co říct, tak jsem na něj jen koukal.

Myslíte, že legendární hráči mají jako manažeři výhodu proti lidem, kteří hokej na nejvyšší úrovni nehráli?
Určitě je jejich výhodou, že znají prostředí, vědí, jak se hráči mohou cítit, ale na druhé straně neplatí pravidlo, že výborný hokejista bude skvělým trenérem nebo manažerem. Musíte mít k tomu schopnosti. Už v této sezoně byl ale generálním manažerem Julien BriseBois, kterého moc dobře známe, což je pozitivní, a proto víme, že tady se nic měnit nebude.

Takže neočekáváte výraznější změny?
Vyměněn už byl J.T. Miller, naopak podepsali Pointa, pár starších obránců neprodloužili, ale jinak si myslím, že tým bude stejný. Tomu budou odpovídat i ambice. Nebudu říkat, že chceme vyhrát Stanley Cup, protože to chce každý, ale hlavním cílem bude postup do play-off a od toho se pak vše bude odvíjet. Život jde dál, tak nezbývá než věřit, že to v následujících sezonách bude lepší a lepší.

ONDŘEJ PALÁT
Hokejový útočník se narodil 28. března 1991. Je odchovancem Frýdku-Místku, než odešel v roce 2009 do zámoří, působil také ve Vítkovicích, ovšem v A-týmu nikdy nenastoupil. Své první dvě zámořské sezony absolvoval v nižší kanadské lize QMJHL a týmu Drummondville Voltigeurs než hov roce 2011 draftovala Tampa Bay Lighting. V jejím dresu poprvé nastoupil v sezoně 2012/13, kdy odehrál 14 utkání (2+2). V mezičase působil také v nižší soutěži AHL v klubech Norfolk Admirals a Syracuse Crunch. Během sedmi sezon odehrál Ondřej Palát v NHL 427 utkání, v nichž zaznamenal 287 kanadských bodů (93+194). V reprezentaci absolvoval několik šampionátů do osmnácti a dvaceti let, na seniorském mistrovství světa nastoupil až letos. Byl také účastníkem olympijských her 2014 v Soči i Světového poháru o dva roky později. Je ženatý, s manželkou Barborou má dceru Adélku.