Mladý útočník začal s hokejem v Horním Benešově, v Česku následně působil v mládeži Opavy a také Vítkovic. Z ostravského celku pak už v šestnácti odešel do Švédska, kde má za sebou v klubu IF Björklöven už dvě sezony. Ta poslední se sice kvůli covidu a zdravotním problémům moc nevydařila, i tak si ale Brada severskou zemi zamiloval. „Lidé tam jsou mnohem příjemnější. Určitě si umím představit, že bych se tam třeba i někdy přestěhoval,“ vykládá talentovaný hokejista v zajímavém rozhovoru.

Marku, jaká pro vás byla uplynulá sezona, která byla asi pro většinu sportovců celkem netradiční?
Bylo to těžké. Ve Švédsku stopli sezonu kvůli covidu, takže jsem se pak do Česka vracel v době, kdy už byly kádry uzavřené a bylo těžké někde najít místo. Nakonec jsem byl v Litoměřicích, kde to bylo přeplněné a bylo nás tam snad na pět lajn. Nebylo jednoduché se probojovat do hlavní soupisky, nakonec jsem ani nic neodehrál. Navíc jsem měl zdravotní problémy. Měl jsem angínu, po koroně navíc běhám po doktorech, doktorce se nelíbilo něco na srdci, problém jsem měl i s krčními mandlemi. Všechno se to nasbíralo, takže se sezona moc nevyvedla.

Ve Švédsku se ale začalo podle plánu, přerušení přišlo až později…
Ano, sezona normálně začala, nastoupili jsme podle plánu. Mě se navíc celkem dařilo, během osmi zápasů jsem měl osm bodů. Což bylo ze zápasů, ve kterých proti vám hrají o dva, tři roky starší kluci super. Soutěž byla taková smíchaná, hráli jsme proti lepším i horším týmům, jezdili jsme po celém Švédsku. Vypadalo to dobře, ale pak se to všechno zastavilo.

Nemohli jste ani trénovat?
Vůbec, lockdown se týkal všech sportů, mohli jsme akorát chodit do školy. Naštěstí je ale ve Švédsku celkem velká zima, takže jsme si s kluky udělali hokejový plac na zahradě u kamaráda a mohli jsme trénovat aspoň takhle.

Na severu Evropy jste letos byl druhým rokem. Jak se vám v zemi líbí?
Je to úplně než v Česku, vůbec se to nedá srovnávat. Lidé jsou tam mnohem nápomocnější, navzájem si přejí a pomáhají. Většina věcí je tam sice o hodně dražších, ale moc se mi tam líbí. Určitě si umím představit, že se tam v budoucnu dokonce nastěhuju.

Po jazykové stránce jste na tom jak? Švédština vypadá na první pohled celkem složitě…
Prvním rokem jsem se strašně bál mluvit i anglicky, natož švédsky. Pak jsem se ale anglicky rozmluvil, naštěstí na mě nikdo moc netlačil, což bylo fajn. Po roce jsem už nějakým způsobem začal ovládat i švédštinu, takže jsem letos nastoupil na gymnázium a od té doby už to tak nějak jde samo. Nemluvím ještě úplně plynule, ale určitě se domluvím. Na první pohled se může zdát, že je švédština složitá, popsal bych to ale jako takový mix angličtiny a němčiny.

S bydlením jste na tom jak? Funguje to třeba jako v Kanadě, kde hráči bydlí u rodin?
První rok jsem bydlel se svým nejlepším kamarádem, který tam žije. Byl to ale celkem malý apartmán, takže se kamarád chtěl přestěhovat do něčeho většího. Já jsem pak dostal nabídku od svého spoluhráče, že by mě vzal domů, mají celkem velký dům a v něm pokoj navíc. Celkem se mi to líbilo, nemusel jsem si vařit a podobně, takže mi to dost pomohlo. Jeho mamka se o mě starala jak o vlastního, celá rodina byla fajn. Dával jsem jim nějaké peníze a bylo o mě postaráno (úsměv).

Rodina za vámi jezdí?
Moc ne, jezdí za mnou spíše přítelkyně, která se začala kamarádit se spoluhráčovou holkou. Chodili jsme na nějaké výlety a podobně. Táta za mnou ještě nebyl, protože se bojí létání, jednou se přijela podívat mamka se strejdou.

Vraťme se zpátky k hokeji. Jak moc je švédský mládežnický hokej rozdílný od toho českého?
Je to úplně něco jiného, zase se to vůbec nedá srovnávat. Abych pravdu řekl, kvalita hráčů v Česku není tak velká, jako ve Švédsku. Tréninky, zodpovědnost trenérů vůči hráčům, důvěra, to všechno tam hraje obrovskou roli a všechno tam do sebe lépe zapadá. Švédové jsou mnohem cílevědomější, než Češi. Ve Švédsku nám trenér jenom řekne, co máme dělat, a pak už s námi na ledě nebo v posilovně skoro ani nemusí být. Ví totiž, že všichni odjedou trénink na sto procent, každou vteřinou tam hrajete o sestavu. V tom je ten největší rozdíl. V Česku jsou v každém týmu dva, tři nejlepší hráči a ti nemají chuť se zlepšovat. Vědí, že ze sestavy nemohou vypadnout.

Největší rozdíl je tedy v přístupu…
Přesně tak. Zažil jsem v Česku hodně klubů a musím říct, že z mého pohledu dělá velkou roli přístup trenérů.

V Česku jste v mládeži naposledy působil ve Vítkovicích. Byly i před chvílí zmíněné věci důvodem k vašemu odchodu do Švédska?
Měl jsem ještě i nabídky z Finska, já mám ale Švédsko rád. Líbí se mi hráči, kteří ze Švédska vyrostli pro NHL, baví mě jejich styl hry. Nebojí se toho, s pukem si umí pohrát. Český hokej je oproti tomu takový stolní hokej. Trenéři nás mají na tyčkách a jen říkají, co máme dělat. Nemůžeme jít přes své hranice. Ve Švédsku můžete udělat chybu stokrát, ale nakonec se tu věc naučíte. V Česku vás oproti tomu vždycky seřve trenér, takže už se ani nesnažíte, protože víte, že se vám ta věc nepodaří.

Když vás tak poslouchám, určitě byste odešel znovu, že?
Rozhodně. Mám teď nějaké nabídky po Česku, ale Švédsko je pro mě jasnou prioritou i teď.

V posledních letech navíc patříte do reprezentačních výběrů…
Tento rok mě skolilo bohužel zdraví. Myslel jsem si, že pojedu na mistrovství světa osmnáctek, měl jsem ale covid, čtyřikrát angínu a problémy se srdcem. Trenér mi řekl, že se hlavně mám dát dokupy a připravovat se na mistrovství dvacítek. Mrzí mě, že se na osmnáctky budu dívat jen v televizi, i tak ale klukům určitě budu držet palce.

A co váš dědeček? Dlouhé roky pískal československou ligu, je rozhodcovskou legendou. Dává vám nějaké své rady a postřehy?
Určitě tomu za ty roky rozumí více, než já (úsměv). Hokej se ale samozřejmě od jeho éry hodně změnil, už je to trochu jiné. Hodně mě ale sleduje a má načtené všechny statistiky. Někdy mi něco poradí, koneckonců býval jedním z nejlepších rozhodčích, takže hře rozumí. Říká, že je na mě pyšný a je rád, že dělám, co mě baví.

Jak vypadá vás nynější program? Po všech těch zdravotních lapáliích si dáváte oddych?
Dva měsíce mám od doktorky nařízené úplné volno, ale je to těžké. Celý rok jsem byl v progresu a vypadnout z toho na dva měsíce je pro mě docela složité. Asi to ale budu muset zvládnout. Zdraví je na prvním místě, potom se určitě vrátím. Bude to fajn, začnu letní přípravou a snad se co nejdříve vrátím do Švédska na led.

Honí se vám hlavou třeba i draft do NHL?
Nejsem si úplně jistý, jestli můžu být draftovaný už letos, nebo až příští rok. Jestli by se to bralo podle uplynulé sezony, tak by to asi moc dobře nevypadalo. Některým hráčům se sezona povedla, jeden můj kamarád třeba ve Finsku vyhrál titul, tam se normálně hrálo. Já jsem stihl jen osm zápasů, což není pro draft moc velký kredit. Doufám, že to v příští sezoně bude lepší. Každopádně věřím, že šanci mám, musím ale i nadále dřít. Mám v tomto směru chladnou hlavu, když se to nepovede, svět se nezboří.

A svou budoucnost ve Švédsku vidíte jak? Chtěl byste už pomalu v příští sezoně začít nakoukávat mezi dospělé?
Určitě, letos bych už si nějakou mužskou ligu zkusit chtěl. Snad se mi povede dostat do týmu, kde bude nejvyšší soutěž v juniorce i v mužích. Třeba se mi zadaří uhrát nějaké dobré zápasy, v áčku by se mi podařilo zvýraznit své jméno.