Kliknutím zvětšíte„Během působení v Havířově jsem poznal paní, s kterou jsme se dal dohromady, stali se z nás partneři,“ začíná vyprávět svůj příběh bývalý extraligový rozhodčí. „Bohužel život není peříčko, v jednapadesáti mi má partnerka zemřela. Vychovávali jsme její vnučku, měli jsme ji od mala doma. Když partnerka zemřela, malá zůstala u mě,“ pokračuje v povídání Oldřich Brada. „Je jako moje vlastní, dnes ji třináct a je to šikovná slečna,“ říká pyšně její „děda.“ „Moji synové si ze mě dělají srandu, že o Silvinku starám lépe než oni. Ale i jejich rodiny mi hodně pomáhají,“ podotkl bývalý mezinárodní rozhodčí.
„Nyní v době covidové mám doma i její osmnáctiletou sestru. Přijdu tak z lesa a dělám indiánskou babičku. Vařím a dělám takové ty domácké věci,“ pousmál se Oldřich Brada, který má ještě i své vlastní vnoučata, kteří také propadli sportu. Vnučka Nela od syna Tomáše dělá atletiku, vnuk Marek bouchá hokej, dokonce i za mládežnické reprezentace.
Během své úspěšné rozhodcovské kariéry toho prožil Oldřich Brada hodně, a jak je vidět, tak rozhodně se nenudí ani v důchodu. Už v pátečním vydání Deníku přineseme s hornobenešovským rodákem exkluzivní rozhovor, a to nejen o pískání, ale také o tom, jak mu šlo v lese o život, když se poranil v obličeji s motorovou pilou.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
