Kariéra Radovana Fraše začala téměř před čtyřiceti lety. První krůčky udělal ve Vítkovicích, kde také prošel všemi mládežnickými kategoriemi. „Za Vítkovice jsem hrál od nějaké třetí třídy, postupně jsem se dostal až do dorostu a juniorky. Prošel jsem i různými krajskými výběry, zahrál jsem si i za reprezentační šestnáctku a osmnáctku,“ pátrá v paměti dnes již dlouholetá opora hokejového Horního Benešova.

Zlomovým se pro Radovana Fraše stal rok 1994, kdy poprvé přičichl k extraligovému áčku. V té době mu bylo necelých osmnáct let. „Bylo to za éry trenérů Vůjtka a Stránského. Hrál jsem se spoustou starých psů, byl tam tehdy Roman Ryšánek, Aleš Tomášek nebo Aleš Flašar, v útoku hráli David Moravec a Varaďa. V reprezentaci jsem se potkával i s Patrikem Eliášem. Je už to holt spoustu let,“ pousměje se bývalý velký talent Vítkovic, který podle dostupných údajů nasbíral nakonec „jen“ sedm extraligových startů.

„Přibrzdilo mě zranění v přípravě, když se rozhodovalo o tom, kdo zůstane. V zápase proti Litvínovu mě někdo podrazil a já jsem dostal pukem od modré do zánártní kůstky, která byla naštíplá. Potom mi to na tréninku prasklo a byly z toho čtyři týdny v sádře. Když jsem se vrátil na led, Vláďa Vůjtek mi říkal, že se mnou před zraněním počítal do čtvrté pětky,“ bere už dnes Radovan Fraš celou situaci s úsměvem. „Tohle byl v podstatě takový začátek mého konce,“ dodává vzápětí.

A tak musel vzít mládežnický reprezentant zavděk Havířovem, který hrál v sezoně 1996/97 první ligu. „Tam jsem hrál první pětku a všechno fungovalo tak, jak mělo. Už jsem se těšil, že kolem Vánoc se porvu o místo ve Vítkovicích, což se mi i stalo, jel jsem na přípravný turnaj do Polska. Nakonec jsem se ale vrátil do Havířova, kde skončil trenér. Vzali to do rukou jiní lidé a rázem jsem byl ve čtvrté pětce. Navíc jsem chtěl peníze, které mi klub dlužil, takže jsem se stal nepohodlným a zamířil do konce sezony do Frýdku.“

Poté Fraš ještě jednou zkoušel štěstí v přípravě Vítkovic, leč neúspěšně. A poté přišel další problém. „Majitel Vítkovic, pan Černík chtěl, abych šel zpátky do Havířova, což jsem odmítl. Tak jsem to zkoušel jinde. Nakonec jsem šel znovu do Frýdku, kde jsem byl docela dlouho,“ přemýšlí zkušený útočník, který změnil angažmá až v roce 2002. „Tehdy mě chtěla Břeclav, nabídla více peněz. Potřebovali jít tabulkou nahoru, ale za moc to tam nestálo. Byli tam Brňáci, Zlíňáci… Chodilo se tam jen kvůli peněz.“

Po Břeclavi ještě přišlo epizodní angažmá v Hvězdě Brno v sezoně 2002/03, ta tehdy pod vedením Aleše Flašara hrála první ligu. Nakonec ale vše ztroskotalo na Frašově zranění a také problémům s financemi. A tak přišla dvouletá pauza od hokeje.

„Poté jsem bydlel v Bruntále, hrál jsem fotbalovou I.B třídu, přišli za mnou kluci, jestli bych si s nimi nešel zahrát hokej. Nakonec už jsem v Benešově asi třináct let,“ usmívá se jeden z klíčových borců výběru Martina Mičoly. „Zažil jsem i časy, kdy jsme hráli špičku, což bylo fajn. Bylo tam hodně hráčů z Opavy, v posledních čtyřech letech už jsme bohužel hráli hlavně skrz vůli, mladí neměli příliš zkušeností z kvalitních juniorských soutěží. Každou sezonu jsem si říkal, že skončím, ale stále hraju,“ pokračuje čtyřiačtyřicetiletý borec.

Před letošní sezonou Horní Benešov výrazně posílil a po několika slabších letech se zdá, že se blýská na lepší časy. „Všichni v to doufáme. Není moc odkud brát, hráče z Opavy vždycky shrábl Krnov. Letos jsme se těšili, že budeme hrát nahoře, chtěli jsme hrát do čtvrtého místa,“ upozorňuje velezkušený hokejista, který se ještě rozhodně brusle na hřebík pověsit nechystá. „Tělo drží, myslím si, že minimálně příští rok ještě hrát budu. Bude mi pětačtyřicet, nějaký ten pátek tomu ještě dám,“ zakončil dobře naladěný Radovan Fraš.