Sedm zápasů odehrál v sezoně 1998/99 za tehdy extraligový Slezan, v jehož dresu nastoupil k sedmi zápasům. Hráčskou kariéru ukončil Tomášek v roce 2002 v Jihlavě. Poté se vrhnul na trénování, majitel 544 extraligových startů byl v trenérských štábech Šumperku, Vítkovic, Olomouce nebo Poruby, jeden rok trénoval i italské Varese Killer Bees. Od léta roku 2019 působí Aleš Tomášek v Opavě.

Trenére, vzpomenete si, jak jste se tehdy dostal do Opavy?
Až do revoluce nefungovaly přestupy, každý musel hrát za svůj mateřský oddíl. Po osmdesátém devátém se to rozvolnilo, já jsem z Vítkovic odešel do Itálie, pak jsem se vrátil, hrál jsem za Karlovy Vary i Olomouc. Pan Radim Masný poté začal v Opavě skládat zkušený mančaft, byl v něm například Drahuš Kadlec nebo Tomáš Jelínek. Nakonec jsem se do Opavy dostal taky.

Klub tehdy financoval známý podnikatel Radim Masný…
Rozpočet klubu byl v té době celkem enormní, to je pravda. Musím ale říct, že peníze chodily normálně, nestávalo se, že bychom byli bez výplat. V tomto směru v klubu všechno fungovalo tak, jak mělo.

Přesto to Slezanu ale moc nešlo a klub se v extralize pohyboval ve spodních patrech tabulky…
Není to totiž jenom o penězích. Nejde jenom nakoupit cizí hráče, navíc hodně z nás bylo ve věku okolo třiceti let. Je to postupný proces, nedá se to hrát dohromady hned. Když se podíváte na Vsetín, ten tehdy postupoval do extraligy a základ týmu byl vsetínsko-zlínský, až k tomu potom dokoupili Dopitu a další kvalitní hráče, díky čemuž pak měli tituly. Myslím si, že v Opavě se trošku zhlédli v tom, že to udělají podobně, ale samozřejmě to prostě tak jednoduché není. Asi proto to v Opavě výsledkově nefungovalo.

Tým vedl trenér Stanislav Neveselý, jaký byl?
Standa Neveselý byl výborný, stejně jako pan Augusta, který mě měl v Olomouci. Byl velký srdcař a odborník, bylo vidět, že něco zažil. Trval si na svém, což je u trenérů hodně důležité.

V dresu Slezanu jste ale nakonec odehrál jen sedm zápasů, pak jste se vrátil do Vítkovic…
S Tomášem Jelínkem o nás Vítkovice měly zájem a nakonec došlo k přestupu. Vítkovicím to tehdy nešlo, byly v tabulce dole. Pokud si dobře vzpomínám, byl to trejd, sezonu jsme ve Vítkovicích dohrávali.

Vraťme se ještě o pár let dříve, vy už jste v jedné z předchozích otázek zmínil angažmá v Itálii, kam jste odešel před třicítkou. Jak jste se tam dostal?
Tehdy ve Vítkovicích se razila cesta mladých, kdo měl sedmadvacet a víc, ten už byl starý. V cizině byla poptávka po zahraničních hráčích, tak jsem také vyrazil. Bylo tam více Čechů, šli jsme tam s Lumírem Kotalou z Vítkovic, v týmu byl i Igor Liba. V osmadvaceti, třiceti letech jsme už všichni byli staří, tenhle trend u nás razila Jihlava. Nakonec jsem v Itálii byl tři roky, z toho dva sám, protože Lumír Kotala po první sezoně skončil. Nebylo to jednoduché, jako cizinec člověk musel pořád dokazovat, že je nejlepší, protože tam byla spousta kanadských trenérů, kteří svoje hráče samozřejmě preferovali.

Finančně byla Itálie atraktivní?
V té době ano. Finance tam byly o dost větší, v Česku to v té době teprve začínalo jít nahoru, velkou finanční revoluci udělal u nás Vsetín. Ze začátku to byla paráda, ke konci angažmá už se mi to ale z hlediska peněz nevyplácelo, protože u nás to šlo opravdu rapidně vzhůru. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem se vrátil a šel do Olomouce. Tam jsem dostal více peněz, po titulu jich tam také bylo hodně.

Zkrátka jste se do Itálie vrátil i jako trenér…
Trénoval jsem mužstvo, které chtělo postoupit do nejvyšší soutěže, ale vydržel jsem tam nakonec jenom rok. Kromě trénování mužstva jsem začal trénovat i paralympioniky, takže jsem býval celé odpoledne na ledě. Zajímavá zkušenost, ale byl jsem tam úplně sám, protože manželka pracovala a syn chodil do školy.

Kterou etapu považujete ve své hráčské kariéře za nejvydařenější?
Jsem Vítkovičák, vyrostl jsem tam. Můžu porovnat dobu před komunisty a po nich. Začínal jsem ještě jako sedmnáctiletý na Kotasu, trénoval jsem s Frantou Černíkem, Mírou Fryčerem a celou partou, která udělala titul. Já už jsem sice s áčkem byl, ale žádný zápas jsem v mistrovské sezoně neodehrál. Kotas byl samozřejmě parádní zimák, dokonce jsem v šatně seděl vedle nedávno zesnulého Miloše Říhy. Na Vítkovice asi vzpomínám nejraději, protože jsme hrávali se Spartou a se Vsetínem o tituly a tak dále. Tehdy byl velký problém se do extraligy vůbec dostat, bylo dvanáct mančaftů a hrávalo se na tři pětky, takže se člověk musel vejít do patnácti lidí. Když na to takhle vzpomínám, člověk něco musel umět, aby se mezi tyto lidi dostal.

Takže jste se svou kariérou spokojen? Nepřemýšlíte někdy, zda se z toho nedalo vytřískat ještě více?
Samozřejmě dalo. Když jsem byl na vojně a hrál v Trenčíně, Vítkovice sestoupily a já se nemusel vracet právě tam. Přišly mi nabídky ze Sparty, byly i z ostatních klubů. Trenčín chtěl, abych zůstal, zájem o můj návrat měly i Vítkovice. Na Spartě jsem se byl podívat, ale manželka v Praze nechtěla být, takže to nakonec kleklo (úsměv). Těch možností byla fůra, ale těžko říct, jak bych dopadl.

Přeskočme dvacet let, v létě roku 2019 se vracíte do Opavy v roli trenéra. Zimák vypadá pořád stejně, stále v klubu funguje i pan Lubomír Haas…
S panem Haasem jsme samozřejmě hned vzpomínali na extraligovou dobu, on je obrovský pamětník, takže to bylo příjemné. Zimák je bohužel starý, doufejme, že se nám jej podaří přebudovat.

Vy kromě trenéřiny provozujete v Ostravě také hokejový obchod…
Je pro mě velkou výhodou, že můžu chodit do práce a zároveň druhou ligu dělat. Být jenom trenér není jednoduché, pořád vás odněkud vyhazují a naopak zase berou. Na to už nemám roky, abych jezdil po republice a dokazoval, jestli jsem dobrý, nebo špatný trenér (úsměv). Hokej ale člověk miluje, s kluky v Opavě je práce parádní. Klobouk dolů před nimi, po práci po sobě nechávají ještě za nevelké peníze řvát na ledě.

Žádné velké ambice už jako trenér tedy nemáte?
Asi ne, musel bych se vzdát své práce. Hokej je pro mě takový přivýdělek, který mě strašně baví. Nikdy neříkej nikdy, ale asi by ta případná nabídka musela být hodně atraktivní

VIZITKA

Aleš Tomášek
Narozen: 15. listopadu 1963
Bývalý obránce, dnes trenér
Bilance v extralize: 583 zápasů, 54 branek a 143 asistencí
Hráčská kariéra: Vítkovice, Trenčín, Fiemme Cavalese (Itálie), Olomouc, Karlovy Vary, Opava, Havířov, Rosice, Šumperk, Jihlava
Trenérská kariéra: Šumperk, Vítkovice, Olomouc, Katovice (Polsko), Jihlava, Jastrzebie (Polsko), Varese (Itálie), Prostějov, Poruba, Opava