Vyzkoušel si také, jaké to je být fotbalovým rozhodčím. „Je strašně těžké rozhodčím být,“ říká v rozhovoru záložník, který aktuálně kope MSFL v dresu rýmařovské Jiskry.

Nikolasi, vaše jméno zní řecky, ale jste Čech. Jak to s vámi tedy je?
Narodil jsem se v Česku, Řek je pouze můj tatínek. S tátovou rodinou se znám, pravidelně jezdíme do Řecka za babičkou, ale já jsem Čech.

První fotbalové krůčky jste udělal v Krnově, kdo vás k fotbalu přivedl?
K fotbalu mě přivedli strejda s maminkou. Abych pravdu řekl, tak začátky pro mě byly docela náročné, protože co si tak pamatuju, mládež v Krnově nebyla na příliš dobré úrovni.

Už v devíti letech jste přestoupil do Opavy…
Je pravda, že to bylo poměrně brzo, ale opavská mládež byla kvalitnější než ta krnovská, takže to byl z mého pohledu krok vpřed.

Z Opavy si vás po dvou letech vytáhl Baník…
Pamatuju si, že jsme byli na nějakém turnaji, zalíbil jsem se trenérovi Baníku a následně jsem dostal možnost zkusit to v Ostravě. Jeli jsme tedy na jeden trénink. Obě strany byly spokojeny, takže jsem v Baníku zůstal a nakonec tam působil celé čtyři roky.

Co všechno jste za ty čtyři roky prožil?
Prožil jsem toho hodně. Jezdili jsme po různých zahraničních turnajích, zahráli jsme si proti Barceloně a dalším velkým evropským klubům. Mládež Baníku mi hodně dala a je na vysoké úrovni. Dodneška na toto období rád vzpomínám.

Slýcháváte na fakt, že jste prošel Opavou i Baníkem, nějaké narážky?
Dříve se to občas stávalo. Po Baníku jsem ještě chvíli byl v Olomouci, ale zranil jsem se a vrátil se zpátky do Opavy. Spoluhráči mě občas popichovali, že jsem přeběhlík a podobně. Ta rivalita mezi kluby je cítit už mezi mladými kluky.

Shodou okolností se Slezské derby hraje v neděli, komu budete v zápase fandit?
Jsem objektivní fanoušek, fandit budu dobrému fotbalu. (smích)

Na chvíli jste hraní fotbalu zanechal a dal jste se na dráhu rozhodčího. Proč k tomu došlo?
S pískáním jsem začal, protože mě postihlo nepříjemné zranění na pravé noze jsem měl cystu. Už jsem nevěřil, že bych to ve fotbale mohl dotáhnout na nějakou vysokou úroveň. Fotbal mi ale strašně chyběl a pořád jsem si říkal, jestli se do něj nemám vrátit. Pak jsem šel na vysokou do Olomouce a tam jsem se k fotbalu vrátil v HFK Olomouc.

Co vám kariérní epizoda rozhodčího ukázala?
Jak strašně těžké je rozhodčím být. Musíte pořád poslouchat nějaké vulgarismy a podobně, není to vůbec jednoduché.

Už jste to lehce nakousl, jak se zrodilo vaše angažmá v HFK Olomouc?
Začal jsem nejdříve v béčku, ale pak jsem se přesunul do áčka, které ještě hrávalo třetí ligu. Tady se mi poprvé naskytla možnost vyzkoušet mužský fotbal. Bylo to tam ale jako na houpačce, lidé se tam dívali spíše na peníze, než na poctivou práci.

Teď působíte v Rýmařově, kde hrajete o záchranu. Je to pro vás psychicky náročné?
Boj o záchranu je psychicky náročný pro každého. V Rýmařově ale máme super kolektiv, chceme každé utkání vyhrávat a sestup pro nás vůbec nepřipadá v úvahu.

Minulý týden jste překvapivě přejeli na venkovním hřišti Velké Meziříčí, to by vás mohlo nakopnout…
Přesně tak. Sestupové příčky se nám nebezpečně blížily a trenér říkal, že už potřebujeme vyhrát. Loni nás podobně nakoplo utkání s HFK, ve kterém jsem kvůli smluvní dohodě nemohl hrát. Od zápasu se musíme odrazit a začít vyhrávat pravidelně.

Je vám teprve 21 let, určitě ještě míříte do vyšších soutěží, než je MSFL…
Každý musí mít vysoké cíle, ale pro mě je momentálně prvořadá záchrana Rýmařova v MSFL. Samozřejmě pokud se nějaká možnost jít výše naskytne, budu jedině rád. Základem je ale to, abych i nadále pilně trénoval a makal.

Tomáš Chalupa