Naposledy jeho řádění odnesly Otrokovice, kterým vstřelil dvě branky. Třiatřicetiletý útočník ale přiznává, že už přemýšlí o fotbalovém důchodu.

„S přítelkyní čekáme druhé miminko, navíc je tu prostor dát šanci mladším. Na devadesát procent po sezoně skončím,“ říká v rozhovoru.

Tomáši, v poslední době vám to střílí, tři zápasy, šest gólů…

Ono to je dáno hlavně naší hrou, kterou jsme v posledních zápasech výrazně zlepšili. Kluci mě momentálně zásobují přihrávkami a mně to tam díky bohu padá.

Po druhé brance Otrokovicím jste střídal, byly za tím taktické důvody, nebo už jste toho měl dost?

Trenér mě za stavu 4:0 chtěl pošetřit a dopřát mi před dalšími důležitými zápasy trošku odpočinku, protože už bylo o výsledku stejně rozhodnuto.

Když jste se v sezoně střelecky neprosadil, uhrál Rýmařov jen deset bodů. Vnímáte, jak jste pro svůj tým důležitý?

Od toho tam ale jsem, abych ty branky dával. Mužstvo na mě spoléhá (smích).

Kromě branek také pilně sbíráte karty, loni jste jich měl deset, letos osm. Je to dáno stylem vaší hry?

Musím říct, že kolikrát fauluju třeba až v 80. minutě a rozhodčí mi ji prostě dá. Myslím si, že je to hodně dáno mou postavou, na hřišti jsem hodně výrazný.

Úvod jara celému Rýmařovu příliš nevyšel, po prohře ve Frýdku už to s vámi vypadalo hodně špatně…

Nehráli jsme špatně, ale nebyli jsme schopni dávat branky. V každém zápase jsme měli tři nebo čtyři tutovky, ale prostě nám to tam nepadalo… Měli jsme problém dát víc než jeden gól, kvůli tomu jsme ztráceli body. Taky jsme možná trošku doplatili na nezkušenost, máme mladý tým a občas jsme dostávali takové blbé góly.

Nakopla vás vysoká výhra ve Velkém Meziříčí?

Řekl bych, že tam to celé začalo. Kdybychom ten zápas nevyhráli, bylo by to už hodně špatné. Od té doby jde naše hra nahoru, kluci si začali více věřit a dokazujeme si, že se dá porazit kdokoliv.

V posledních třech kolech jste bodovali naplno…

Důležitý je pro nás návrat Jirky Furika, který mužstvu strašně moc chyběl, a zraněný už je jen Pavel Ondruška. Všechno si teď sedlo a hrajeme dobře.

Jak moc je pro vás psychicky náročné, když nevíte, kolik mužstev bude padat?

Ono to zas tak náročné není, protože už nás dávno každý odsuzoval k sestupu, ale my jsme si řekli, že prostě půjdeme od zápasu k zápasu a buď to vyjde, nebo ne. Není na nás ani nějaký velký tlak od vedení klubu. Chceme všechno vyhrát a uvidíme, na co to bude stačit.

V sobotu hrajete na půdě silného Vyškova, kudy povede cesta k úspěchu?

To jsem taky zvědavý, protože Vyškov má podle mě momentálně nejlepší formu ze všech. Budeme se muset zatáhnout a hrát na brejky. Čeká nás jeden z nejtěžších zápasů jara.

V posledních dvou kolech máte Hlučín a Dolní Benešov, dá se očekávat, že půjde o všechno…

Musíme uhrát šest bodů, jinudy cesta nevede. Bude to řež.

Bude vám čtyřiatřicet, začínáte už pomalu myslet na fotbalový důchod?

Bavili jsme se o tom s trenérem, na devadesát procent po sezoně skončím. Čekáme s přítelkyní druhého potomka a je na čase dát prostor mladším. Uvidíme, jestli v klubu zůstanu v nějaké funkci.