Mladý talent se po několika letech v Krnově postavil do branky Opavy a poté i Baníku. V mládežnické fotbalové reprezentaci chytal na mistrovství Evropy. Baník krnovského odchovance zapůjčil na několik měsíců na hostování do Mutěnic. Odtud odjel s reprezentací na fotbalové mistrovství světa dvacítek do Kanady. Jako brankařská jednička podržel tým v několika rozhodujících momentech. Díky jeho stabilním výkonům se tým probojoval až do finále, kde těsně podlehl Argentině. O nového vicemistra světa projevilo zájem několik týmů. Radek Petr se rozhodl pro italskou Parmu.
Radku v kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem?
„S fotbalem jsem začínal v šesti letech a bylo to v Krnově.“
Kdo Tě k fotbalu přivedl?
„Tak fotbal se mi líbil odmalička. Přivedl mě k němu taťka a brácha, který hrál delší dobu fotbal.
Tvůj bratr je taky brankář?
„No, on chytával v Opavě a Vítkovicích. Teď už ale nehraje“
Kdo byl tvým největším vzorem? A kdo je jím nyní?
„Mám strašnou spoustu vzorů mezi brankáři. Mezi nimi je například Gigi Bufon, Petr Čech a další borci hrající v nejlepších týmech světa. Samozřejmě, že mám hodně vzorů i v naší lize, protože od každého zkušeného brankáře se dá hodně naučit.“
Kdy nastal zlom ve tvé kariéře?
„No, ono se nedá říci, kdy přesně nastal v mojí kariéře zlom. Rozhodně nyní jsme se na mistrovství světa v Kanadě zviditelnili. Tam se zúročila ta mnohaletá dřina a práce.“
Z Krnova jsi přestoupil do Opavy a z ní do Baníku. Nyní si hostoval v Mutěnicích. Kde se ti hrálo nejlépe a co pro tebe byla největší škola fotbalu?
„Všude to bylo zcela jiné a v něčem nové. Samozřejmě, že fotbalista získává zkušenosti každým zápasem a tréninkem.“
Který z trenérů ti nejvíce pomohl?
„Těch trenérů je strašná spousta. Když jsem začínal, tak to byl pan Dalibor Krůček. Ten už dnes, bohužel, nežije a vlastně on stál u mých začátků v přípravce. V Krnově to byli třeba bývalí fotbalisté Radim Světlík a Rosťa Lhoťan. Nedávno to byl například trenér brankářů Svaťa Šafr, který se mnou byl od Opavy až do Baníku. Teď jsem se s ním loučil. Ale dobrých trenérů bylo hodně a jsem jim za jejich práci vděčný.“
Vzpomínáš rád na nějaký úspěch z mládežnických let?
„Většinou se jednalo o úspěchy přes reprezentaci. Rád vzpomínám například na mistrovství Evropy.“
Na mistrovství světa v Kanadě jste měli hodně štěstí. Ty jsi byl oporou našeho týmu. Co se ti honilo při zápasech hlavou. Je nějaký rozdíl mezi zápasy?
„Každý sportovec když hraje nebo běhá, tak mu je jedno, že se jedná o mistrovství světa. Vtu chvíli mu jde o co nejlepší výkon. Nepřemýšlí se o velkém zápase, ale o tom, že se hraje jedenáct na jedenáct. Tak to bylo i na mistrovství.“
Jak se cítí špičkový gólman před penaltou v důležitém utkání?
„Tak poprvé v životě jsem zažil takovou penaltu, kdy jsem byl opět nervózní. Musel jsem se uklidňovat a vždy se několikrát nadechnout. Člověk si uvědomí, že jde o mistrák. Zase jsem si říkal, že když jsem chytal penalty v tréninku, tak to snad vyjde i v zápase.“
Který z týmů soupeřů na MS ti přišel jako nejlehčí soupeř. Z koho jsi měl skutečné obavy?
„Ten první zápas s Argentinou nám hodně zvedl sebevědomí. Nejtěžší zápas byl, když jsme s Korejou nezvládli ten závěr a museli jsme vyhrát nad Panamou. Věděli jsme, že Panama je horším týmem, a že ji musíme porazit. Ten tlak nám trošku svazoval nohy.“
Nebyl jsi před finálem unavený?
„Ne. Na finále jsme se všichni těšili. Vybičovali jsme se k co největšímu výkonu. To šlo vidět i na hřišti.“
Jak se ti dívalo z brankové čáry na zápas s Argentinou?
„To je krásný pohled a nedá se popsat. Vrcholový fotbal, přestože se jedná o kategorii hráčů do dvaceti let. Na finále se přišlo podívat dvacet tisíc lidí a kdyby to kapacita dovolila, tak by jich přišlo jistě víc. Je mi jasné, že právě kvůli lidmi zaplněným bouřícím tribunám všichni sportovci sportují.“
Jaké byly první dojmy po získání stříbrné medaile, a jak se na tento velký úspěch díváš nyní?
„Prvním dojmem bylo zklamání. Přiznávám, že jsem i brečel. Prohráli jsme 2:1 ve finále, které jsme vedli 1:0. Nebýt toho nešťastného gólu krátce po tom co jsme se ujali vedení, tak jsme možná byli i zlatí. V kabině jsme byli smutní. Protože to bylo kousek. Nyní se na to dívám jinak a jsem rád za tento úspěch. Hlavně jsem rád, že nám fanoušci říkají: „díky, věřili jsme vám.“ Je příjemné, když nám všichni gratulují.“
Do kamery jsi volal „Ať žije Krnov“. Máš to tady hodně rád?
„Přestože jsem se narodil v Ostravě a žil jsem tam do svých pěti let, tak Krnov považuji za svoje rodné město. Tady jsem začal chodit do školy. Tady jsem začal hrát fotbal. Pokud budu moci jednou krnovskému fotbalu pomoci, tak nebudu váhat.“
Když máš čas, jdeš se podívat na Baník nebo na fotbal v Krnově?
„Na Baník jsem chodíval. Ale vždy když jsem měl čas, tak jsem se šel podívat na krnovské kluky. Dokonce jsem s nimi trénoval. Letos například přes zimu. Moc jim fandím.“
Myslíš si, že jsou tady kluci, kteří by mohli uspět jako ty?
„Samozřejmě, že tady je hodně výborných fotbalistů. Bohužel kluci si myslí, že když jsou starší, že je dobré fotbal zabalit a věnovat se škole. Ale cesty fotbalu jsou opravdu nevyzpytatelné. Takže letos může dát útočník patnáct gólů za sezonu. Všimne si toho někdo z vyšší ligy. Dojedná se přestup. Druhý rok se mu zadaří tam a rok na to už může hrát první ligu.“
Otec ti do fotbalu nemluví?
„No, chodil jsem se dívat na jeho zápasy. Bohužel se zranil a už nehraje. To znamená, že se můžu nemůžu chodit smát, že prohrávají.“
Bavíte se u vás doma o něčem jiném než fotbalu, jak to vnímá mamka?
„No abych ti řekl pravdu Jirko, tak si mamka za ty roky už zvykla, takže se s námi baví o fotbale. Kdysi hrála basket.“
Z Mutěnic do Parmy, to je životní přestup ne?
„Mutěnice jsou malé, ale krásné. Je to úžasná vinařská oblast. Byl jsem tam z Baníku na půl ročním hostování a můžu říci, že ty Mutěnice byly takový ten skok. Kdybych tam nechytal, tak jsem se třeba na mistrovství světa nepodíval. I když tak se to říci nedá. Spíš bych na mistrovství nechytal. Hostování v Mutěnicích jsem přijal z toho důvodu, že jsem v Baníku chytl trenéra, s kterým jsme si příliš nepadli do oka a nedostával jsem šanci se prosadit. V Mutěnicích bylo těch šest měsíců hodně příjemných.“
Média řešila, zda může brankář s třetí ligy chytat v reprezentaci. Jak jsi to vnímal?
„Určitě to hodně přefoukli. Protože jestli si někdo myslí, že třetí liga je nějaký odpad, tak je na omylu. Nechodí to tam tak, že se jde z hospody rovnou na hřiště. Tvrdě se tam trénuje a je tam spousta špičkových fotbalistů. Nedávno jsem chytal třetí ligu v Mutěnicích a dneska jsem už v Parmě. Namistrovství jsem chytat nemusel, ale trenéři se rozhodli pro mně a za to jsem jim vděčný.“
V Itálii si již hrál, těšíš se do tak věhlasného týmu?
„Těším se tam. Zahraniční a ještě italská soutěž. No co bych k tomu dodal. Sice nevím, zda budu ze začátku v bráně, protože tam jsou výborní gólmani, ale příprava a to, že budu moci sedět na lavičce týmu, který hraje proti Juventusu, Milánu a dalším je super.“
Radku, nebude ti chybět v Itálii tvůj domov, rodina a přátelé?
„Od osmnácti let jsem byl z domova pořád pryč. Takže fáze zvykání je za mnou. Teď už budu domů jezdit méně častěji. Přijedu na Vánoce. Rodiče i s bráchou za mnou přijedou, takže snad to zvládnu.“
Máš i jiné zájmy kromě fotbalu, jaké?
„Fotbal byl vždy můj největší zájem a můj životní sport. Když mám čas, tak si rád zajdu do kina nebo s přáteli na nějakou tu opékačku.“
Jaký je tvůj fotbalový a životní cíl?
„To je těžké říci. Chci se prosadit ve špičkovém fotbale a třeba chytat deset let v zahraničním klubu.“
