Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Před dvěma roky znal jeho jméno jen úzký okruh fotbalových fanoušků. Radek Petr, to byl ještě v roce 2007 pan nikdo, gólman třetiligových Mutěnic. Kariéru nyní dvaadvacetileté naděje obrátil vzhůru nohama až světový šampionát v Kanadě. Petr byl jedním z těch, kteří dovedli českou reprezentaci dvacetiletých do finále mistrovství světa s Argentinou.

Celostránkový rozhovor s Radkem Petrem čtěte v úterním Deníku.

Titul vicemistra ho z neznámé české vísky katapultoval až do slavné Parmy. Po dvou letech v zahraničí však vybředl do reality: v Itálii se mezi tyče vůbec nedostal, letošní jaro odchytal na hostování v druholigovém Eupenu v Belgii, kde však chytil druhý dech.

Petrův kanadský příběh je přitom velmi podmanivý, sám byl jedním z klíčových strůjců poutě za javorovým stříbrem. Média mu dala nálepku hrdiny, fotbaloví experti se shodovali: „Do finále posunul Čechy bravurní výkon Radka Petra při penaltách.“ Bývalý brankář ostravského Baníku, kterému radil vicemistr Evropy Petr Kouba, vychytal Koreu, Japonce i Španěly.

Petr: Vzpomínky jsou stále krásné

„Vzpomínky jsou pořád stejně krásné. Vždyť jen málokdo věděl, že jsme do Kanady vůbec postoupili,“ říkal po dvou letech Petr v rozhovoru na rodném stadionu v Krnově. „Byla to ohromná událost, podařil se nám nádherný výsledek, zahráli jsme si úžasné zápasy před mnoha diváky proti dnes už velkým hráčům.“

Mimořádný úspěch okamžitě vystřelil vzhůru přestupové akcie českých mladíků. Martin Fenin po podzimu v Teplicích přestoupil do německého Frankfurtu, Sparťan Šimůnek do Wolfsburgu, letošního mistra Bundesligy. Brnu pro změnu vynesl miliony transfer Luboše Kaloudy do CSKA Moskva. Další lvíčata našla útočiště v prvoligových klubech Gambrinus ligy.

V Itálii krnovský talent šanci nedostal

Součástí výprodeje českých talentů se stal také tehdy dvacetiletý Petr. Když před dvěma roky přestupoval do italské Parmy, byla to jen pomyslná třešnička na pohádkovém dortu. Příběh o skromném mladíkovi z Krnova, který se zaťatými pěstmi samou radostí křičel do televizních kamer, upoutal pozornost médií. Petrovi stačil rok a půl, aby poznal, jak krutá fotbalová kariéra v zahraničí dokáže být.

Do slavné Serie A ani jednou nenahlédl, celou sezonu, v níž Parma po osmnácti letech sestoupila do druhé ligy, proseděl na lavičce. Po roce ho klub poslal na hostování až do Serie C, třetí italské soutěže. „V určitých chvílích jste jen zbožím a nemůžete vidět do obchodů kolem. Nebylo místo a ani čas, aby se zkoušel jednadvacetiletý brankář,“ vzpomínal.

V klubu Pro Patria se ale opakoval stejný scénář, u trenéra měl Radek Petr nulovou důvěru, zápasy proseděl mezi náhradníky, nechytal. „Samozřejmě mě mrzí, že jsem nedostal příležitost v ostrém zápase. Ale na druhou stranu jsem v Itálii nabyl velkou zkušenost, kterou můžu dál rozvíjet a uplatňovat na hostování,“ uvažoval Radek Petr.

Belgické obrození: jistota v brance, dobré výsledky

Ztracené sebevědomí teď nachází na východě Belgie v klubu KAS Eupen. Když na začátku letošního roku přicházel do malého města poblíž německých hranic, napůl italský klub se potácel u dna druholigové tabulky. Po půl roce však unikl nejen sestupové hrozbě, ale pro příští sezonu vyhlásil útok na postup do nejvyšší belgické soutěže.

„V Eupenu jsme všichni udělali neuvěřitelný kus práce, byl to obrovský úspěch,“ vzpomínal Petr na vydařené jaro. „Všichni jsme celý půlrok táhli za jeden provaz a proto se vůbec nebráním tomu, že bych v Eupenu zůstal i příští sezonu. V klubu se dokonce mluví o postupu do první ligy.“

Petr by měl být při tom. Na jaře chytal pravidelně, Eupen se i jeho zásluhou stal druhým nejlepším týmem soutěže. Klub už dopředu avizoval, že o služby českého gólmana má eminentní zájem. Rodák z Krnova se rovněž přiklání k tomu, aby v Belgii zůstal. Svůj fotbalový osud však nemá zcela ve svých rukou, stále je totiž hráčem Parmy.

Z Eupenu se mu nechce, zůstane?

„Rok a půl jsem marně prodával svoji snahu. V Belgii jsem si naopak během půlsezony vybudoval velké postavení a mám jistotu výkonnostního růstu,“ vysvětloval. „Raději bych volil mančaft, i když ne tak slavný, i když ne tak velký, ve kterém budu pravidelně hrát v základní sestavě, to mně může posunout mnohem dál.“

Z belgických končin se dvaadvacetiletému brankáři logicky nechce. Po dlouhém vysedávání na lavičce konečně našel pevnou půdu pod nohama a KAS Eupen, byť se tento druholigový klub nemůže s letošním nováčkem italské Serie A vůbec rovnat, si ho hýčká.

„Za rok tady můžeme sedět znovu a vykládat si o tom, že jsem s Eupenem postoupil do první belgické ligy a mám nabídky z Německa, Francie nebo Holandska,“ usmál se s nadsázkou.