Lukáši, jaro uplynulého ročníku jste promarodil. Co vás trápilo?
Zranění jsem si paradoxně nepřivodil na fotbale, ale když jsem rekreačně hrál hokej. Měl jsem podezření na kýlu, ta se však nakonec nepotvrdila. I tak jsem měl ovšem utržené nějaké úpony a od lékařů jsem měl striktní zákaz sportování.
Jak jste tedy zvládl půlrok bez fotbalu?
Nebylo jednoduché se takovou dobu nehýbat. I tak jsem se ale snažil být s týmem. Nebyl jsem sice na úplně každém zápase, ale když to šlo, přišel jsem kluky podpořit. Někdy jsem byl dopisován i jako vedoucí mužstva.
Co říkáte na to, že většinu druhé poloviny sezony musela vynechat i další z krnovských opor – kapitán Ondřej Bartoníček? Prožívali jste to nějak společně?
Ondra je lídr a jeho absence pro tým rozhodně byla těžkou zkouškou. Bylo asi náhodou, že dva věkem starší hráči se zranili zhruba ve stejné době. Společně jsme to ale neprožívali. Ondra má přece jenom dvě malé děti a čas, kdy se musel dávat zdravotně dohromady, trávil většinou s rodinou.
Kdy jste se vlastně mohl začít zapojovat do tréninku?
Bylo to někdy během června nebo července. Trenér Bártek dohlížel na to, abych si nakládal postupně a svůj návrat neuspíšil. V přípravácích jsem prvních dvacet nebo třicet minut odehrál proti Dolnímu Benešovu.
Pauzu na sobě cítím. Stále ještě nejsem schopen absolvovat plnou porci. Nedávno jsme hráli v Českém Těšíně, nastoupil jsem v základu, ale dvacet minut před koncem mě trenér střídal. Měl jsem toho opravdu dost.
Tam jste mimochodem nastoupil na levé straně zálohy. Sedí vám tato pozice?
Většinou jsem hrával ve středu, tam ale má Krnov momentálně Marka Ostráka, Tomáše Moravce, Adama Ondru nebo Ondru Bartoníčka, proto jsem byl posunut na kraj. Trenér mě zkoušel postavit i do obrany, to však nebylo to pravé ořechové.
Jste krnovským odchovancem, strávil jste v klubu celý fotbalový život?
Prakticky ano. Po operaci zadních křížových vazů v koleni jsem si akorát na rok odskočil do Krásných Louček. Bylo to asi před třemi nebo čtyřmi lety. Rád na to vzpomínám, protože jsem tam přišel na jaře, podařilo se nám vybojovat postup do I.A třídy, kterou jsem následujícího půlroku hrál. Pak přišel návrat do Krnova.
Divize je tedy soutěžní strop, jehož jste dosáhl? Nezasloužil by si ji Krnov znovu hrát?
Dvakrát jsem si divizi zahrál a dvakrát jsme bohužel spadli. Podle mého názoru divize do Krnova jednoznačně patří. Kdyby se v klubu lépe pracovalo s mládeží, mohli bychom ji hrát pouze s vlastními odchovanci. Takhle se to muselo doplňovat hráči odjinud a nebylo to ono.
Současný klubový trend vám tedy musí vyhovovat. Krnov v současnosti už staví na svých hráčích.
To je pravda, momentálně můžeme být spokojeni. Stojí to na odchovancích a v týmu není tolik přespolních fotbalistů. Jediným dojíždějícím je Martin Sabó, ten už ale u nás v minulosti dvakrát působil, takže ho bereme za vlastního. (smích) Jsou tam kluci z Vrbna a okolí, ale také už je vnímáme jako Krnováky.
Co jste říkal na veleúspěšné jaro minulé sezony a jak vnímáte pomalý rozjezd svého celku do právě probíhajícího ročníku?
Jarní část se nám opravdu vydařila. Hráli jsme poctivý fotbal a mnohdy při nás stálo i štěstí, kdy jsme skórovali třeba v devadesáté minutě. Obrana fungovala a moc jsme neinkasovali. Teď se hledáme.
Nevím, do jaké míry se na tom podepsal odchod Jakuba Houdka do Baníku, jinak totiž mužstvo zůstalo pohromadě. Potřebovali bychom se chytit několika vyhranými zápasy a vyvarovat se toho, abychom obdrželi branky v začátcích zápasů.
