Sezona byla nakonec úspěšná, s čím jste do ní šli?

Tohle byla moje třetí sezona u mužů. Pořád jsme tak nějak hledali, pořád jsme byli nespokojeni, nemohli jsme najít optimální složení kádru. Nebo ani ne nespokojení, ale pořád jsme prostě hledali, protože jsem chtěl, abychom hráli lepší fotbal. K tomu ale musíte mít nějaké hráče.

Fotbalistů tady prošlo dost, vesměs to byli Krnováci, hledali jsme nějaké optimum. Musíme samozřejmě počítat i finance, které jsou. Mužská kopaná je hodně o financích. Když loni postoupily do divize tři týmy, Lískovec, Petrovice a Nový Jičín, tak jsme si říkali, že by bylo dobré, kdybychom hráli do toho čtvrtého fleku.

Do týmu přišli úspěšní dorostenci jako Biskup se Šimčíkem nebo Cudrák. Vycházeli jsme taky z toho, co jsme měli. Navíc jsme lámali Kubu Šroma a Lukáše Krčmaříka, aby u nás zůstali. Začátek soutěže nebyl žádná sláva. Ale pak se začalo dařit. No a pak od zápasu s Rýmařovem na podzim, kdy jsme vyhráli 1:0, jsme byli najednou první.

Tak jsme si říkali, dobré, tak přezimujeme na prvním místě. Mně jako hráči se vždycky lépe hrálo na jaře v Krnově. Jaro už bylo o mnoho těžší, protože soupeři si na nás začali dávat pozor a lépe se na zápasy s námi připravili.

Jaro už tak jednoduché nebylo.

No na podzim s námi nikdo nepočítal a klukům to šlo. V zimě jsme se, myslím, dobře připravili. Letos byla na tohle dobrá zima, takže jsme mohli sehrát dost přípravných zápasů na naší umělé trávě.

Příprava se docela povedla. Slyšel jsem hlasy, že si vybíráme slabé soupeře. Ale v té přípravě to není o tom, jestli si pozvu Spartu Praha nebo nějaké Horní Dolní. Je to o tom, aby se hráči zase sehráli, aby si vyzkoušeli spoustu věcí, abychom našli optimální sestavu.

No a na jaře jsme v prvním kole porazili Frýdlant. Kluci pořád říkali: „My se o to chceme porvat, my si to chceme užít.“ Museli jsme je trochu krotit. Samozřejmě věděli jsme, kolik nás je, měl jsem pořád strach ze zranění. Ale pak to nějak z toho vyplynulo a pak už jsme věřil, že to kluci zvládnou.

Přezimovalo se na prvním místě, což bylo velké překvapení.

Řekl bych příjemné překvapení. V kabině nás bylo čtrnáct, tak jsme si řekli, že půjdeme od zápasu k zápasu. Věděli jsme, že první kolo máme Frýdlant a pak máme ty těžké soupeře hned za sebou, doma jsme vyhráli a s Hradcem remizovali. Hradec přes zimu výrazně posílil. A pak už jsme to drželi. Můj děda vždycky říkal: „Víš Tondo, není důležité vyhrát, ale být první.“ (smích)

Krizový moment byla prohra v Háji 2:4, přeskočila vás Pustá Polom.

Jsou některé týmy a některá hřiště, kde se prostě nepodaří zvítězit. Já jsem předtím říkal, že jsem v Háji ještě nevyhrál, a tím jsem to asi možná přivolal. Ale Háj obral nejenom nás, ale v dalším kole hned vyhrál i v Pusté Polomi 3:0. Celé jaro to bylo tak, že s kým jsme hráli my, hned v dalším kole s nimi hrála i Polom.

Jak říkám, týmy se na nás na jaře dobře připravily. Krnov, to je takové slepé střevo republiky, ale myslím si, že se nám povedlo vybudovat na fotbal dobré podmínky. Máme dobrý kolektiv, každý z těch kluků tady hrát chtěl a myslím, že bude chtít hrát i dál. Kluci si sedli nejen na hřišti, ale i v kabině. Je to mladý kolektiv, je tam spousta legrace, což musí být, aby to šlapalo.

Jak dlouho trvalo, než se tenhle tým složil dohromady?

No jak jsem říkal, ty tři roky zpátky se manšaft začal budovat a postupně se vykrystalizoval do dnešní podoby. Věděli jsme o hráčích, kteří jsou Krnováci a kteří byli různě po okolních týmech. No a my jsme si s Milanem (Halaška – asistent) řekli, že chceme ty Krnováky stáhnout zpátky k nám do manšaftu, ty co hráli v Albrechticích, Mikulovicích a já nevím, kde všude možně.

Přišel Míra Daříček, Honza Zelník, Ondra Bartoníček, Ríša Kozák, byl tu Standa Matějíček, a to byl zhruba ten základ. K nim jsme už dávali ty naše šikovné mladé kluky a doplňovali sestavu tak, jak jsme potřebovali.

Jak jste našli Krčmaříka se Šromem?

Kuba Šrom je u nás tuším druhý rok. V tom prvním roce se to tady trochu točilo. To tu ještě byl Martin Sabó z Opavy. Točili jsme to ještě s Mírou Daříčkem. Hledali jsme optimální složení útoku. Věděl jsem o Dominiku Lhoťanovi, je to Krnovák a nejlepší co se týče vápna, umí vystřelit levou i pravou nohou. To bylo zhruba před těmi dvěma lety.

A on právě říkal, že má ještě kamaráda. Tehdy nějak zrovna krachl Fulnek a Kuba tam hrál. To bylo v zimě. Tak jsem Dominikovi říkal, ať ho přivede. Podíváme se co a jak, no a první přátelák a Kuba to tam vpředu mydlil. Tak jsem si říkal, ty kluky tu musím dostat. Dominikovi pak skončilo hostování a Kuba Šrom chtěl dál pokračovat.

Pak se nám zranil Jirka Bačovský. Neměl jsem moc alternativ, tak jsem hledal toho druhého útočníka. Jednali jsme s Opavou, se kterou byly vždycky dobré vztahy. Bylo týden do soutěže. Lukáš Krčmařík byl po operaci kolena. Věděl jsme o něm, že je důrazný rychlý, technický, navíc ročník 1989, takže dobře zapadl a od té doby je tady.

Krnov má věkově velice perspektivní tým.

No jediný Ríša Kozák má sedmatřicet let. Honza Zelník má dvacet osm, což je ideální fotbalový věk, pak už to jde všechno dolů, pětadvacet, jednadvacet, dvacet. Takže relativně ti kluci můžou hrát spolu deset let. Říkám relativně, protože hodně těch mladých šikovných fotbalistů jsou vysokoškoláci, otázka je, kam je vítr zavane.

K nim patří třeba Tomáš (Hudský), Dan Biskup s Jirkou Šimčíkem se dostali na výšku, Taras Furtchak je na vysoké, Tomáš Heinzke taky, takže teď je otázka, jak to studium půjde skloubit s fotbalem v Krnově. Celou sezonu jsem slyšel, jak se vesnice jako Pustá Polom nemůže rovnat Krnovu. Jenomže to jsou báchorky, co vždycky někdo vypustí.

Ukažte mi jednoho hráče, který je z Pusté Polomi. Odtamtud je hrozně blízko do Ostravy, kde se najdou tisícovky šikovných fotbalistů. Navíc tam jsou právě ty vysoké školy, odkud mohou tyhle týmy čerpat. Z Ostravy je pořád blíž do Polomi než do Krnova.

Do Polomi kdysi jezdila šalina, je to nějakých patnáct kilometrů. My jsme nastaveni jinak. Krnov si musel vždycky vychovávat svoje hráče. Od žáků přes dorost až k mužům, plus spolupracovat s okolnímu kluby jako Chomýž, Krásné Loučky, tam je taky fůra nadějných kluků.

Může se stát, že vám vysokoškoláci v příští sezoně odejdou?

To ne, to si zase nemyslím. Ale bude to pro ně náročné. Samozřejmě jim nechci upírat vzdělání, to v žádném případě. V dnešní době to je potřeba víc než kdy jindy, ale kluci se to budou muset pokusit skloubit tak, abychom to zvládli. Aby, i když budou na výšce někde daleko, tam něco dělali, pracovali na sobě.

Protože pak se to domů sjede v pátek a o víkendu se hraje. Navíc soutěž je náročnější, bude techničtější, důraznější, možná i rychlejší, uvidíme.

Technická soutěž by vám mohla sedět, máte technické hráče.

Z tohohle hlediska si taky myslím, že by nám ta divize mohla sedět. Ale strašně brzo se začíná, 7. srpna je už první kolo, takže se na ten start budeme muset dobře připravit. Moc toho volna nebude. Budu mít s klukama, s každým zvlášť, osobní pohovor, co se mu líbilo, co se mu nelíbilo, jak to bude dál. No, jak říkám, uvidíme.

Vaše útočné duo Šrom-Krčmařík bude pokračovat v Krnově?

To je ještě předčasné. Tu otázku nechám otevřenou. S hráči se jedná, je nám jasné, že kádr musíme posílit. Divizi nemůžeme hrát v tom počtu, v jakém jsme hráli letos. Musím samozřejmě vědět, co bude nejlepší pro tým, pro kolektiv. Chceme samozřejmě zase vycházet z krnovské osy, ale posílit musíme.

Přechází k nám i sedm hráčů z dorostu. Někteří jsou na hostování, někteří jdou na školy, jak už jsem říkal. Teď se nebavím, jestli nově příchozí dorostenci na to budou mít. Šanci dotanou, ať se o to místo porvou. U mě nikdy nehrál roli věk, ale fotbalovost, šikovnost a hlavně to, aby hráč dodržoval ty úkoly a pokyny, které se v kabině řeknou, aby hrál pro tým a nechal na hřišti maximum.

Musí naslouchat trenérovi a věřit, že to ten trenér myslí dobře.

Jak jsou na tom dorostenci potažmo krnovská mládež?

U mládeže to je vždycky o ročníku, někdy se povede, někdy se nepovede. Byli tam šikovní kluci. Někteří se odstěhovali, teď do toho samozřejmě škola, někomu to jde lépe, někomu hůř. Těch sedm, co přijde do mužů, půjde s ostatními na stejnou startovní čáru a bude mít možnost se o místo poprat.

Na skládání mužstva není moc času, ale jsem rád, že ti kluci chtějí. Sami víme, v jaké jsme dneska době. Samá televize, počítače a pak všichni brečí nad tím, že dítě neudělá kotoul a má takový batoh, že se nemůže ani pořádně hnout. Ale to je asi problém generační. Za nás byly jedny boty, jedny tepláky, v devět jsme bouchli dveřmi a v šest večer přišli. Pořád jsme byli v pohybu.

Měli turnaje na sídlišti. V zimě se hrál hokej a každý chtěl být Jari Kurri. Ve fotbale zase Maradona, Hoeness, Beckenbauer, každý chtěl být Platini. A zase to něco přineslo, kopírovali jsem finty a hráli jsme dlouho. Dneska ti kluci všichni chtějí Nike. Ale o tom to není, mít značkové boty a značkový balón. Schází jim to, aby zůstali déle na hřišti, aby tomu sportu dali o něco víc než ostatní. Slyší to odevšad z médií.

Můžu polemizovat, proč si vybrat zrovna ten sport a proč ne tamten sport. Fotbal je pořád světový fenomén. Sleduje ho nejvíce lidí, je to nejmasovější sport, kvůli fotbalu se střídají vlády. Ale je to hrozně zmedializované. Oni chtějí být hned Ronaldo, pak zas hned Messi, ale už neví, že i tihle páni fotbalisté museli tvrdě makat.

Dneska je mládež hodně jiná, než tomu bylo před lety, zlenivěla.

Ale oni si kluci pak uvědomí, že aby se něčeho dosáhlo, tak se musí makat. Samozřejmě stane se, že člověk ten trénink nestihne třeba kvůli rodinným věcem. Ale takové „nechce se mi, tak nejdu, napíšu jenom SMS“, tak to se mi nelíbí. Za nás žádné mobily nebyly, na ten trénink jsme museli přijít. Když dotyčný nepřišel, trenér si udělal v docházce křížek. Samozřejmě pak se muselo zdůvodnit, proč člověk nepřišel.

Já když jsem šel na trénink, bydlel jsem na sídlišti, trénoval nás pan Hrbáč a pak pan Helebrant z Opavy. Za pana Hrbáče jsem už v té uličce u Barbary u hřbitova měl tak sevřený žaludek, tak jsem se třepal. Byly trošku jiné nároky. Když byly nějaké výběhy třeba dvacet kilometrů, tak jsem se vždycky táhl až na konci. Když jsem začínal na Lokomotivě, tak nás trenér dalekohledem pozoroval, jestli běžíme. Bez toho to nejde.

Dneska je fotbal rychlejší, rozhoduje strašně moc dynamika. Samozřejmě některý hráč na to má, některý ne. Natrénovat se to dá. U těch mužů je to zase už více o přehledu, tam se musí hrát víc hlavou.

Jaký je moderní fotbal?

Dneska je fotbal o tom, držet míč, ale aby byl v pohybu. Narážečky na malém prostoru. Proto dneska obdivují všichni Barcelonu. Ta nepůjčí hostům balón, vypadá to krásně, ale je to hrozně těžké provádět. Na to musí být fyzička. To vypadá, že hráči hrají ve stoje, ale je to naopak všechno o pohybu, změně místa. Je to všechno pod tlakem.

Kluci to na tréninku taky chtějí zkoušet, chtějí to hrát. Ono to vypadá, že je to jenom hra. Tak my hrajeme třeba proti sobě v počtu šest na šest nebo osm na osm, hrajeme to na počet přihrávek, kdo jich udělá víc, než jim to protivník sebere. Hráči se tak učí hrát pod tlakem, ale nezbavovat se zbytečně míče.

Krnovský tým se prezentuje technickým fotbalem.

O to jsme se vždycky snažili. Řeknu to tak. Někdy se do té hry dává strašně moc vysoké školy, dělají z toho vědu hlavně v dnešní době. Když si přečtete něco od starých praktiků, trenérů, všichni tvrdí, že fotbal je nejjednodušší hra o tom, přesunout co nejrychleji míč na polovinu soupeře. Co jsem ale nesnášel jako hráč, to jsme hrávali ještě na škváře, i teď jako trenér: Někam to kopni a dobré. To nenávidím.

Proto se snažím o to, aby náš tým hrál technický a efektivní fotbal, který má myšlenku. Když je dobrý terén, tak nikdy nejsem zastáncem nějaké nakopávané, ale vždycky kombinační hry po zemi. I podle toho jsem si vybíral hráče, které teď v mužstvu máme. Pokaždé chceme hrát takový fotbal hlavně pro diváky.

Proti soupeřům, kteří jen nakopávají, se vám asi špatně hraje.

Jsou takové týmy. Mají hráče vyšších postav a už ten kluk se těžce brání, už je tam spousta standardních situací, je to taková trma vrma. Když je větší hřiště, tak se tam de facto potírá síla. Zase ten vysoký a silný kluk musí s tím malým běhat a musí vynaložit více energie.

Před lety byl trend mít v předu urostlého hráče. To byla éra Honzy Kollera, mimochodem vynikající fotbalista, který se těžko brání. Ale potom to všichni kopírovali. A pak přišlo Španělsko se svými průměrně urostlými hráči a začali hrát úplně něco jiného. Podívejte se třeba na Messiho z Barcelony, je malinký. Nazval bych ho krnovskou velikostí, protože kam my přijedeme, tak jsme takoví bojovníci ve vysoké trávě. Ale to tak bylo v Krnově vždycky.

My jsme nikdy nebyli moc vysocí, ale o to zase byli ti hráči techničtější. Takže jak říkám, dneska se z fotbalu dělá zbytečná věda. A každý trenér by lhal, kdyby řekl, že nechce hrát technický fotbal. Ale na druhou stranu na to musí mít hráče. Musí se to v těch hráčích pěstovat od mala, od přípravek, žáčků. Nutit je do toho, aby hráli technicky.

Nadcházející sezona je za dveřmi, budete mít nezvykle krátký čas na letní přípravu.

No kluci si nestihnou ani fyzicky ani psychicky odpočinout. Byli jsme zvyklí, že se začínalo někdy 14. srpna. Letos začínáme o týden dřív. Ale máme tam mladé kluky. Samozřejmě teď nebudou k dispozici všichni, protože mají zaplacené zájezdy a jedou na dovolenou s rodinami. To vždycky chci, aby jeli hned z kraje prázdnin, ať pak už můžeme začít trénovat pořádně.

Hlavně musíme mužstvo trochu posílit a udělat to tak, ať hrajeme v divizi důstojnou roli. Chceme hrát útočný, líbivý fotbal pro diváky. Byl bych hodně rád, kdybychom byli v tom středu tabulky.

Jak je klub na divizi připraven co se týče financí?

No musí se do toho vložit nemalé prostředky. Vyšší soutěž znamená i vyšší nároky na financování klubu. Když někomu dneska řeknu, že potřebujeme 400 tisíc, tak se se mnou ani nebaví. Takhle když se raduje, když se slaví, tak vás všichni plácají po ramenou, ale nebýt toho, že kromě hlavního sponzora tady je spoustu těch drobných, většinou mých kamarádů, kteří nám dají tady pět, tady deset tisíc, tak by to bez toho nešlo.

Ale musíme se na to dívat celkově. Naše firma sponzoruje i hokej, i do basketu dává něco děvčatům.

Jak funguje spolupráce s městem?

Hodně mě mrzí postoj města. Pro mě nejhorší ranou je, že je třetí týden po postupu do divize a z města nám nikdo nepodal ani ruku. Mě bude příští rok padesát a tady de facto celý život žiju a není mi jedno, jak to město vypadá, kam se ubírá. A připadá mi to, že to jde spíše od desíti k pěti. Teď to myslím jako občan města Krnova. Nad tím by se na příslušných místech měli zamyslet.

Někde stříhat pásky a bouchat „šampáněm“ je krásné, ale to, že se z města vůbec nikdo nezajímal a nezajímá, to je pro mě dost rána. Nevím, jestli se to vůbec dělá v civilizované době a co si o tom vlastně máme myslet, že v Krnově vyhlásí osobnosti roku už teď. Když fotbalistky Olympie Bruntál vyhrály divizi a postoupily, tak jim za to město hned poděkovalo, poblahopřálo a tady?… Nerozumím tomu.

Ale to je otázka pro některé jiné, nechci přímo říct dobře placené. Nám to prostě není jedno. Samozřejmě je tu otázka rozpočtu a financování kultury a sportu. Je to ale otázka trošku oddělit výkonnostní sport, nejen fotbal, ale celkový sport, od toho zájmového, což tady moc není. Ale to je zase na širší jednání. Podívejme se jinde. Někde to funguje, někde ne. Tady to pořád nefunguje.

Jaké má krnovský fotbal zázemí?

Samozřejmě jsem rád, že máme výborně udržované hřiště, to bych chtěl moc poděkovat. Máme super trávník, který nám všichni závidí. Jezdí tu mužstva a říkají, že máme jedno z nejlepších hřišť, na kterém kdy hrála. Jsem rád, že děti do fotbalu jdou, že máme základnu. Sehnalo se moc peněz na umělou trávu, za to městu moc děkuji.

Ale to zázemí, kabiny jsou v hrozném stavu. Od roku 1974 se s tím nehnulo. Má to pod palcem správa majetku města a když tam napíšete, tak na to nikdo nereaguje, nedojde ani k žádnému jednání. Naše zázemí je opravdu čtyřicet let staré. Platíme si veškeré energie a v kabině máme stará elektrická kamna, která sežerou tolik energie jako celý panelák.

Přitom kdyby někoho napadlo natáhnout tam kus parovodu, tak by se to vyřešilo. Dole, kde můžou být další šatny, je to prohnilé. Ale to je otázka tohoto města, těchto lidí, kteří jsou za to placeni. Já jako soukromník ve firmě, kdybych takhle fungoval, tak nevím, to asi zkrachuju. Peníze měst jsou neefektivně utráceny a kdo ví, kolik milionů je někde uložených v šuplíku. Takže toto nás všechny, co v Krnově fotbal děláme, hodně mrzí.

Je ticho po pěšině. Spíše se ještě vynořují lidí závistiví, podlí. Bohužel je smutné, že v jiných městech prostě rozvoj sportu funguje, v Krnově ne. Ti Němci, co tu byli před válkou, ti se možná obracejí v hrobech nad tím, co se tady děje. Tady se bijí dvě politické strany, jestli bude bazén tam nebo onde, hala bude nebo nebude, a pak z toho nakonec není nic. Občanská vybavenost města je hodně slabá.

Co si přejete do nové sezony?

Určitě abychom hráli dobrý fotbal. I když soutěž nebude jednoduchá. Důležité bude, jak do ní vstoupíme. Kluci se na divizi těší, udělají všechno pro to, aby vyhrávali, a kdyby to sportovně nevyšlo, tak přece svět nekončí.