Slušnou fotbalovou kariéru má za sebou Kamil Vrba. Dnes osmapadesátiletý borec dirigoval obranu Ostroje Opava ve druhé lize. Vedle toho byl i součástí jakubčovického příběhu. Zahrál si také třetí ligu za Krnov. A aby toho nebylo málo, ve sbírce svých úspěchů má také zlatou medaili v sálové kopané v barvách malohoštických Medvědů. Vrba hrával klasického stopera zametače, na vlastní kůži poznal, co je to hrát zápasy na škváře.

„Fotbal se za ty roky posunul dál, klasického stopera, kterého jsem hrával, už na hřišti nevidíte,“ pousmál se Kamil Vrba. Ke své zkušenosti se škvárovým hřištěm řekl: „Po návratu z vojny zpátky do Kylešovic hrál klub I .B třídu na škváře. Byl to celkem zážitek. Někteří mladí by si měli takový terén vyzkoušet. Pak by si fotbalu ještě více vážili.“ Kamil Vrba vynikal velkým přehledem ve hře. V barvách Ostroje Opava ochutnal druhou nejvyšší soutěž, patřil k pilířům defenzivy. Slavnou dobu Kaučuku už nezažil. „Do opavského klubu vstoupil velký sponzor Kaučuk Opava, klub si tak mohl dovolit přivést lepší a mladší fotbalisty. Měl jsem navíc po operacích obou achillovek a v jednatřiceti letech přestoupil do Krnova,“ přiblížil trojnásobný dědeček.

I když z Opavy odešel, fandit jí nepřestal. „Když byl čas, zápasy jsem navštěvoval, tedy do doby, než do klubu přišli Ukrajinci z Poltavy. Musím přiznat, že tehdy jsem na fotbal v Opavě zanevřel. Bylo mi smutno z toho, co se v klubu dělo,“ přiznal Vrba s odstupem času. V současné době je jeho Opava na sestup z ligy. „Takový už je fotbal, patří k němu jak vítězství, tak porážky. Když ale vidím některé zápasy, tak mi v nich chybí bojovnost. My jsme taky prohrávali, ale alespoň jsme soupeře pokopali. Nedali jsme svou kůži lacino. To mi dnes chybí,“ podotkl Kamil Vrba.

Po konci v Opavě to vypadalo, že Kamil Vrba půjde svou kariéru dohrát do Krnova. Ani on sám netušil, že před sebou má ještě sedmnáct sezon aktivního hraní. „Poprvé jsem se do Krnova dostal, když mi bylo nějakých šestadvacet let. Po půlroce jsem se ale přesunul do Opavy, kde jsem zůstal šest let. Při mém druhém krnovském působení jsme se, tuším, z I.A třídy probojovali až do MSFL, v té jsme dokonce do posledního kola soupeřili s Ratíškovicemi o postup do druhé ligy,“ přinesl Kamil Vrba další vzpomínku.

Samostatnou kapitolou v jeho kariéře byly Jakubčovice. „Pan Hájek měl kamenolom, slíbil, že tam nasype nějaké peníze a klub se bude rozvíjet. Tehdy jsem působil ve Velkých Hošticích, bylo mi šestatřicet let. Myslel jsem si, že tam budu hrát do té doby, než padnu,“ usmál se Vrba. „Když za mnou přišel pan Hájek a navrhl, abych si šel zahrát nejnižší soutěž do Jakubčovic, měl jsem za to, že se zbláznil. Nakonec jsem se nechal ukecat. Tohle angažmá mi přineslo krásných dvanáct let. Poznal jsem tam plno známých. Vídávám se s fanoušky, kteří jezdí na Opavu,“ vrátil se k angažmá v „Oderském Kaprunu.“

„S Jakubčovicemi jsem zažil snad devět nebo deset postupů. Když už začal klub fungovat na profesionální bázi, tak my starší jsme přešli do béčka, které také každý rok postupovalo. Na angažmá v Jakubčovicích vzpomínám opravdu hodně rád,“ zdůraznil Vrba.

„Měl jsem štěstí, jak na trenéry, ať už to byl Lojza Grussmann v Jakubčovicích, nebo Honza Baránek. Dali mi šanci si kariéru prodloužit. Navíc jsem měl kolem sebe mladé spoluhráče, kteří byli dobře ukočírovatelní, vše bylo podtrženo výbornou partou. Když to shrnu, byl to fotbal o radosti,“ svěřil se bývalý vynikající obránce.