I díky účasti čtyřiačtyřicetiletého odchovance Baníku Ostrava se nakonec na malého chlapce podařilo vybrat 143 tisíc korun. „Krásná částka,“ řekl v rozhovoru pro Deník Jankulovski, jehož bradu značně zahalily vousy.

Ačkoli své působení v duelu ukončil asi po dvaceti minutách kvůli poraněnému svalu, byl rád, že pozvání organizátorů přijal. „Bylo to fajn, super akce. Takových se vždy rád zúčastním, a i když mi to u nás nechybí, v tomto případě to asi přehodnotím,“ prozradil Marek Jankulovski.

Nohu jste si poranil při sprintu, že?

Měl jsem tam jeden, při kterém jsem to cítil. Pak jsem to ještě zkoušel, ale už se mi to seklo a nemá cenu to příliš pokoušet. Možná by to šlo, ale zdraví je jen jedno a nerad bych se v pětačtyřiceti léčil a běhal po doktorech.

Jak se vám ale hrálo?

Právě že jediným problémem je, že jsem dlouho nehrál. Snad naposledy na nějaké exhibici tři roky zpátky s AC Milán, takže to potom všechno samozřejmě bolí. (pousměje se) Trochu se mi seknul sval, ale to je v pohodě. Jsem rád, že jsem tu byl. Lidi přišli, byla to zábava, navíc pro dobrou věc. Jen pro příště bude třeba trochu potrénovat, protože věk člověk nezastaví. A i když se nějak hýbete, tak tady je to něco jiného. Ale jinak jak říkám, super akce, krásná sobota.

Přiznáváte, že jste dlouho nehrál, nicméně hned od startu jste byli dáni s Janem Laštůvkou do středu zálohy…

No, tak to víte, ve středu je vždy ten mozek. (usmívá se) My jsme si hned dělali srandu, že tam se nejméně běhá, budeme mít blízko dozadu i dopředu. Ale bylo to fajn. Na Laštym je vidět, že se už v devětatřiceti baví fotbalem, takže super. Jsem rád, že vedle fotbalu jsem se viděl s některými kluky po delší době a na takových akcích se rád budu objevovat dál, protože dosud toho bylo fakt málo.

Tomu se ale těžko věří…

Jezdím na exhibice s AC, ale u nás… Jasně, pozvánek je spousta, ale nějak mi to nechybí. Na druhé straně možná teď to člověk probere a začnu se připravovat, abych si zahrál. Pořád je fotbal to, co umím asi nejlíp. Tady jde navíc o srandu, potkat se s kluky. Jak říkám, nehrál jsem dlouho, ale musím to změnit.

Co soudíte o charitativní myšlence Šachtaru BO Ostrava?

Mám k tomu kladný vztah, už jsem v podobných věcech působil. Když mám čas, rád pomůžu, jen se toho musím osobně účastnit, protože jinak to nemá úplně tu váhu. Tohle je ale super myšlenka. Szturcík (Roman Szturc) mě s Rosťou Oleszem oslovili, jelikož se potkáváme. Myšlenka krásná, spojí se příjemné s užitečným, podpoří se dobrá věc a o tom to vždycky je. Perfektní.

Pojďme k fotbalu. Český národní tým skončil na pomalu končícím mistrovství Evropy ve čtvrtfinále. Jak byste ho zhodnotil?

Myslím, že úspěch. Postup ze skupiny jsem bral, že to není povinnost, ale rozhodně jsme tím neudělali díru do světa. Potom skvělý výsledek s Holandskem. S Dánskem byla velká očekávání, ale nezvládli jsme první poločas, tam jsme si to prohráli. Ale hodnotím to jako úspěch. Čtvrtfinále bylo asi maximem, co jsme mohli udělat.

Hodně se řeší, jestli je to úspěch, nebo spíše promarněná šance, jelikož Dánsko neměl být soupeř, přes kterého nejde přejít?

Víte, to tak je. I u nás to tak bylo, když si vzpomenu na semifinále s Řeckem. To mrzí dodnes, a i tento výsledek bude kluky také mrzet, protože to prostě byli Dánové. Když vypadnete s Italy, Angličany, nebo jinou fotbalovou velmocí, tak to vezmete, ale tohle je horší. Celkově to ale musíme brát jako úspěch.