Krnovští se během podzimu nevyvarovali zbytečných bodových ztrát a v mnohých utkáních zaplatili nováčkovskou daň. Jak vlastně hodnotí divizní poločas, tedy podzimní část soutěže, ten nejpovolanější, trenér Antonín Hudský?
Po dlouhé době je v Krnově divize, cítil jste nějaký ten nováčkovský elán, co by hnalo kluky dopředu? I když výsledky asi nebyly úplně podle představ.
Takovým přáním bylo udělat na podzim dvacet bodů, což jsme věděli, že to bude hodně těžké. A máme sedmnáct. Teď, když se dívám zpětně na ty zápasy, tak vidím, že se nám hlavně doma nějaké zápasy nepovedly, ze kterých body měly být. Hlavně ze začátku jsme ztráceli zbytečné body. Ale nemůžeme se vymlouvat na nějakou smůlu, protože my sami jsme nebyli moc produktivní.
Když to vzpomenu zpátky, první kolo v Opavě, to byl krásný první poločas, ale neproměnili jsme penaltu a plno šancí. I když nebyli jsme úplně v kompletní sestavě, ale dát ty šance, vypadalo by to utkání jinak. Každopádně z toho byla prohra. Ve druhém kole jsme měli doma Petrovice. Franta Kaštovský dal náš první divizní gól a byly tam další příležitosti. A pak ke konci obrovská chyba a ze tří bodů byl jeden.
Pak se jelo ven a zase jsme ztratili body těsně před koncem. Prostě celý ten podzim byl o tom, že jsme neproměňovali brankové příležitosti a sami jsme hloupě inkasovali. Ani brankáři se nepotkali s oslnivou formou, ale větším problémem byla slabá střelecká potence.
Ze všech zápasů mě nejvíce mrzí asi utkání v Mohelnici, kdy jsme vedli 1:0 a dostali zase po individuální chybě gól ve druhé minutě nastavení. Ty individuální chyby nás hodně srážely. Ta mužstva z druhé poloviny tabulky během podzimu posilovala. Hodně to bylo vidět právě na Mohelnici, která hrála pořád na dně, a když posílili o fotbalisty z HFK Olomouc a vyměnili trenéra, tak stoupali tabulkou nahoru.
My jsme tradičně stavěli na vlastních klucích, posil jsme měli minimálně, tradičně fotbalisty z Opavy. Úplný extrém je třeba Prostějov, tam není jediný hráč z Prostějova, a všichni viděli ta jména, jako třeba Hunal nebo Janoušek, bývalí prvoligoví borci. Ale právě zápas proti Prostějovu se nám opravdu podařil. Dali jsme rychle branky a tyhle hvězdy porazili.
Výborný byl domácí zápas s Kravaři, vlastně náš první vítězný. Podařilo se nám dovézt i důležité body z venku, vyhráli jsme v Novém Jičíně, ve Slavičíně, ale bohužel jsme ty dobré výsledky z venku nepotvrdili doma. Prohráli jsme s Brumovem. Ten byl po fotbalové stránce vynikající, v první půli nám prakticky nepůjčili balon.
Divize se ukázala jako hodně vyrovnaná soutěž. Získáte tři body a jste o čtyři příčky nahoře, ztratíte body a jste rázem dole.
Je to obrovsky vyrovnaná soutěž. Teď je to na té tabulce krásně vidět. My jsme jedenáctí, ale jak nahoru, tak dolů je hrozně blízko. Lituju pořád těch zbytečných ztrát. Náš nejhorší zápas celého podzimu byl podle mě ten domácí s Havířovem, kdy jsme prohráli 2:3.
Ale abych nemluvil pořád negativně, musím ty naše kluky taky vyzdvihnout. Nemají to jednoduché. Padesát procent je studentů, padesát procent kluků, co tady dělají doma. Takže ani s tím tréninkem přes týden to není jednoduché. Studenti jsou po celé republice, někteří mají šichty, takže se stane, že se nás sejde na tréninku pět sedm.
Opaváci trénovali v Opavě, třeba Roman Švrček s áčkem SFC, takže přijeli až na páteční trénink a pak o víkendu hurá na zápas. Takže v každém případě chci klukům poděkovat, že to vydrželi. Myslím, že herně to rozhodně není špatné, hrajeme docela pěkný fotbal. A jak už jsem řekl několikrát, já svým klukům věřím a uvidíme na jaře. A jestli to bude poslední divizní jaro, nebo přijdou ještě další, to uvidíme. Ale samozřejmě věříme.
Vaší filozofií je sázet hlavně na místní fotbalisty, odchovance. Po postupu do divize se kádr příliš nezměnil. Jak si podle vás kluci zvykli na vyšší soutěž?
Oni sami vidí, že v té divizi je to trošku jiný fotbal než v kraji. Ale na druhé straně některé vypjaté zápasy v krajském přeboru byly teda větší jízda, když to tak řeknu, než teď v divizi. Tady máte zase kvalitnější fotbalisty, kteří si to dovedou lépe nahrát, dají si balon do nohy, vytvoří si lepší šance. Ale když pominu Orlovou a Šumperk, to jsou týmy, které jsou trošku někde jinde, tak s každým se dalo hrát.
V nové sezoně se v mužstvu představily prakticky jen dvě nové tváře, hráči z Opavy František Kaštovský, který přišel ještě před sezonou, a Roman Švrček, ten naskočil až v průběhu podzimu. Lukáš Krčmařík, byť je taky Opavák, už s vámi válčil i v kraji. Jak se osvědčily nové posily?
Franta měl před sezonou velké problémy s kolenem. Do toho podzimu neměl moc natrénováno, takže se s tím ze začátku trošku pral, ale během soutěže se rozjel a prokázal své nesporné kvality. I když je u nás na hostování, tak věřím, že jej v našem dresu uvidíme i na jaře.
Lukáš je taky výborný fotbalista, který už je u nás nějaký ten čas. No, když nebude dělat ty své zbytečné kličky do dvou protihráčů, ze kterých jsou pak zbytečné ztráty míčů, tak to bude ještě lepší. On je střelec, na podzim dával důležité góly, třeba vítězné v Novém Jičíně a ve Slavičíně. Oba, jak Franta, tak Lukáš jsou hodně mladí a perspektivní, musí se ještě pořádně vyhrát.
Roman Švrček k nám přišel po třetím kole, když jsme měli problém ve středu zálohy. Opava pak přišla s nabídkou, že nám uvolní Romana. V áčku místo neměl a béčko Opavy hraje taky divizi, my jsme to jenom uvítali. Roman byl pro nás hodně platný, je silný ve hře hlavou. Patří do druholigového kádru SFC, tak to musí být dobrý fotbalista.
Takže s posilami jsem maximálně spokojený. Jsem taky rád, že nám funguje ta spolupráce s Opavou. Ale co bude na jaře, to vám teď nejsem schopný říct, ještě je příliš brzo. Byl bych samozřejmě rád, kdyby u nás hráli i na jaře. Doplnění našimi kluky.
Je pravda, že ten kádr se příliš nezměnil. Neprodloužili jsme smlouvu s Kubou Šromem, což mi tedy spousta lidí vyčítala, ale už jsem chtěl nějakou změnu. A tak jsem mu to taky na tom jaře řekl. Poděkoval jsem mu za to, co tady pro tým odvedl. A pak jsme se poohlíželi po jiných hráčích.
Z dorostu přišel do mužů Honza Vavrečka, Lukáš Pecha, ale ten pak šel do Albrechtic a nakonec do Německa. Ale škoda je některých našich. Jirka Bačovský je pořád zraněný, to je mladý šikovný fotbalista. Když si dal dohromady jedno koleno, tak si pro změnu zranil druhé. To samé Tomáš (Hudský, pozn. aut.) pořád laboruje s kotníkem a více nehraje než hraje. Ale kádr zůstal pohromadě, samozřejmě kromě Opaváků, kde budeme jednat.
Podzim byl ve znamení zbytečně inkasovaných branek. Tým moc neumí hrát na čisté konto. I v utkáních, kdy se vedlo o dva tři góly, tak stejně jste aspoň tu jednu branku dostali.
Tak máme nakonec sedmnáct bodů, skóre jsme si taky trochu vylepšili, protože jsme měli skoro nejvíce obdržených branek. Teď těch devět proher, mnohdy zbytečných, kdy opravdu neumíme hrát na nulu nebo na remízu. Vždycky chyba a odevzdané body, hlavně doma mě to mrzí. Ty obdržené góly pramenily ze ztrát míčů. A na rozdíl od nás to soupeř vždycky dokázal využít, dokázal nás za tu ztrátu potrestat. Prostě to vždycky někdo trefil, ale o tom je fotbal.
Já jsem to ani nikdy nechtěl hrát nějak příliš defenzivně. Pro diváky je pořád hezčí zápas, který skončí 4:2, než 1:0. Chceme hrát moderní, rychlý fotbal. K tomu samozřejmě potřebujete hráče.
K tomu jsem se chtěl dostat. Jste nováčci v divizi, a většina nováčků se spoléhá spíše na obranu a betonuje, u vás je to ale jinak.
Snažíme se hrát tu divizi stejně jako jsme hráli v kraji, takže co nejvíce po zemi, kombinačně, míče do nohy. Máme technické fotbalisty, takže taková hra jim sedí. Samozřejmě se to musí natrénovat. Na takovou hru potřebujete fyzičku, takže ne vždy to jde. Proto všichni obdivují dneska Barcelonu. Ti hráči mají obrovský fyzický fond a pak vidíme, že soupeři skoro nepůjčí míč.
Zkusme probrat celou vaši sestavu po postech a hráčích. Začneme od brankářů, ti možná zůstali trochu za očekáváním. Taras Furtchak i Jakub Řeháček byli schopni chytit jasnou gólovou šanci, ale na druhou stranu také často chybovali při lehkých míčích.
Oba jsou dobří gólmani, kteří se zlepšují, ale je pravda, že podzim je nepotkal v nejlepší formě. Jsou mladí. Kuba Řeháček toho moc neodchytal ani na jaře uplynulé sezony, kdy byl na hostování v Mikulovicích, a tam seděl. Je to taky o tréninku, ale hlavně o tom si věřit.
Taras to samé. Je mladý. Některé ty situace, které v zápasech nastaly, nebylo vůbec jednoduché řešit. To se gólman naučí až věkem. Oba mají všechno před sebou. Musí víc trénovat, víc si věřit, víc komunikovat se spoluhráči. Je pravda, že některé góly, které dostali, byly dost zbytečné a vycházely právě z nedostatečné komunikace s obránci.
Obranná řada hraje prakticky ve stejném složení jako v kraji. Je tam sice více alternativ, ale ti hráči jsou už asi hodně sehraní.
Tak základem je stoperská dvojice Honza Zelník, Mirek Daříček, to jsou takové stálice. Taky se ale během podzimu nevyvarovali nějakých chyb. Honza není žádný rychlík, ale hraje hlavou, s přehledem. Míra je zase dobře rychlostně vybavený, takže se dobře doplňují.
Na levé straně hraje Ríša Kozák, ten je vlastně z celého týmu nejstarší. Je to takový poctivec, poctivě chodí na tréninky, pořád maká. Na druhé straně hrál většinou Dan Biskup, ten má velké předpoklady. Teď je na vysoké škole, takže to taky nemá jednoduché.
V posledních zápasech odehrál výborně kraj obrany Libor Dvořák. On nedostával ze začátku moc šancí, ale když ji dostal, dokázal ji chytit za pačesy. Má v týmu asi nejlepší fyzičku, společně s Mirkem Daříčkem.
Záloha doznala oproti krajskému přeboru pár změn. Prakticky jediný, kdo zůstal na svém postu je Ondřej Bartoníček.
Ondra Bartoníček je sice malý vzrůstem, ale má výborné fotbalové myšlení. Tím on ten výškový hendikep smazává. Vedle něho hrával Tomáš (Hudský, pozn. aut.), ale když se zranil, museli jsme hledat alternativu. Proto tam taky přišel Roman Švrček. On v Opavě hrával v obraně. Já jsme ho dal do zálohy, aby hrál takový defenzivní štít. A taky jsme ho chtěli využít při standardních situacích, protože je vysoký a hraje dobře hlavou.
Krajní záložníci se více točili. Naskakoval tam Jirka Šimčík, Jirka Bačovský, Marcel Cudrák, Lukáš Mitura. Hodně se to střídalo, protože vždycky se někdo zranil, tak jsme ho museli nahradit. Nebo jeden zápas zahrál, druhý zase ne. Jsou to všechno velice mladí hráči. Chvíli hrával pravidelně Marcel, ale pak měl zase problémy s kolenem. Takže na těch krajích se vystřídalo nejvíce hráčů.
A ty kraje jsou nejdůležitější posty, krajní beci a krajní záložníci. Krajní obránci musí podporovat útok a pokud tomu tak není, tak je to špatné.
A jako poslední, útočníci.
V předu byl Lukáš Krčmařík s Frantou Kaštovským. Mohl je ještě doplňovat Jirka Bačovský. Prakticky v každém zápase tam naskočil Honza Vavrečka. Útočníci se pravidelně dostávali do vyložených šancí, vždycky jsme jich v zápase měli spoustu. Neměli jsme tam sice takového klasického bombera, jako byl právě Kuba Šrom. Takového hráče, který, když se dostane do šance, tak to do té branky prorve.
V závěru podzimu k nám přišel na hostování ještě Christos Chalkias, který vždycky tu ofenzivu rozhýbal. To je moc šikovný fotbalista.
Nikdy jste ale neměl úplně celý kádr plně k dispozici.
No, během toho podzimu začali kluci vypadávat, protože pořád byl někdo zraněný. Ale pozitivní je, že jsem za celou dobu nemusel sahat třeba do dorostu a odehráli jsme celý podzim v sedmnácti lidech.
Vy máte oproti jiným klubům trochu užší kádr. Jak kvalitní je vlastně dorost. Mohli by dorostenci hned naskočit do mužské divize?
Od začátku asi ne. To jenom kdyby byl hodně velký problém a měli jsme hodně zraněných. Ale jsou tam kluci, kteří jsou talentovaní, teď mě napadá třeba Moravčík, ale i další kluci tam jsou. Ale já to pořád tvrdím. Když tam bude dobrý fotbalista, tak proč ho nevytáhnout do mužů. Třeba se tam někdo na jaře objeví.
Oba dorosty, jak mladší, tak starší, divizi hrají docela dobře, takže určitě máme velký potenciál. Jsou tam šikovní hráči. Vždycky je to velká výhoda, když vyrůstají kvalitní nástupci.
Je sice ještě brzo, ale přesto se zeptám. Jaké má krnovský fotbal plány a cíle pro jarní část sezony?
Tak cíl jsme si dali už před začátkem sezony, a to je udržet divizi. Samozřejmě nejen u nás jsou hráči na hostování do konce kalendářního roku, ale i u ostatních mužstev. Takže teď se rozběhne kolotoč jednání. My uděláme veškeré kroky, abychom divizi pro Krnov zachránili. Chtěl bych, aby ten kádr zůstal pohromadě co nejvíc, ať se nám vyhýbají zranění. Doufám, že přes Vánoce kluci moc nepřiberou (směje se).
Teď budou mít trochu volna a jen jeden trénink týdně, ať si odpočinou. Začneme zase v půli ledna. Ale když budou velké mrazy, tak to nemá moc cenu. I když 25. března, kdy divize zase začíná je brzo, ale hráči sami ví, že musí něco dělat. Ale teď hlavně klid. Jsou pokopaní, mají různé nevyléčené výrony, pochroumané vazy, takže ať chodí teď do bazénu, jedou s kočkama do aquaparku a zrehabilitují se. A na jaro do toho jdeme znovu.
Musíme tu divizi zachránit a udělat to pro ten region. Ani já tu nechci na konci jara sedět se sklopenou hlavou. Klukům věřím a uděláme všechno pro to, abychom divizi zachránili. Protože žádný jiný tým v regionu tak vysoko nehraje. Rýmařov hraje v kraji dole. Bruntál v I.A třídě taky dole, druhý Bruntál v I.B třídě, zase dole. A ti lidi si tady zaslouží, abychom předváděli dobrý fotbal.
Fanoušky máte bezesporu nejlepší v divizi.
Je to náš dvanáctý hráč. Je to sice fráze, ale u našich fanoušků to opravdu platí. Ale v Krnově vždycky chodilo hodně lidí. To platilo ještě když jsem hrával já, to chodily skoro tři tisíce. Teď máme největší návštěvy v celé divizi. Na každé domácí utkání je minimálně pět set, šest set diváků. To jinde není. Jedete ven a tam přijde sedmdesát, sto. Kolikrát hlásí sto padesát diváků a my se otáčíme, kde to napočítali.
V Krnově k neděli ten fotbal prostě patří. Máme výborné prostředí. Jsem za to strašně rád, že nám lidi fandí. Nikde jsem na fotbale neviděl tolik děvčat (směje se), přítelkyně přijdou povzbudit naše kluky, táhne je to na ten fotbal a to je dobře. Však fotbal se dělá pro lidi. Strašně mě to těší, že máme největší návštěvy.
Ale já jsem tomu věřil, že když budeme hrát dobrý fotbal, tak si každý udělá v tu neděli čas a na to hřiště přijde. Tím bych jim chtěl všem popřát zdravíčko, ať se na jaře setkáme znovu.
