I přes vysokou porážku šlo však pro ostravský celek o velkou událost. Na zřejmě největší utkání ve více než stoleté historii klubu přišlo přes sedm stovek diváků. Nechyběl ani Lumír Bryndáč. Sedmasedmdesátiletý bývalý hráč, mládežnický trenér a především fanoušek Unie je na Hlubině od začátku padesátých let.

Už jako hráč měl možnosti odejít, vždy ale zůstal a klub mu přilnul k srdci. „Tato fotka je ze soustředění v Beskydech. Tam jsme jeli jako dva týmy – mladí a staří. Ti byli bývalí hráči Baníku. Hlubina totiž byla jeho odnož,“ ukazuje v rozhovoru pro Deník Lumír Bryndáč a projíždí další desítky let staré snímky, na nichž je v žácích či dorostu.

Další fotky hospodě u hřiště pak dokazují, že se zde objevila zajímavá jména. Například kapitán hokejových mistrů světa 1948 Vladimír Zábrodský, nebo ve své době nejlepší fotbaloví brankáři světa – František Plánička, či Lev Jašin. „Měli tady nějaké setkání, tak se přišli podívat,“ přibližuje Bryndáč.

„Také jsem zde hrával třeba s Pepou Mikolášem,“ zmíní někdejšího skvělého hokejového brankáře. „Vždy scházeli sportovci zvučných jmen a po sportovní stránce je Hlubina celý můj život, protože s ní jsem vyrůstal a zažil jsem nejlepší léta. Naučil jsem se hrát fotbal, protože tu byli fotbalisté, kteří to opravdu uměli, zároveň i skvělí lidé po lidské stránce,“ pochvaluje si i dnes.

Ještě jako hráč zažil, když na pohárový zápas proti Přerovu přišlo až pět tisíc lidí. „To tu bylo ještě staré hřiště, taková návštěva se asi už opakovat nebude,“ myslí si Lumír Bryndáč. „Navíc kdysi byla Hlubina vyhlášená tím, že měla zimní turnaje, kde jezdil i Baník Ostrava nebo Vítkovice. Neposílali tu ten nejsilnější tým, ale i tak jste si mohl říct, že hrajete proti ligistům,“ dodává.

Nechybí samozřejmě ani historky. „Víte, já to beru jako srdeční záležitost a jako Ostraváci moc nemáme rádi Prajzáky. Já tam ale rád jezdím, ale také jsem tam dvakrát dostal po pysku,“ směje se.

„Jednou od takové staré báby deštníkem. Podruhé jsem pak skončil dokonce na policii, protože po zápase se spustila mela a nebožtík Arnošt Borovský mě bránil. Skončili jsme u místního soudu. Řešilo se to na agitačním středisku a soudkyně už předem řvala: ‚Ty já znám, už jsem to zažila. Já mu dám, já mu dám‘,“ vybavuje si Lumír Bryndáč. „Nakonec mě vedli v želízkách po Dr. Malého až na vysokoškolské ubikace. Nic z toho ale nebylo, jen jsme platili pokutu,“ podotýká dlouholetý fanda.

Po skončení aktivní hráčské dráhy sice chvíli trénoval benjamínky, jinak se ale stal výhradně fanouškem ostravského klubu. „Na každý zápas jezdím, ale my to nebereme jen jako sportovní zážitek, že jdeme na fotbal, ale i turistický,“ přibližuje.

Výsledek pohárového duelu ho nemrzel, s Karvinou bylo důležité si zápas užít. „Na fotbal se nedívám kvůli výsledkům, ale chci, aby mi mančaft ukázal, že něco umí, a že do toho jdou naplno. Myslím, že to kluci zvládli se ctí,“ uzavřel Lumír Bryndáč.