Kliknutím zvětšíte
Důkazem, že si Bartla váží, je i fakt, že mu byl prodloužený kontrakt o další dva roky. Odchovanec ostravského Baníku si nemůže polskou štaci vynachválit.
„Jsem v Częstochowe maximálně spokojený, a to jak po fotbalové, tak finanční stránce,“ říká pro Deník bývalý záložník Ostravy, Čáslavi, Hlučína, Žižkova, Liberce a Mladé Boleslavi. Momentálně se syn někdejšího ligového záložníka Vítkovic, Ostravy a Opavy, Jiřího, nemůže dočkat, až se soutěž po koronavirové pauze znovu rozjede.
„Jsem pořádně natěšený. V době, kdy se muselo nuceně stát, jsem si dával dohromady poraněnou achilovku. V pondělí začal tým trénovat pohromadě a jsem rád, že jsem mohl být jeho plnohodnotnou součástí,“ doplňuje Daniel Bartl.
Dane, v Polsku je o osudu Ekstraklasy jasno, začínáte sedmadvacátého května, od pondělí naplno trénujete…
Je to tak, všichni se těšíme. Bylo jasné, že je otázkou času, kdy začneme. Do fotbalu v Polsku teče hodně peněz z televizních práv. Fotbal už nám chybí, naposledy jsme hráli třináctého března. V pondělí máme první společný trénink, snad všechno bude dobré a opravdu sedmadvacátého začneme hrát.
Vám osobně paradoxně koronavirová pauza bodla. Vyléčil jste si poraněnou achilovku…
Je pravdou, že od února mě trápil zánět achilovky. Bolest se zvyšovala, hrál jsem pod prášky, po odehráni zápasu jsem dokonce až čtyři dny netrénoval. Vše vyvrcholilo v utkání proti Gliwicím, který jsme vyhráli a já dal i gól. Bohužel jsem musel v osmatřicáté minutě střídat. Poslední zápasy byly o velké bolesti, nyní je už ale všechno v pořádku. Na druhou stranu ale je velká škoda, že přišla nucená pauza, protože jsme měli výbornou formu a šli tabulkou nahoru.
V Polsku byla s koronavirem zavedena přísná pravidla, vy jste přesto mohl podstoupit léčbu ve Varšavě…
V Polsku bylo vše o týden později než v České republice. S českými spoluhráči jsme tak aplikovali roušky dříve, chodili jsme v nich ven a lidé se na nás divně dívali. Nicméně po týdnu Poláci pořádně přitvrdili. Byl doslova zákaz vycházení. Hrozili pokuty až třicet tisíc korun. Musím přiznat, že Poláci byli zodpovědní. Pevná pravidla vládla i v klubu. Nikdo bez souhlasu trenéra nemohl vycestovat z města, musel mít souhlas, i když chtěl vyrazit za rodinou. Co se týká mé osoby, klub mi vyřídil rehabilitaci ve Waršavě, v centru, kde se dávali dohromady pacienti po těžkých úrazech. Mě měl pod palcem bývalý kondiční trenér reprezentace. Společně s rodinou jsme bydleli v bytě od našeho trenéra. Klub měl zájem, ať se dám rychle dohromady, postaral se o mě a mohl jsem se léčit i v této omezené době.
Nováčkovská sezona se pro vás vyvíjí dobře, jste devátí a atakujete účast ve skupině, která bude hrát o titul…
Není to vůbec špatné. Sami jsme nevěděli, co můžeme od Ekstraklasy čekat. Přece jenom stále sbíráme zkušenosti, a to jako tým, to platí i o trenérovi. Někdo očekával, že budeme dostávat šišky, ale není tomu tak. Navíc se prezentujeme hrou, která je chválená. Hrajeme kompaktně, má to prostě hlavu i patu.
Navíc bojujete s handicapem. Nemáte vlastní stadion, své domácí duely musíte hrát v Belchatówě…
Je to tak. V týdnu trénujeme u nás, v pátek vyrážíme do Belchatówa, kde máme předzápasový trénink, přespíme na hotelu a jdeme do zápasu. Stadion je útulný, tribuny hned u hřiště. Musím smeknout před našimi fanoušky, kteří hodinu a půl jezdí, navíc situaci mají komplikovanou kvůli stavbě nové dálnice. Ani to je neodradí, klobouk dolů před nimi.
V Polsku jste spokojen? Loni ve druhé lize jste bojoval o místo v sestavě…
Když jsem přicházel do Polska, věděl jsem, že tým hraje na tři obránce. Trenér o mě moc stál, říkal mi, že ze mě udělá krajního útočníka, chtěl pro mě najít místo v sestavě. První sezona byla v tomto směru pro mě těžká, musel jsem hodně zapracovat na kondici. Všechno si sedlo, hraji halfbeka. Podařilo se mi vstřelit nějaký ten gól, přidat asistenci. Zapadl jsem do týmu, což je pro mě důležité. Musím zaklepat na dřevo, jsem maximálně spokojený.
Samostatnou kapitolou jsou fanoušci, atmosféry při zápasech na Legii nebo Krakově musí být zážitkem…
Ano, přesně tak. Tohle bylo pro mě velkým lákadlem. Zažil jsem něco podobného, když jsem hrál s Libercem Evropskou ligu. Tady v Polsku je zážitkem hrát na Legii, Lechu Poznaň nebo na Wisle. Hraje se na krásných stadionech, ty celé úrovni ligy dávají větší lesk.
Jak již bylo zmíněno, v tabulce jste devátí. Asi se moc nečekalo, že budete tak vysoko…
Předsezonním cílem byla záchrana. On první ročník pro benjamínka bývá vždy těžký, většina týmů ho má problém ustát. My jsme zatím čtyři kola před koncem základní části na devátém místě, chceme se porvat o titulovou skupinu, myslím si, že herně na ni máme. A pokud se nám to nepovede, tak mít takový náskok, ať nemáme sestupové starosti.
A co osobní život v Polsku?
Do Ostravy to máme po nové dálnici cca hodinu a půl. S manželkou jsme si rychle zvykli, naučil jsem se polsky, lidé jsou tady vstřícní. Máme nyní nový byt u přírody, jsme nadmíru spokojeni. Chci tady vydržet, co nejdéle. Mám nyní nový dvouletý kontrakt, navíc s roční opcí. Moc bych si přál zahrát na novém stadionu, který se bude stavět. Ani po finanční stránce to není špatné, Polsko mohu doporučit.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
