Jako brankář má gólům hlavně zabraňovat. Nicméně si už také vyzkoušel, jaké je to góly střílet, a to z pokutových kopů. „To víte, že jsem si nějakou tu penaltu kopl. V dorostu jsem to měl dokonce rád, v mužích jsem kopal tři. Tu poslední v barvách Chlebičova jsem ale neproměnil. Tím to pro mě skončilo. Už na ně nechodím,“ kroutí hlavou Kamil Janetzký.

Jeho Chlebičov hrál tenkrát v Horním Benešově. „Pamatuji si na to docela dobře. Vedli jsme tuším 4:0, sudí pískl pro nás penaltu. Běžel jsem přes celé hřiště. Gólmana jsem poslal na druhou stranu, jenomže míč jsem nasměroval metr vedle branky,“ přehrává si v hlavě inkriminovaný moment.

„Když jsem běžel zpátky do brány, volal na mě starší pán: Synku, stálo ti to za to,“ vzpomíná Kamil Janetzký.„Stává se, že kluci mě hecují, ať jdu ještě kopat, ale zařekl jsem se, že na penaltu už nikdy nepůjdu,“ říká zkušený gólman.

V jednom dílu populárního seriálu Okresní přebor šel také Jakub Kohák na penaltu, kterou nedal. „Skvělý seriál, viděl jsem ho několikrát. Scénku s Kohákem si dobře pamatuji. Tomu penaltu dokonce posvětil samotný majitel, a vidíte balon skončil v potoce,“ vrací se k jednomu z dílů fotbalového seriálu.

Byly doby, kdy Kamil Janetzký v posledních minutách zápasů běhal do vápna jako jedenáctý hráč na standardní situace. „Bylo to v momentech, kdy jsme se snažili o vyrovnání. Teď se ale do vápna nehrnu,“ přiznává.

Na to, že by se proti němu při penaltě postavil soupeřův gólman, si nepamatuje. „Možná někdy na turnaji, jinak ale ne,“ loví ve svých vzpomínkách. Akčním brankářům, kteří se tlačili do zakončení, vždy fandil. „Pamatuji si, že v Česku góly dával Radek Sňozík. Hodně akční byli Jihoameričané. Hodně mě bavili René Higuita nebo José Luis Chilavert,“ poznamenává Kamil Janetzký, kterému je osmačtyřicet let.

Momentálně chytá I.A třídu za Zlatníky, což je nejvyšší soutěž, ve které měl možnost působit. „Mám to kilometr z domu na hřiště, což je velká výhoda. Navíc v kabině je skvělá parta. Do týmu jsem přišel, když hrály Zlatníky I.B třídu. Musím přiznat, že postupovat se mi nechtělo, ale povedlo se,“ usmál se.

Je možné, že bude chytat klidně do padesáti. „Fotbal mě baví, strašně rád trénuji. Kdybych ale vycítil, že na to nemám, tak do branky nelezu. Baví mě také zápasová atmosféra, to jak se o fotbalu během týdne všichni baví. Co se týká konce, tak na ten ještě nemyslím. Uvidíme, co bude po sezoně. Se svým parťákem Přemkem Holušou si třeba řekneme, že přidáme ještě další rok,“ prozrazuje Kamil Janetzký.

Synovcem Kamila Janetzkého je záložník prvoligového Zlína Jakub Janetzký. „Kubu sleduji pečlivě. Když hrával v Opavě, nevynechal jsem jediný zápas. Snažil jsem se mu vždy radit. Bohužel on má svou hlavu a dělá si, co chce,“ práská na svého rodinného příslušníka.

Vedle nižších soutěží fandí stěbořický rodák také Slezskému FC Opava. „Ze současné Opavy je mi ale smutno. Strašně mě zklamalo, jakým stylem se klub v této těžké době vede. Po odchodu Aloise Grussmanna to jde s Opavou z kopce,“ zakončuje povídání Kamil Janetzký.