Spojení Adama Středuly s Krnovem vlastně vzniklo celkem náhodou. „Chtěl jsem se vrátit z Rakouska kvůli rodině, abych tam nemusel trávit celé dny. Byl jsem v kontaktu s kamarádem, který se zná s panem trenérem Murou. Udělali jsme takový zápas s Krnovem, chtěli jsme si vlastně jen zahrát, Krnov jsem ale zaujal,“ prozrazuje potenciální posila výběru Gustava Santariuse. „S trenérem Krnova jsme si zavolali a začal jsem s nimi trénovat. Jsme vesměs domluvení, jen teď čekám, jestli se ještě nenaskytne něco jiného, ale příslib už jsem Krnovu dal. Není to stoprocentní, ale naše spojení je na dobré cestě,“ usmívá se zkušený středopolař.

Petr Souček, trenér Břidličné
Trenér Břidličné Petr Souček: Musíme zapracovat na obranné fázi

Jak zatím probíhá aklimatizace? „Některé kluky už znám z dřívějších dob nebo třeba i z pracovního prostředí. Občas jsem se také na Krnov chodil dívat, takže obličeje mi jsou povědomé,“ hlásí. Za sebou už má v krnovskému dresu Středula i debut, odehrál zápas s rezervou Opavy, který Krnov prohrál 0:2. „Byl jsem s kluky pár dnů, soupeř proti nám byl kvalitní a bylo to hlavně o tom, abychom nedostali nějak moc. Musím ale říct, že co jsem v Česku trénoval, tak je Krnov na asi nejvyšší úrovni,“ chválí si Adam Středula, který je shodou okolností odchovancem právě Opavy.

Ve žlutomodrém dresu zažil jako úplný mladíček časy, kdy Opava hrála krajský přebor. „Je už to strašně dlouho. Bylo mi asi šestnáct roků, poprvé jsem okusil muže. Největším zážitkem bylo zahrát si před tolika lidmi, na první zápas jich přišlo snad tři tisíce. To jsem tehdy z dorostu absolutně neznal, byl jsem zvyklý hrát akorát před rodiči. Vzpomínám si, že jsem trochu míval i trému,“ usmívá se šikovný fotbalista.

Záhy však Adam Středula odešel do Rakouska. A v zemi našich severních sousedů se mu zalíbilo natolik, že se do ní dokonce přestěhoval. „Letošní sezona byla už třináctá. Za tu dobu jsem se tam stal nejlepším střelcem, slavil jsem asi čtyři postupy. Vystřídal jsem tam pár týmu, měl jsem štěstí na to, že jsme vždycky přestupovali s partou kamarádů. Kam jsme přišli, tam jsme to vykopali a postoupili,“ vypočítává Středula své rakouské úspěchy. „Teď jsem se ale kvůli rodině chtěl vrátit, byl nejvyšší čas. Třeba se tam ale ještě někdy vrátím,“ říká možná posila Krnova závěrem.