Osobnost Deníku

Český reprezentant vyrostl právě v Příbrami, pod dohledem táty, bývalého fotbalisty a trenéra.

Organizátoři McDonald's Cupu si vás vybrali jakožto patrona 25. ročníku. Váhal jste, zda tuto roli přijmout?
Vůbec. Já turnaj sám hrál. Mám k němu krásný vztah, se školním týmem jsem byl na Svátku fotbalu. Mělo to jinou atmosféru než zápasy na klubové úrovni, to mě bavilo.

Pocházíte z Příbrami, odkud se do velkého fotbalu dostalo hodně fotbalistů. Je to náhoda, nebo čím to, že tohle okresní město válcuje populačně silnější lokality?
Neřekl bych, že je to náhoda. Nevím, zda na někoho náhodou nezapomenu, ale za poslední období tam vyrostli také Barák, Slepička, Matějů, Jedlička, Wágner, zesnulý Rajtoral. Myslím, že značnou roli hraje škola a přístup. Už ráno jsme měli tréninky. Nebyl to jen fotbal, vše od gymnastiky po plavání. Vím, že to tam drží dodnes.

Máte na mysli ZŠ Březové hory, která v roce 2022 vyhrála celý McDonald's Cup?
Ano, právě tu. Je to specifická škola, která žije fotbalem a je propojená s místním klubem. Od pátého ročníku si lze vybrat sportovní třídu, která má upravený program a extra tréninky. Holky hrávaly basketbal, my fotbal.

Díval jsem se na vaši kariéru v žácích a podle všeho jste dojížděl do Prahy, protože jste hrál za Krč. Jaké to bylo?
Kdepak, to je omyl na Wikipedii. Za ten klub jsme hráli jen proto, že jsme vyčnívali. Šlo o to, abychom hráli s lepšími soupeři a ne jen soutěž, kde by zápasy končily 20:0 pro nás.

Když jsme u těch divokých výsledků, vybavujete si utkání, kdy jste dal nejvíc gólů?
Z mládeže ne. Akorát si vybavuju, že jsem často dával čtyři až šest gólů (úsměv).

Zbyhněv Hložek, otec Adama Hložka, nedávno v rozhovoru pro Deník vzpomínal a došlo i na vás. Viděl, jak jste dostal od táty facku za úmyslnou žlutou kartu. Byl na vás táta přísný?
Byl, ale nelituju, byl spravedlivý. Na tenhle moment si ani nevzpomínám. Co si pamatuju, tak to byl zápas, kdy jsme prohráli a já nepodal ruku soupeři. Těžko jsem kousal prohru, byl jsem z toho špatný. A on mi dal výchovně na zadek.

Stalo se tohle jen jednou, pak už jste takzvaně sekal latinu?
Asi tak. Troufám si říct, že jsem správný kluk, to jiní měli problémy. Táta mě jen usměrňoval.

Kdo měl na vaši kariéru zásadní vliv kromě táty?
Třídní učitel. Byl jím Tonda Barák starší.

Po základní škole jste opustil Česko. Vybral si vás slavný nizozemský klub Ajax. Zatímco pokračování vaší kariéry je dobře známé, o studiu toho moc nevím.
Nebylo to tak snadné, začal jsem na dálku individuálně studovat cestovní ruch, ale s fungováním v áčku Ajaxu to nešlo skloubit. Musel jsem to přerušit. Mám to tak dodnes.

Ale vy se rozhodně neztratíte. Vím, že kromě holandštiny umíte výborně angličtinu, teď se přidala němčina…
A to ještě nevíte, že jsem se začal učit také španělštinu jako samouk. Mně ty jazyky vždy šly, vyčníval jsem v nich.

Pojďme k fotbalu. Vaším spoluhráčem v Ajaxu byl Matthijs de Ligt. Šel do Juventusu, teď hraje jako vy v Německu, za Bayern. Jste ještě ve spojení?
Když proti sobě hrajeme, rádi si po zápase na chvíli promluvíme. Možná ještě víc jsem v kontaktu s Donnym van de Beekem, to je stejný ročník 1997 jako já, ten je ve Frankfurtu.

Když jsme u těch hvězd. Kdo byl vaším vzorem, když jste fotbal hltal jako teenager?
Nejvíc Ronaldo, pak Messi.

Tihle dva jsou za zenitem, mimo hlavní pozornost Evropy. Koho teď považujete za nejlepšího fotbalistu světa?
Těžká otázka, Kevin De Bruyne měl zdravotní problémy, ale ta kvalita je na vysoké úrovni. Potom samozřejmě Vinicius Junior, Kylian Mbappé.

Vaše snoubenka by řekla vás?
Tak to nevím (úsměv).

Podívejte se na poslední gól Václava Černého za Wolfsburg:

Pochází z Opavy, kde se zájem lidí dělí mezi fotbal a basket. Jak to mají u nich v rodině?
Budoucí tchán není úplně do fotbalu, maminka trochu víc. Zrovna v dubnu byli u nás a dívali jsme se spolu na zápas mezi Opavou a Spartou.

Narodila se vám dcera. Už si malujete, jak si s ní jednou budete kopat do balonu?
To je předčasné. Navíc, fotbal mám u ní zakázaný…

Co byste směrem k fotbalu i turnaji poradil klukům, holkám a jejich trenérům?
Fotbal je v mých očích nejkrásnější sport, který byl kdy vymyšlený. Každému by měl přinést úsměv. Patří k tomu chtíč, bojovnost, ale hlavně radost, zábavu a nezapomenutelné zážitky.