Nejvíce zážitků má logicky z Liverpoolu, spoustu toho prožil i v národním týmu… „A o škole bych mohl vyprávět také dlouho,“ rozesmál se Vladimír Šmicer v rozhovoru pro Deník. Muž, jenž loni oslavil padesátiny, prozradil třeba i to, že na tělocvik šel, ač byl nemocný.
Jste ročník 1973, do balonu jste začal kopat v době, kdy vládli komunisté. Dnes jsou možnosti dětí úplně jinde, mám pravdu?
Vím, na co se ptáte. Dětem chybí pohyb, zábava s ním spojená. Z každého nebude profesionální sportovec, to je jasné, ale jakákoli pravidelná pohybová aktivita má smysl. Nejen pro zdraví. Parta, jaká se může vytvořit třeba během fotbalového turnaje, leckdy přetrvá dlouho do dospělosti.
Bavíme se i kvůli McDonald's Cupu, největšímu mládežnickému turnaji v Česku. Za vašeho mládí nic takového nebylo?
Tak velká akce ne, ale i za komunistů existoval školní turnaj. Pamatuju si na to, jak jsme ho hráli, dokonce jsme s týmem postoupili do Teplic. Tam jsme schytali debakl.
Předpokládám, že jste nehráli jen fotbal… Jak v osmdesátých letech vypadal tělocvik Vladimíra Šmicera?
Byl to vážený předmět, pan učitel se těšil úctě a respektu. Omluvenky tehdy neexistovaly, když jste byli ve škole, šli jste i na tělocvik. Já jednou cvičil, ač jsem byl nemocný.
Na co se tehdy kladl důraz?
Hodně na úbor (smích). Ale teď vážně, naučil jsem se pohybové dovednosti, takovou tu všestrannost. Přeskok přes kozu, přes koně. Bylo to normální. Až když jsme byli starší, začalo se hrát, zdaleka ne jen fotbal, hodně házená, basket.
Zážitek letošní sezony: Liverpool na Spartě
Když se zeptáte Vladimíra Šmicera na Liverpool, rozsvítí se mu oči. Jako se to stalo na jaře, když jeho někdejší klub přijel na Spartu. „To byl zážitek,“ vrátil se k osmifinále Evropské ligy. Liverpool tehdy vyhrál jasně 5:1 a 6:1. Letenští to asi neuslyší rádi, leč Šmicer je vůbec nepochválil. „Názory jsou různé. Sparta chtěla hrát stejný fotbal jako v lize, držet se své filozofie, ale to byla chyba. Liverpool přesně tohle chtěl. Když se k tomu přidá fakt, že Sparta jim spoustu gólů darovala, byly z toho debakly. Škoda. Tým měl na víc, hrát opatrněji, na postup. Komentáře z Anglie pak nebyly příjemné.“
Brzy se ukázalo, že na fotbal máte vlohy. Jak to brali doma, měli rodiče pochopení, že tolik času nevěnujete učení?
Věděli, že mě to baví. Stačilo mě pouštět ven. Na tréninky do Děčína mě dovezli, nebo jsem jel autobusem. Tehdy ještě tolik tréninků jako teď nebylo. A na střední škole jsem měl trochu úlevy. Ale jakmile došlo na nějaký problém, horší známky, to víte, že doma vyhrožovali, že mě přestanou pouštět.
Říkal jste jim, že z vás bude fotbalista?
Snil jsem o tom, ale škola pro mě byla na prvním místě. Teď si to děti představují jednoduše, podceňují školu, neřeší to možná ani řada rodičů. Proto při těchto otázkách říkám, ať se fotbalem děti baví, ale myslí i na budoucnost.
Kdysi jsem se dočetl, že nebýt fotbalu, jdete na vysokou školu. Co byste studoval?
Udělal jsem maturitu, ale už jsem měl v ruce první profesionální smlouvu ve Slavii. Rodiče řekli: Zkus to, dva roky. Když ne, vrátíš se. A já se vracet nemusel.
Dnes své rady předáváte nejen v rámci McDonald's Cupu, ale pořádáte také menší turnaj s názvem Šmicer Cup na severu Čech. Jak vás to napadlo?
Vzpomněl jsem si na to, jak já měl rád fotbal jako kluk. Jak mě bavilo, když jsme soutěžili proti jiné škole, sousední vesnici. Byl jsem nejlepší střelec, když byly penalty v tělocvičně, to bylo slávy! Snažím se u dětí podobné nadšení znovu probudit. Vidím, že jsou v jádru pořád stejné.
Myslíte si, že český fotbal je na tom z pohledu výkonů, výsledků a množství talentů dobře?
Bohužel nevychováváme moc talentů. Často jsou v mládeži pět měsíců v zimě bez normálního fotbalu. Pořád zkoušíme nějaký nový systém, máme tu několik akademií, regionální, klubové. Nechápu, že ve věku kolem patnácti let ztrácíme v individuální technice. To je divné, tak brzy. Spokojíme se s málem, jsme málo nároční.
Slavia chystá výstavbu vlastní akademie. Pomůže to?
Ano, nejen Slavii, ale i dětem. Podmínky v takovém centru by je měly zdokonalit.
Co erudice trenérů, i tady jsou rezervy?
Nikoho se nechci dotknout, ale ano. Trenéři koukají, aby vyhrával jejich tým, často řeší jen výsledek. Je ale jedno, jaké měl Šmicer výsledky ve 12 letech a kolik dal tehdy gólů. Rozhoduje to, jak se vyvíjí a že pak pomohl národnímu týmu.
Poslední otázka: zahrajete si i na začátku června na Svátku fotbalu v rámci McDonald's Cupu?
To si pište, těším se!
