Vaše zakončení vypadalo mazácky. Byl to záměr?
V první chvíli jsem nevěděl, jestli to nebude ofsajd, protože jsem tam vyplaval úplně sám. Poté jsem měl v hlavě dvě myšlenky. Buď zavřu oči a gólmana prostřelím, nebo to vyřeším technicky. Rozhodl asi první dotyk, ideálně jsem si to dal a z druhého mohl střílet.

Byl to jeden z vašich nejhezčích gólů?
Určitě to byl jeden z těch hezčích. Přiznám se ale, že jsem měl trochu nervy, jestli to nebude delší a míč se neodrazí zpátky nebo neskončí za brankou.

Měl jste v hlavě důležitost situace? Takové zápasy mohou přinést minimum šancí, které je třeba proměnit.
Jsem zvyklý z klubu. Tam máte také třeba dvě šance na utkání a musíte je dát, protože přicházejí těžko. Taková trefa mi může do budoucna pomoci. Situace jeden na jednoho nejsou tak jednoduché, honí se vám v hlavě spousta myšlenek a musíte vše správně vyhodnotit.

Oba stopeři Slovenska dostali po zákrocích na vás žluté karty. Bolel tento zápas hodně?
Musím říci, že ano. Jsem pokopaný, do zápasu jsem šel s koňarem a znovu do něj dostal. Takže to bolelo, ale po vítězném zápase to tolik nevnímám. Bylo to vyhecovanější, proběhly nějaké řeči. Ale po zápase jsme si popřáli hodně štěstí a tak to má být.

Uvědomil jste si důležitost této branky? I vzhledem k losu kvalifikace mistrovství Evropy.
Úplně přesně nevím, jak to bude. Hlavně jsme rádi, že jsme vyhráli a zůstali ve stejné skupině Ligy národů. Naše výkony mají vzestupnou tendenci, není to o jednom zápase. Zvedáme se a má to budoucnost.

V dalším ročníku Ligy národů můžete dostat Němce nebo Chorvaty, kteří sestoupili z elitní skupiny. Je to lákadlo?
Pro fanoušky určitě, pro nás hráče by to bylo těžší. Necháme se překvapit.