Kliknutím zvětšíte
Ty časy v její kanceláři připomíná stěna polepená fotografiemi. „Koukám na to denně. Ráda vzpomínám na staré časy. Potkávala jsem lidi, kteří by pro Baník udělali vše. Vyjížděla jsem i ven, párkrát jsem byla v kotli. Třeba i v Olomouci,“ podotýká Jiřina Kábrtová a připojí zkušenost s fanoušky. „Bylo minus pět, mráz, a kluci z toho tvrdého jádra byli genlemanští a ohleduplní. Drželi mě, abych nespadla. Na to nikdy nezapomenu,“ vybavuje si.
Ráda vzpomíná na éru kouče Evžena Hadamczika, duel s Mönchengladbachem, či triumf nad Bayernem Mnichov. Z kádru bavorského klubu Kábrtovou nezaujali Franz Beckenbauer či Gerd Müller, ale Paul Breitner. „Krásný vousatý chlap. I tohle byly parametry, podle kterých jsme my holky hodnotily fotbalisty,“ přiznává Jiřina Kábrtová. „Nebo když dal Sionko gól v Plzni a vyhrál se titul, to mi spadl dům. A to stejné mohu říct o generaci mistrů 2004. Neuwirth, Bystroň, Heinz, Bolf… Paráda,“ zasní se.
Na vysoké škole studovala v Brně, při zápase s Baníkem ji po výkřiku „gól“ přistálo za krkem pivo. Historku má i z prestižního duelu se Spartou. „Seděla jsem mezi kolegou a ředitelem Báňské záchranné služby panem Poštou. Nemám ráda vulgarismy, nikdy se jich neúčastním, jenže když byl už téměř konec a poráželi jsme Spartu 2:1, začali ti dva do mě šít, abych také začala skákat a křičet Baník pi**. To bylo poprvé a naposledy,“ směje se.
Na Baníku ve Vítkovicích nebyla dva roky. Minulá doba je pryč. Pociťuje to i na tom, že hráči za ní rádi do muzea chodili. To o současnících říci nelze. „Přátelství byla přidaná hodnota,“ míní. „Mrzí mě, že už tam tu partu kamarádů nemám. Dříve jsme bývali rodina, dnes je to hodně o byznysu. Už i tady u nás v Ostravě. Osobně znám Laštyho, a to je vlastně všechno,“ krčí rameny.
„Víte, já se těm klukům snažila dát i něco jiného, než jen kafe, nebo buchtu. Bavili jsme se úplně o všem, třeba o válce na Ukrajině. A o s tím souvisejícím Šachtaru, který měl vše, a teď nemá nic,“ vysvětluje. „Ač se to nezdá, jsou to věci, které ti kluci potřebují probrat. A vy jim můžete být mentorem. Aby věděli, že neexistuje jen fotbal a sláva. Aby měli jasno, co bude, až nebudou hrát. Všichni být trenéry nemohou,“ uvědomuje si Jiřina Kábrtová.
Baník je ale Baník. Aktuální tým jí dělá radost a věří, že brzy bude součástí kádru i víc odchovanců. „Víte, Baník a Ostrava je sepětí. Jedno bez druhého by nemohlo být, neodmyslitelně patří k sobě. A jelikož obojí miluji, cítím se jako třetí vrchol trojúhelníku. Tohle pro mě tyto pojmy znamenají,“ popisuje Jiřina Kábrtová.
Kromě toho se ale díky dceři zamilovala do nižších soutěží. „Zážitek z fotbalu na dědině je úplně jiný než u ligy. Má to své kouzlo, kde také bývá fanouškovská kultura na úrovni. Třeba ve Frýdlantu, kde to tím žije. Proto se mi líbil i seriál Okresní přebor. Dokonce mi to změnilo i názor na Luďka Sobotu, že nemusí hrát jen ty ukoktané blázny. Hrál úžasného člověka,“ uzavírá Kábrtová.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
