„Pamatuji si jako malý, když jsem za strejdou jezdíval do Opavy. Když mi bylo šest, byli jsme spolu v sadech na Spartě,“ usmívá se devětadvacetiletý fotbalista. Na nové angažmá se těší, hlavně pak na fanoušky.

Lukáši, co rozhodlo vyměnit relativně klidný Zlín za nervy drásající jaro v Opavě?
Asi velký zájem ze strany Opavy. Byl jsem v kontaktu s panem Grussmannem už před Vánoci. Po konci sezony ve Zlíně jsem byl rozhodnutý, že klub chci opustit. Herní vytíženost je pro mě malá. Potřebuji dostávat více šancí. Vedle Opavy jsem řešil více věcí, ale její zájem mě těšil. Ozval se mi i trenér Balcárek.

Nezamrzelo vás fakt, že hráč, který týmu šéfoval z pozice kapitána, najednou nedostává prostor?
Už se k tomu nechci vracet, staly se věci, které staly. V hlavě mám jen krásné vzpomínky se Zlínem, kterých jsem zažil strašně moc.

V Opavě budete svým způsobem pod tlakem. Má problém se střílením gólů a právě vy jí máte vytrhnout trn z paty…
Je to můj fotbalový osud. Přemýšlel jsem nad tím. Sedmnáctého ledna jsem ukončil práci v Zlíně, sedmnáctého ledna před dvěma lety mi zemřel děda a teď jsem byl na za ním hřbitově. Před rokem mi umřel strýc, jeho syn, který bydlel tady v Opavě, nyní jsem tady já. Tlak necítím. Opava je fotbalové město, liga tady patří, tým je zkušený. Myslím si, že když si to sedne, tak nebude problém se zachránit.

Jak moc je plusem, že v kádru Opavy je nově také váš velký kamarád Josef Hnaníček?
S Pepou jsem už ve dvaceti hrával na hostování v třetiligovém Slavičínu, musím říci, že se potkáváme často. Byl jsem dříve v kontaktu s Opavou než on, říkal jsem mu, zda nechce taky sem a nakonec zde podepsal spíše než já. Jsem tomu rád, budeme spolu i bydlet. Doufám, že pomůžeme k záchraně.

Do vašeho fotbalového životopisu vedle Zlína, Slavie nebo Mladé Boleslavi patří také Hlučín…
Ve Zlíně byla tehdy velká konkurence, hrávali tam borci jako Vozábal nebo Vyskočil a bylo těžké se přes ně dostat do sestavy. Ozval se trenér Bartl, který pracoval v Hlučíně, stáhl nás tehdy spousty mladých kluků. Tým by na padáka a my jako mladí kluci jsme tam šli sbírat spíše zkušenost. Bylo to hezké období, ale pamatuji si, že po dvou zápasech jsem na tréninku přeskakoval současného kouče opavských gólmanů Davida Hampla a praskla mi zánártní kůstka. Naskočil jsem až do posledního utkání na Žižkově. Hlučín ale hodnotím pozitivně, měli jsme skvělou partu, pamatuji se, že jsme se převlíkali v unimo buňkách.

Jaká byla dosavadní vaše kariéra, Slavia, Boleslav nakonec Zlín…
Po povedeném půlroce ve Zlíně jsem dostal laso ze Slavie a to se neodmítá. Byl to jiný svět, cítíl jsem se dobře, v přípravě jsem dával góly. Pak přišly zápasy, bohužel mě začal bolet kotník. Řešilo se, co to je. Doktoři tvrdili, že je to výron. Nakonec se ukázalo, že jsem měl prasklou šlachu v kotníku. Šel jsem na operaci, šest měsíců jsem byl bez fotbalu a pak už se do toho nedostal. Nebýt manželky, tak bych se v Praze sám zbláznil, za to jí děkuji. Nakonec jsem se rozhodl pro Boleslav, kde to nebylo špatné. Odehrál jsem dvanáct zápasů, dal jsem tuším tři, čtyři góly, k tomu tři asistence, takže super. Pak přišlo lákadlo Evropské ligy ze Zlína. Rozhodl jsem se pro návrat. Neodehrál jsem tolik, jak jsem si představoval, ale nelituji.

Jak se těšíte na opavské fanoušky?
Když jsme hrávali se Zlínem druhou ligu, tak na nás chodilo osm stovek lidí, bylo to zvláštní. Vždy jsme koukali na rozpis, kdy přijede Opava, protože ta dorazila vždy s celým kotlem. Na fanoušky se strašně moc těším a věřím, že společně ligu zachráníme.