Chtěl do druhé ligy, ale zjistil, že fotbal není vše. V Šumperku si otevřel bar

„Sice jsem neměl úplně natrénováno, ale kvalitu jsem dokázal posoudit. Hrozně mě překvapila, protože podle mě v Táborsku nebyla lepší než v Uničově,“ začal povídání pro Deník Patrik Strnad.

Nakonec během týdenního testu zjistil, že tohle angažmá pro něj nebude to pravé a možná bude lepší zaměřit svou pozornost jiným směrem.

„Byl jsem tam týden sám, daleko od rodiny a přemýšlel jsem, jestli to má cenu. V Česku je to těžké. Ve druhé lize jsou kluby, kde se hráči mají dobře, ale pak i ty, kde ne. Někde je to tak, že hráč má dobré peníze, ale jinde dostane méně a přemýšlí, jestli to stojí za to. Hráči musí dělat i další práci navíc a nemají se pohádkově, jak si někteří myslí,“ vysvětluje Strnad.

Přestože měl možnost vrátit se do Uničova, kde o něj byl zájem, rozhodl se pro návrat do mateřského Šumperka.

„V Uničově byla skvělá parta a hrál bych tam klidně i krajský přebor, jenže jsem potřeboval změnu. Chtěl jsem začít něco budovat,“ rozváděl svůj příběh.

Úžasné dorty z rukou fotbalisty. Peče na svatby, radost udělal i hvězdě

Inspirace z Ostravska

A tak skočil po příležitosti. V Šumperku si otevřel shisha bar.

„Dlouho jsme se o tom s přítelkyní bavili. Navíc byly k dispozici prostory, které se nám líbily a zdály se být ideální. Dům měli předtím asi tři majitelé, ale byly tam kavárny či restaurace. I když to je na náměstí, tak to podle mě není ideální lokalita pro tyto podniky. Místo nemělo dobrou pověst, a tak jsme to uchopili z úplně jiné strany,“ prozradil.

Největším lákadlem jeho podniku by měly být vodní dýmky, ale zároveň má Patrik Strnad vidinu baru, kde si lidé dají i dobré jídlo či drinky. Inspiraci pro tento druh zábavy našel právě při různých angažmá na Ostravsku, kde jsou podle něj podobné podniky nejrozvinutější.

„Tady na to lidé nejsou zvyklí. V Uničově ani v Šumperku na to kluci nebyli naučení. Jenže mně se líbil ten koncept. Chodili jsme s kamarády či spoluhráči vždycky do podobného typu baru a byla to jiná atmosféra než v hospodě. Zahráli jsme si tam nějakou hru o rundu a podobně. Taková pohoda. Plánuju tam mít i různé akce s playstationem. Mělo by to být zaměřené hlavně na mladé lidi,“ pokračoval rychlonohý snajpr.

Bez obměny lidí to nepůjde, říká Polák. Začal pomáhat u mládeže

Třeba se tady vyklidním

S ohledem na předešlé zkušenosti změnil svůj pohled na život.

„Posunulo mě to lidsky. Vzal jsem na sebe zodpovědnost, bydlím sám a je to něco jiného,“ popisoval pozitiva.

Zároveň se nechystá být pouze majitelem, ale také se zapojuje do chodu podniku.

„První dny jsem byl v kuchyni, protože mě baví vařit, ale plánuju být i za barem. Chci se naučit pořádně míchat drinky, dělat dobrou kávu a podobně. To je pro můj osobní vývoj také důležité.“

Fotbal tak alespoň na nějaký čas odsunul na druhou kolej. Velký vliv na tom měla i jeho povaha.

„Když jsem byl v Uničově, chtěl jsem změnu. Měl jsem problém, že jsem jednou zahrál, jednou ne. Když mi někdo něco řekl, tak jsem si to strašně bral k srdci, byl jsem takový „psychický“ hráč a potřeboval jsem nechat věci plynout,“ poodhalil.

Od angažmá v divizním Šumperku si slibuje, že rozjede podnikání a případně si ještě nechal zadní vrátka pro fotbalovou kariéru.

„Pořád mě ta hra baví, ale důležitá je parta. V Šumperku jsem vyrůstal, mám to tady rád a všechny v klubu znám. Když jdete za někým, koho máte rád, tak se vám hraje hned lépe. Třeba se tady vyklidním, bude se mi dařit ve fotbale i podnikání a budu to moct zkusit znovu výš. I do Uničova bych se rád vrátil, pokud to bude možné. Parta tam byla neskutečná a pořád to tam mám rád,“ dodal.